LP 358-499: Další tři teplé světy o velikosti Země

0

Astronomové objevili tři planety o něco větší než Země u jedné hvězdy, která se nachází 250 světelných let od nás.

I když to tak z názvu systému nevypadá, za objevem stojí Kepler. Hvězdu LP 358-499 pozoroval v rámci kampaně 13 mise K2 od začátku března do konce května tohoto roku.

Hvězda má přibližně poloviční hmotnost a velikost ve srovnání se Sluncem. Okolo ní obíhají tři planety:

Planeta b:

  • Poloměr: 1,35 Země
  • Oběžná doba: 3 dny
  • Rovnovážná teplota: 616 K
  • Oslunění: 34,4

Planeta c:

  • Poloměr: 1,58 Země
  • Oběžná doba: 4,9 dnů
  • Rovnovážná teplota: 529 K
  • Oslunění: 18,6

Planeta d:

  • Poloměr: 2,2 Země
  • Oběžná doba: 11 dnů
  • Rovnovážná teplota: 402 K
  • Oslunění: 6,3

Nejblíže k vnitřní hraně obyvatelné oblasti je planeta d, která ale i tak dostává více než 6krát více záření než Země od Slunce. Navíc má poloměr 2,2 Země. Podle studií začíná svět podobný spíše Neptunům okolo 1,6 Země.

Zdroj: Three small transiting planets around the M dwarf host star LP 358-499

Asteroid Florence minul Zemi, vědci u něj našli dva objekty!

Mávali jste? Jak jsme už psali, v pátek 1. září nás minul asteroid 3122 Florence. Nejedná se rozhodně o žádného drobečka. Jeho velikost se odhadovala na 5 kilometrů. Naštěstí se k Zemi přiblížil na vzdálenost 7 milionů kilometrů, takže se nejednalo zase o tak těsný průlet.

V akci byli nejen amatérští pozorovatelé se svými dalekohledy ale také radioteleskopy. Blízký průlet asteroidu je ideální příležitostí pro radarový průzkum. Ten může poodhalit tvar tělesa a případně objevit jeho měsíce.

A vědci byli velmi úspěšní! Sedmdesát metrů velký radioteleskop Goldstone pozoroval Florence od 29. srpna do 1. září. Na základě jeho pozorování byla upřesněna velikost tělesa na 4,5 km a došlo k objevu dvou měsíců!

Velikost měsíců se odhaduje na 100 až 300 metrů. Doba oběhu není úplně přesně známa, ale v případě vnitřního měsíce by měla být zhruba 8 hodin, u vzdálenějšího pak okolo 22 až 27 hodin.

Ve skupině blízkozemních asteroidů je Florence teprve třetím trojitým asteroidem. Vnitřní měsíc pak má nejkratší oběžnou dobu ze všech měsíců, které byly objeveny u blízkozemních asteroidů. Celkem má měsíc asi 60 blízkozemních asteroidů.

Zdroj: JPL

Hubble se podíval na TRAPPIST-1 a dal životu naději

0

TRAPPIST-1 se díky pozorování Hubblova dalekohledu zase vrátil na stránky astronomických webů.

Planetární systém TRAPPIST-1 patří mezi ty nejslavnější. Okolo ultrachladného trpaslíka obíhá sedm planet podobných Zemi.

Nevíme nic o složení jejich atmosfér ani o situaci na povrchu. Mohla by se na některé z planet nacházet voda v kapalném skupenství? Odpověď závisí na třech věcech: počátečních podmínkách, vývoji a současných podmínkách (složení atmosféry apod.).

Víme, že obyvatelná oblast byla v minulosti jinde. Planety dostávaly a stále dostávají poměrně vysoké dávky ultrafialového záření, takže pokud vůbec měly nějakou vodu, tak ji ztrácely.

Vlivem působení ultrafialového záření jsou molekuly vody v atmosféře planety rozbíjeny na vodík a kyslík – tomuto procesu se říká fotodisociace. Kyslík a zejména vodík se pak dostávají do kosmického prostoru.

Vincent Bourrier a jeho kolegové pozorovali tranzit planety TRAPPIST-1c a pokusili se najít rozšířenou vodíkovou atmosféru. Nic ale objeveno nebylo. Možná, že JWST bude mít větší štěstí.

Tým se ale podíval také na to, kolik ultrafialového záření planety dostávají. Bohužel ztráta vody nezávisí pouze na tomto parametru ale třeba také na hmotnostech planet a ty známe jen přibližně. Připomeňme, že hmotnost planet byla odhadnuta na základě změn v časech tranzitů – planety se vzájemně gravitačně ovlivňují, což se projevuje na nepravidelnosti v jejich tranzitech.

Ale zpět k vodě. Podle odhadů ztratily tři vnitřní planety více než 20 pozemských oceánů vody. Další čtyři planety ale ztratily jen 3 oceány vody, přičemž se jedná spíše o horní odhad.

Zdroj: Temporal evolution of the high-energy irradiation and water content of TRAPPIST-1 exoplanets

Přinese smrt? Podívejte se na pohyb hvězdy Gliese 710, která nás v budoucnu mine

Evropská kosmická agentura uveřejnila pěkná videa, která zachycují událost, k níž v budoucnu dojde. První video ukazuje vlastní pohyb hvězd v období asi za 1,1 až 1,5 milionů let. V kolečku je hvězda Gliese 710, jejíž dráhu vidíme později znázorněnou a je také hrdinkou druhého videa.

Za 1,3 milionů let tato hvězda proletí ve vzdálenosti 13 až 16 tisíc AU od Slunce.

Zatímco dnešní nejbližší sousedku Proximu Centauri na obloze pouhým okem neuvidíte, protože jako malý a chladný červený trpaslík nepatří zrovna k přebornicím v zářivém výkonu, tak Gliese 710 se stane nejjasnější hvězdou na nočním nebi. Její jasnost bude asi -2,7 mag, což lze přirovnat k Marsu (když je nejjasnější).

Průchod Gliese 710 ale bude mít vliv na Oortův oblak. Teoretická zásobárna kometárních jader se nachází tak daleko od Slunce, že i menší „impuls“ může kometární jádra slušně rozházet. Asi 0,1 % jader z Oortova oblaka bude vypuzeno ven do mezihvězdného prostoru a asi 0,01 % bude naopak posláno směrem do vnitřních částí Sluneční soustavy.

Pokud rádi pozorujete komety, tak po dočtení článku asi budete litovat, že jste se narodili ve špatné době. Gliese 710 nám totiž pošle zhruba 10 dlouhoperiodických komet ročně a to po dobu 3 až 4 milionů let. Samozřejmě existuje určitá pravděpodobnost, že se některá z komet srazí s některou z planet – Zemi nevyjímaje. Ale to už nebude naše starost…

Animace jsou založené na pozorování družice Gaia, která od prosince 2013 měří přesné pozice asi miliardy hvězd naší Galaxie.

Záhada KIC 8462852 je zase o něco větší, stmívači zasadili tvrdý úder

0

KIC 8462852 nepřestává fascinovat astronomy. Se záhadnými poklesy jasnosti jedné z momentálně nejslavnějších hvězd v Galaxii vědci příliš nepohnuli. Spíše naopak. Záhada je zase o něco větší.

Připomeňme, že u U KIC 8462852 byly objeveny tři možné druhy poklesů jasnosti:

  1. Nejdříve to bylo několik velkých – objevených Keplerem, které vše odstartovaly. Jasnost hvězdy poklesla až o 20 %.
  2. Později byl objeven údajný postupný pokles jasnosti v průběhu století, který byl ale silně zpochybněn.
  3. Pak přišel objev dalšího postupného poklesu v průběhu mise Keplera.

Poklesy 1) a 3) se v podstatě podařilo potvrdit na základě pozorování dalších podobných poklesů.

Dne 20. května byl zaznamenám první větší pokles jasnosti od skončení mise Keplera (respektive od objevu poklesů). Od té doby proběhly celkem tři poklesy o necelé 2 %, které dostaly názvy Elsie, Celeste a Skara Brae. Ten poslední před několika dny. Podívat se na ně můžete na tomto obrázku.

Záhada se spíše zvětšuje

V nové studii zveřejnili astronomové měření jasnosti KIC 8462852 z průběhu 800 dní z ASAS-SN (All-Sky Automated Survey for Supernovae) a 4 000 dní z ASAS (All Sky Automated Survey). Jedná se o automatické přehlídky oblohy s dalekohledy v Chile (Las Cumbres, Cerro Tololo).

Podle závěrů jasnost hvězdy klesá a to asi o 6,3 ± 1,4 mmag za rok. Od února 2015 poklesla o 1,5 %, což velmi dobře koresponduje s tím, co během své mise zjistil Kepler.

Něco podobného bychom ale u hvězdy tohoto typu nečekali a vědci pro to nemají žádné uspokojivé vysvětlení.

Autoři studie provedli navíc analýzy celkem asi tisícovky hvězd, takže jsou si na 99,4 % jistí, že je pozorovaný postupný pokles jasnosti KIC 8462852 skutečný.

Podle nich je ale velmi pravděpodobné, že se nejedná o monotónní pokles, ale že hvězda byla v uplynulých letech jasnější, pak její jasnost poklesla, vrátila se do normálu a zase znovu začala klesat. To se mohlo opakovat.

Vesmír hlásí totéž

Nových studií o Tabbyině hvězdě je ale více. Druhá zase pracovala s daty z většího rozsahu vlnových délek. Konkrétně od ultrafialového záření (0,2 mikrometrů) až po infračervené (4,5 mikrometry) a to mimo jiné z dalekohledů Swift a Spitzer z let 2015 a 2016.

Vědci opět zjistili, že jasnost hvězdy klesá ale různě v různých vlnových délkách. V případě pozorování kosmického dalekohledu Swift to bylo asi 22 ± 9,7 mmag za rok, Spitzer naměřil 5,0 ± 1,2 mmag za rok.

Nižší pozvolný pokles jasnosti v infračervené části spektra ve srovnání s poklesem ve viditelné a ultrafialové části může znamenat, že je příčinou velmi jemný prach o velikosti několika mikrometrů.

Pozvolné poklesy pozorované dříve Keplerem

Jasnost KIC 8462852 během prvních asi 1000 dní pozorování Keplera klesala přibližně o 0,341 % za rok s celkovým poklesem 0,9 %. Poté ale v průběhu dalších 200 dní přišel velký pokles o 2 %. Zbývajících 200 dní zůstala jasnost přibližně konstantní, ale údaje naznačují trend, zjištěný v prvních 1 000 dnech.

Zdroje:

Jak vznikají pekelné země u cizích hvězd?

0

Jednou z velmi fascinujících kategorií exoplanet jsou světy podobné svou velikostí nebo hmotností Zemi, ale s oběžnou dobou jen v řádu hodin. Jak tyto planety vznikají?

Prvními objevenými exoplanetami byli horcí jupiteři. Dnes víme, že vznikají dál od svých hvězd a poté migrují – ať už vlivem interakce s diskem nebo kvůli gravitačnímu vlivu dalšího tělesa (planety, hvězdy).

V poslední době ale objevujeme planety o velikosti Země, které mají oběžnou dobu jen několika hodin. Planety se označují jako Ultra-short-period planets (USP) a můžeme si je definovat jako planety o poloměru menším než 2 Země a oběžnou dobou kratší než 1 den.

Mezi tyto planety patří například CoRoT-7b, Kepler-10b, 55 Cnc e a Kepler-78b.

Existuje teorie, že se jedná o bývalé horké jupitery, kteří se k hvězdě přiblížili tak blízko, že postupně přišli o svou atmosféru a zůstalo jen obnažené jádro.

Nedávno se objevila studie, která se snažila tuto teorii podpořit nebo vyvrátit zajímavou oklikou.

Horké jupitery objevujeme u hvězd s vyšší metalicitou – jsou bohatší na prvky těžší než hélium. Nemusí to být náhoda. Metalicita závisí na složení mlhoviny, ze které hvězda i planety vznikly a horcí jupiteři možná ke svému vzniku potřebují více kovů.

Pokud tomu tak je, pak bychom měli exoplanety podobné Zemi s ultrakrátkou dobou oběhu objevovat také u hvězd s vyšší metalicitou.

Autoři si vzali na paškál tři druhy hvězd:

  • 64 hvězd s planetami s ultrakrátkou dobou oběhu (kratší než den a menší než 2 Země)
  • 23 hvězd s horkými jupitery (větší než 4 Země a s oběžnou dobou kratší než 10 dní)
  • 243 hvězd s planetami s krátkou oběžnou dobou (mezi 2 a 4 poloměry Země a oběžnou dobou mezi 1 a 10 dny)

Poté se podívali na distribuci kovů u mateřských hvězd na základě spektrálních pozorování Keckova dalekohledu.

Z výsledku vyplynulo, že hvězdy, které hostí planety s ultrakrátkou dobou oběhu nemají stejnou distribuci kovů jako hvězdy s horkými jupitery. Hvězdy, okolo kterých obíhají horcí jupiteři, obsahují mnohem více kovů.

Rozdíl mezi obsahem kovů u hvězd s ultrakrátkou dobou oběhu a hvězd s planetami s krátkou dobou oběhu je minimální.

Výsledky tedy velmi silně naznačují, že většina planet s ultrakrátkou oběžnou dobou nejsou obnažená jádra horkých jupiterů.

Neznamená to ale, že původní teorie je zcela špatná. Může se jednat o obnažená jádra planet podobných spíše Neptunu.

Zdroj: Absence of a Metallicity Effect for Ultra-short-period Planets

HIP 65426 b: první objev přístroje SPHERE je podivným světem

0

Astronomové nedávno oznámili objev první exoplanety přístrojem SPHERE, který hledá exoplanety přímou metodou.

SPEHERE byl spuštěn před pár lety a je součástí výbavy dalekohledu UT3 interferometru VLT Evropské jižní observatoře.

HIP 65426 je velmi mladá hvězda, jejíž stáří se odhaduje na 14 milionů let. Je přibližně dvakrát hmotnější než naše Slunce a také mnohem teplejší – povrchová teplota je asi 8800 Kelvinů.

Přestože se jedná o mladou hvězdu, astronomové u ní neobjevili žádný disk z prachu a plynu. Našli ale planetu. HIP 65426 b má hmotnost 6 až 12 Jupiterů a nachází se úctyhodných 92 AU od hvězdy. To je pro srovnání asi třikrát dál, než obíhá Neptun okolo Slunce.

Exoplanetu můžeme pozorovat přímo, protože je ještě také velmi mladá a tedy horká – její teplota dosahuje asi 1300 Kelvinů.

Existují dva možné scénáře, jak se mohla planeta dostat tak daleko od své hvězdy. Mohla vzniknout tam, kde ji dnes pozorujeme nebo vznikla blíže k hvězdě, ale poté migrovala dál od hvězdy vlivem interakcí s bližší planetou.

Žádnou jinou planetu astronomové v systému nenašli, ale pozorování přístroje SPHERE mají svá omezení. Vědci by našli planetu o hmotnosti větší než asi 5 Jupiterů ve vzdálenosti nejméně 20 AU.

Budoucí astrometrická pozorování by mohla odhalit, zda má HIP 65426 b kruhovou nebo eliptickou dráhu. Druhá možnost by odpovídala interakci s jinou planetou.

Mateřská hvězda navíc extrémně rychle rotuje, což může také hovořit pro přítomnost větší planety ve vnitřních částech systému.

SPHERE pozoroval hvězdu od května 2016 do února 2017.

Související články

Evropa srovnala skóre, snímky ze SPHERE jsou neuvěřitelné!

Zdroj: Discovery of a warm, dusty giant planet around HIP65426

Po prvním exoměsíci objevili možná také první exokometu

0

Nedávno byla zveřejněna studie, která s velkou opatrností ohlásila možný objev prvního exoměsíce. Tranzitní metoda ale nabízí i další možnosti – třeba objev první exokomety. Našli ji?

Pokles jasnosti hvězdy způsobí cokoliv, co se dostane mezi nás a hvězdu: planeta, měsíc planety, prstence planety nebo také komety.

Tým pod vedením Saula Rappaporta prohledal obsáhlý archív světelných křivek z dalekohledu Kepler. Hledali takové světelné křivky, které by mohly ukazovat na tranzit komety. A možná byli úspěšní.

Světelná křivka komety? Credit: S. Rappaport et al.

Před hvězdou KIC 11084727 zřejmě tranzituje něco, co vypadá jako kometa s chvostem – světelná křivka je zřetelně asymetrická.

Ještě lepší je situace u hvězdy KIC 3542116, kde bylo zaznamenáno hned šest tranzitů a to možná dvou až šesti objektů.

Zdroj: Likely Transiting Exocomets Detected by Kepler

Okolo Země proletí Florencie: památky nečekejte, je to obří asteroid

Okolo Země proletí asteroid, jehož srážka se Zemí by znamenala skutečně obrovský problém. V tomto případě existují ale dvě dobré zprávy: asteroid nás bezpečně mine a navíc má i pěkné jméno.

Sluneční soustava je plná nejrůznější drobotiny, která občas proletí také okolo Země. Tak třeba 22. srpna nás mine 40 m velký asteroid ve vzdálenosti 5,5 násobku vzdálenosti Měsíce od Země. To je docela daleko, ale občas je průlet podstatně těsnější.

Asteroidy mají obvykle jen vědecká označení. Tentokrát nás ale mine objekt, který je tak velký, že si zasloužil jméno. Asteroid 3122 Florence byl objeven v roce 1981 a má průměr asi 5 km.

Florence mine Zemi 1. září v bezpečné vzdálenosti 7 milionů kilometrů. I tak je to ale jedno z nejtěsnějších přiblížení takto velkého objektu za poslední dobu.

Jedná se o blízkozemní planetku ale také potenciálně nebezpečný objekt, takže se jeho dráha bedlivě sleduje.

Blízký průlet chtějí využít astronomové k radarovému průzkumu tělesa. V akci budou radioteleskopy Goldstone (Kalifornie) a Arecibo (Portoriko).

K dalšímu průletu Florence ve vzdálenosti menší než 0,1 AU dojde v roce 2057, kdy bude vzdálenost mezi Zemí a asteroidem nepatrně větší než na začátku září.

Zdroj: ssd.jpl.nasa.gov

Objevili nejbližší planetární systém! Tři planety mají hmotnost jako Země

0

Astudillo-Defru z Ženevské univerzity a jeho kolegové objevili zřejmě nejbližší multiplanetární systém. Okolo červeného trpaslíka YZ Cet obíhají tři planety o hmotnosti Země.

Červení trpaslíci jsou oblíbeným cílem lovců exoplanet. V Galaxii jich je jako smetí, je prokázáno, že se okolo nich v hojném počtu vyskytují exoplanety o hmotnosti nebo velikosti Země a především jsou malí, takže se u nich planety hledají snáze.

Tým astronomů pozoroval od prosince 2003 do října 2016 červeného trpaslíka YZ Cet, který se nachází v souhvězdí Velryby ve vzdálenosti jen necelých 12 světelných let.

Spektrograf HARPS, nacházející se na 3,6 m dalekohledu v Chile, získal celkem 211 spekter a objevil tři možné exoplanety:

  • YZ Cet b: má hmotnost minimálně 0,75 Země a oběžnou dobu 1,97 dní
  • YZ Cet c: má hmotnost minimálně 0,98 Země a oběžnou dobu 3,06 dní
  • YZ Cet d: má hmotnost minimálně 1,14 Země a oběžnou dobu 4,66 dní

Podle vědců je možné, že se v systému nachází ještě jedna planeta s oběžnou dobou jednoho dne a hmotnosti 0,4 Země. Byla by to vůbec nejméně hmotná planeta, kterou kdy astronomové měřením radiálních rychlostí objevili. Zejména u této planety je čistě matematicky poměrně dobrá šance, že by mohla tranzitovat.

Mateřská hvězda je červený trpaslík o hmotnosti jen 13 % Slunce, který má také zhruba poloviční teplotu ve srovnání s naší mateřskou hvězdou. Přesto planety obíhají příliš blízko, takže život na jejich povrchu asi očekávat asi nemůžeme.

Nevíme, jaké mají planety složení a zda vysoké dávky ultrafialového záření už nezničily jejich atmosféru. Pokud bychom vliv atmosféry odmysleli, pak na povrchu nejvzdálenější planety bude teplota mezi 260 a 368 Kelviny. Na povrchu nejvnitřnější pak 347 až 491 Kelvinů.

Nejbližší exoplanetární systém? 

S vzdáleností necelých 12 světelných let je YZ Cet zřejmě nejbližším multiplanetárním systémem – neboli takovým, který obsahuje více než jednu planetu.

Pokud bychom se na to podívali z hlediska seznamu nejbližších exoplanet vůbec, byl by systém YZ Cet rozhodně v TOP10:

  1. Proxima b: 4,2 světelných let
  2. Alfa Centauri Bb: 4,3 světelných let
  3. Epsilon Eridani b: 10,5 světelných let

Situace je ale trochu komplikovanější, než se z výčtu výše zdá. U Epsilon Eridani by mohlo být více planet, naopak existence planety Alfa Centauri B je zpochybňována. Do diskuse můžeme zařadit také WISE 0855-0714, která bude ale spíše hnědým trpaslíkem.

Zdroj: The HARPS search for southern extra-solar planets XLII. A system of Earth-mass planets around the nearby M dwarf YZ Cet

Lovili exoplanety u TRAPPIST-1 astrometrií: nic nenašli, přesto slaví úspěch

0

Na internetu se v současné době řeší stáří TRAPPIST-1, ale o tom jsme už psali před několika týdny, a tak se můžeme podívat na jinou a velmi zajímavou studii.

Alan Boss a jeho kolegové se podívali na TRAPPIST-1 astrometrickou metodou pomoci kamery CAPSCam, která je součástí 2,5 m dalekohledu du Pont na chilské observatoři Las Campanas.

Pozorování začalo už v roce 2011, takže dlouho předtím, než se tato hvězda vůbec začala označovat jako TRAPPIST-1. Pět let pozorování nepřineslo objev žádné exoplanety. Ale nelekejte se. Existence sedmi planet o velikosti Země tím zpochybněna rozhodně nebyla.

Astronometrická metoda byla citlivá spíše na podstatně hmotnější světy. Závěr je tedy takový, že okolo TRAPPIST-1 nejspíše neobíhá žádná planeta o hmotnosti větší než 4,6 Jupiteru s periodou 1 roku a žádná o hmotnosti 1,6 Jupiteru a oběžnou dobou pěti let.

V tomto případě by bylo spíše překvapením, kdyby se podobně hmotné exoplanety objevit podařilo. U červených trpaslíků se obří planety vyskytují spíše méně. Jejich existence by navíc zřejmě nekorespondovala s kompaktností sedmi objevených planet – jejich oběžné dráhy jsou v poměrech celých kladných čísel (rezonanci), což souvisí s jejich vznikem a vývojem.

Tým přesto slavil určitý úspěch. V rámci nové studie upřesnili vzdálenost TRAPPIST-1. Původně se předpokládalo, že se nachází 12,1 parseků od nás, vloni tým uveřejnil údaj 12,49 a nyní ho upřesnil na 12,56 ± 0,12. Převedeno na světelné roky je to 40,9 ± 0,4.

Astronometrická metoda

Astrometrická metoda je do jisté míry vůbec nejstarší metodou k objevování exoplanet, ačkoliv zatím k hmatatelnějším výsledkům nevedla. Změnit by to mohla v budoucnu družice Gaia, která už pár let měří pozice nejbližších hvězd.

V principu je metoda podobná měření radiálních rychlostí. Také astrometrie pracuje s tím, že planeta neobíhá okolo hvězdy, ale okolo společného těžiště s hvězdou a s hvězdou tak jakoby cloumá v kosmickém prostoru. Pohyb se neprojeví ve spektru ale v nepatrných změnách vlastního pohybu hvězdy po obloze. Ten zjednodušeně řečeno není přímočarý ale vlnitý.

Zdroj: Astrometric Constraints on the Masses of Long-Period Gas Giant Planets in the TRAPPIST-1 Planetary System

Úchvatné video: Oblaka z oběžné dráhy

Na internetu se občas objeví video Země z oběžné dráhy. Všechna tato videa mají jedno společné – jsou dechberoucí. Seán Doran připravil video, v jehož hlavní roli jsou mraky.

Vyzkoušeli jsme slavnou aplikaci Exoplanet pro iOS

0

Pokud patříte mezi jablíčkáře a zajímáte se o exoplanety, tak ve vašem přístroji rozhodně nesmí chybět aplikace Exoplanet, jejímž autorem je Hanno Rein.

Aplikace využívá údaje z katalogu exoplanet.eu. Není aktualizována automaticky, takže na některé nové exoplanety si musíme občas počkat. V poslední době aktualizace trochu vázly, ale snad se to zlepší.

Po spuštění aplikace na vás čeká úvodní menu. V Database naleznete přehledný katalog exoplanet. U každé nechybí fyzikální charakteristika planety i hvězdy nebo údaje o oběžné dráze.

Aplikace toho ale nabízí více. Můžete se podívat na srovnání exoplanety s planetami Sluneční soustavy, na její oběžnou dráhu a to včetně zakreslení obyvatelné oblasti.

Aplikace vám také ukáže pozici exoplanety nebo spíše její mateřské hvězdy na obloze – a to doslova. Pomoci šipek vás iPhone nasměruje tak, abyste se dívali přesně do míst, kde se hvězda nachází.

Na katalogu exoplanet se mi také velmi líbí seznamy a filtrace. Najdete je vpravo nahoře pod Options. Planety můžete řadit podle různých parametrů (hmotnost, velikost, rok objevu, vzdálenost od Země atd.). Pomoci filtru si můžete nechat vyjet pouze planety objevené konkrétní metodou nebo planety u daného typu hvězd.

Skvělé jsou seznamy. Můžete se podívat pouze na planety v hvězdokupách nebo třeba u dvojhvězd. P-type znamená, že planeta obíhá okolo dvou hvězd současně. S-type znamená, že planeta obíhá jen jednou z hvězd v binárním systému.

V části Milky Way se můžete prolétnout po Galaxii a podívat se na planetární systémy v kosmickém prostoru. Pro navigaci použijte ikonky dole.

Sledujte také Exoplanet News. Jsou tam informace o aktualizacích databáze. V části Correlation Diagrams si můžete sestavit zajímavé grafy.

Aplikace je zdarma. Dokoupit lze ale nadstavby – třeba katalog kandidátů od Keplera nebo asteroidy.

>> Aplikace v iTunes

mDOT: Futuristický lov exoplanet nejdříve vyzkoušejme na cubesatech

0

Drtivá většina exoplanet byla objevena nepřímými metody. Jen hrstku vidíme přímo, ale má to háček. Jedná se o obří světy, které jsou mladé, horké a dál od svých hvězd.

Planety jsou přezářeny světlem svých hvězd a jsou samozřejmě také mnohem menší. Jednou z metod, jak planety pozorovat přímo, je využití clony, která světlo hvězdy zablokuje. Na papíře to vypadá poměrně jednoduše. Pošlete do vesmíru dvě družice: clonu o průměru pár desítek metrů ve tvaru květiny (tzv. starshade) a kosmický dalekohled, který bude planety u cizích hvězd pozorovat.

Podobný projekt ale bude technologicky náročný a bude stát řádově miliardy dolarů. A nakonec se zjistí, že vůbec nefunguje nebo ne tak dobře, jak se očekávalo.

Simone D’Amico ze Stanfordu, který je šéfem Space Rendezvous Laboratory, a jeho kolegové navrhují, aby se technologie nejdříve otestovala v podstatně menším a také levnějším měřítku.

Projekt s názvem mDOT by měl dvě části. Starshade by měla průměr 3 metry a byla by součástí mikrosatelitu o hmotnosti 100 kg. Dalekohled by měl průměr 10 cm a byl na palubě nanosatelitu o hmotnosti 10 kg. Vzdálenost mezi oběma částmi by byla v kosmickém prostoru asi 500 km.

Ať už budou starshade a dalekohled jakkoliv velké, celý koncept klade velké nároky na přesné pozice v kosmickém prostoru. V případě mDOT se bavíme asi o 15 cm. Pozorování vzdálené hvězdy by mohlo trvat asi hodinu, pak se musí počkat na další seřazení. K otestování technologie bude potřeba několika hodin pozorování.

Zdroj: news.stanford.edu

Tau Ceti: Astronomové hlásí exoplanety poblíž obyvatelné oblasti slavné hvězdy

0

Tau Ceti rozhodně patří mezi nejslavnější hvězdy. Je vidět pouhým okem a zapsala se také do historie hledání mimozemských signálů. V roce 1960 u Tau Ceti a Epsilon Eridani hledal Frank Drake v Green Bank jako vůbec první člověk signál mimozemských civilizací. Svým projektem Ozma tehdy položil základny SETI.

Nyní astronomové hlásí objev několika planet u Tau Ceti. Chtělo by se říct, že znovu. Už krátce před Vánocemi roku 2012 oznámili vědci objev pěti možných planet s oběžnými dobami 14 až 642 dní. Planeta e s oběžnou dobou 168 dní měla ležet v obyvatelné oblasti nebo spíše poblíž vnitřního okraje. Existence těchto planet se ale nepodařila zcela prokázat.

Jednou z hlavních překážek při hledání exoplanet měřením radiálních rychlostí je šum. Čím menší amplitudu výchylky radiálních rychlostí planeta způsobí, tím hůře se její signál odlišuje od pouhého šumu. Situaci samozřejmě zhoršuje aktivita samotné hvězdy.

Planetární systém Tau Ceti – dle studie z roku 2012

Planeta
Hmotnost (Mz)
Oběžná doba (dny)
Velká poloosa (AU)
Výstřednost
Tau Ceti b
2,0
13,9
0,105
0,16
Tau Ceti c
3,1
35,4
0,195
0,03
Tau Ceti d
3,6
94,1
0,374
0,08
Tau Ceti e
4,3
168,1
0,552
0,05
Tau Ceti f
6,6
642
1,35
0,03

Nyní vyšla nová studie, jejíž autoři jsou podobní těm z roku 2012. Vědci věří, že se jim podařilo najít důkazy pro šum v závislosti na vlnové délce. Na základě pozorování spektrografu HARPS pak identifikovali čtyři exoplanety. Vzhledem k možné existenci předešlých planet, pojmenovali první nově objevenou planetu písmenem g.

Planetární systém Tau Ceti – dle studie z roku 2017

Planeta
Hmotnost (Mz)
Oběžná doba (dny)
Velká poloosa (AU)
Výstřednost
Tau Ceti g
1,8
20
0,13
0,06
Tau Ceti h
1,8
49,4
0,24
0,23
Tau Ceti e
3,9
162,8
0,53
0,18
Tau Ceti f
3,4
636,1
1,33
0,16

Když si porovnáme nové výsledky s těmi z roku 2012, tak zde máme dvě nové planety (g a h). Existenci planet s oběžnými dobami 14 a 35 dní autoři v nové studii nepotvrdili. Existují také důkazy o signálu s periodou 92 dní, ale autoři ho nemohou potvrdit jako planetu.

Konzervativní obyvatelná oblast by se v případě Tau Ceti měla nacházet ve vzdálenosti 0,7 až 1,26 AU, což by znamenalo, že planeta e se pohybuje poblíž vnitřního okraje obyvatelné oblasti (0,54 AU) a planeta f zase poblíž vnějšího okraje (1,3 AU).

Tau Ceti najdeme ve vzdálenosti 11 světelných let směrem v souhvězdí Velryby. Má hmotnost a velikost asi 78% Slunce, poloviční zářivost a nižší povrchovou teplotu.

Zdroj: Color difference makes a difference: four planet candidates around tau Ceti

Video: 18 kilometrů v 6 minutách. Podívejte se na pět let Curiosity na Marsu

Curiosity o víkendu oslavila pět let na povrchu Marsu. NASA při této příležitosti uveřejnila video, které zachycuje pohyb laboratoře na povrchu planety.

Video je černobílé, protože pochází z levé navigační kamery. Snímky neslouží k výzkumu nebo zachycování detailů ale pouze k navigaci. S ohledem na omezený datový tok z rudé planety musí být co nejmenší.

Curiosity do dnešních dní ujela 18,8 km při 545 jízdách. Sledovat je můžete na stránce http://curiosityrover.com/tracking/drivelog.html. V tabulce jsou údaje o čísle jízdy, ujeté vzdálenosti, délce, solu (dnů na Marsu) a také mapa.

Ještě déle než Curiosity pracuje na Marsu rover Opportunity. Na povrchu přistál v lednu 2004.

Připravovaný lovec exoplanet TESS má problémy s kamerami

0

Objevily se informace, že chystaný lovec exoplanet TESS má problémy se svými kamerami. Cíle mise to prý neohrozí.

TESS má do vesmíru odstartovat nejdříve 20. března 2018. Ke startu mělo dojít původně už na konci letošního roku, ale termín byl posunut kvůli skluzu v harmonogramu startů rakety Falcon 9. Na druhou stranu by se nejspíše nestihla ani dokončit samotná družice.

Každá družice prochází před startem mnoha testy. Mimo jiné se zkouší vliv vakua a nízkých teplot na zařízení družice. Během testů při teplotě -75 stupňů Celsia se ukázalo, že kamery TESS jsou mírně rozostřené.

NASA se rozhodla, že bude nadále pokračovat v integraci všech čtyř kamer do korpusu družice a nebude je upravovat. Na cíle mise to vliv mít nemá.

TESS bude hledat exoplanety u jasných hvězd tranzitní fotometrií. Menší rozostření nemusí být problém. TESS nepořizuje žádné detailní snímky. Kamery mají průměr jen 10 cm, není to žádný druhý Hubblův dalekohled. Panují však obavy, že by mohlo dojít ke ztrátě citlivosti. Světlo hvězd bude kvůli rozostření rozloženo na mírně větší plochu detektoru.

Video: časosběr z instalace kamery

Zdroj: SpaceNews.com

Měsíční svit a noční světla měst na novém fantastickém videu z ISS

NASA uveřejnila nové nádherné video z paluby Mezinárodní kosmické stanice. Astronaut Jack Fischer zachytil svit Měsíce a světla San Franciska a Denveru.