TESS je na finální dráze. Nová éra výzkumu exoplanet začíná!

0

Ve čtvrtek 17. května v 8:34 našeho času prolétla družice TESS okolo Měsíce. NASA nyní potvrdila, že následná úprava dráhy 30. května proběhla v pořádku. Další korekce už nebudou potřeba.

Formálně bude TESS finální dráze až za pár dní. Mezitím i nadále probíhá testování a kalibrace přístrojů. Zatím nevíme, kdy začnou vědecká pozorování. NASA jejich začátek oznámí zřejmě až zpětně. Podle původního harmonogramu se tak ale mělo stát přibližně 25. června.

Parametry konečné oběžné dráhy

  • Perigeum: 17 poloměrů Země (108 000 km)
  • Apogeum: 59 poloměrů Země (376 300 km)
  • Oběžná doba: 13,7 dní

TESS bude pozorovat postupně téměř celou jižní a severní oblohu. Každý tzv. sektor vždy dva oběhy okolo Země (27 dní).

V době průletu perigeem (17 poloměrů Země) budou vědecké operace přerušeny na maximálně 16 hodin. Je to z toho důvodu, aby se anténa družice nasměrovala k Zemi a došlo k přenosu dat. Samotný přenos zabere asi 4 hodiny. Data bude přijímat síť DSN s radioteleskopy v USA, Španělsku a Austrálii.

Kepler zřejmě našel v hvězdokupě exoplanetu v obyvatelné zóně

0

Počet exoplanet v hvězdokupách není zatím příliš velký, takže objev každé nové vždy potěší. Kosmický dalekohled Kepler objevil v hvězdokupě Hyády novou exoplanetu v obyvatelné oblasti.

U oranžového trpaslíka HD 283869 byla objevena planeta o poloměru 1,96 Země, takže se jedná spíše o super-zemi než o planetu zemského typu. Planeta obíhá okolo hvězdy s periodou delší než 72 dní.

Kepler pozoroval jen jeden tranzit. Více nemohl, protože během mise K2 pozoruje jedno zorné pole vždy asi jen 80 dní. Existenci planety HD 283869b je potřeba brát trochu s rezervou, ale autoři studie věří, že se jedná o skutečný svět.

Planeta by mohla mít dobu oběhu okolo 100 dní. Pokud existuje, je to ze všech tranzitujících exoplanet v hvězdokupách ta s nejdelší oběžnou dobou, nejmenším osluněním a nejjasnější mateřskou hvězdou. Tranzitující exoplanetou v hvězdokupě s nejdelší oběžnou dobou byla dosud K2-136 Ad (25,6 dní).

HD 283869b se na 71 % nachází v obyvatelné oblasti.

Mateřská hvězda je poměrně jasná a díky tomu, že je v hvězdokupě, známe přesně i její stáří (600 až 800 milionů let). Jedná se tedy o ideální cíl pro další výzkum. Planeta se pravděpodobně stále vyvíjí. Pokud má atmosféru bohatou na vodík, je možné, že v budoucnu ztratí až 10 % ze svého poloměru.

Kepler planetu objevil v rámci 13. kampaně od března do května loňského roku.

Související 

Tam, kde to drsné a těsné jest: Přehled všech exoplanet v hvězdokupách

Zdroj: Zodiacal Exoplanets in Time (ZEIT) VII: A Temperate Candidate Super-Earth in the Hyades Cluster

HAT-P-11: Velmi zajímavý systém s rozházenými planetami

0

V roce 2009 jsme psali o objevu jedné z prvních exoplanet, která je podobná Neptunu. O objev se postaral lovec tranzitů HATNet a díky měření radiálních rychlostí jsme dostali i údaje o hmotnosti.

HAT-P-11b má velikost 4,3 a hmotnost asi 23 Zemí. Exoplaneta obíhá okolo oranžového trpaslíka s periodou 4,8 Zemí.

Díky tzv. Rossiterově-McLaughlinově efektu (vysvětlení viz obrázek níže) víme, že HATP-11b má velmi extrémní sklon dráhy vůči rovině rovníků hvězdy – přibližně 100 stupňů.

Podobný sklon je neobvyklý. Planety vznikají z disku prachu a plynu, takže by měly obíhat všechny přibližně ve stejné rovině a ta by se měla shodovat s rovinou rovníku mateřské hvězdy.

Schéma vlevo představuje situaci, kdy je rovina oběžné dráhy planety přibližně shodná s rovinou rovníku mateřské hvězdy. Pod obrázkem je vidět symetrickou křivku radiálních rychlostí. Obrázek vpravo zachycuje situaci, kdy je oběžná rovina exoplanety výrazně odlišná od roviny rovníku hvězdy. Křivka radiálních rychlostí je deformovaná. Modrá polokoule představuje část hvězdy, která se k nám vlivem rotace přibližuje, červená pak tu část, která se od nás vzdaluje. Zdroj: subarutelescope.org
Schéma vlevo představuje situaci, kdy je rovina oběžné dráhy planety přibližně shodná s rovinou rovníku mateřské hvězdy. Pod obrázkem je vidět symetrickou křivku radiálních rychlostí. Obrázek vpravo zachycuje situaci, kdy je oběžná rovina exoplanety výrazně odlišná od roviny rovníku hvězdy. Křivka radiálních rychlostí je deformovaná. Modrá polokoule představuje část hvězdy, která se k nám vlivem rotace přibližuje, červená pak tu část, která se od nás vzdaluje. Zdroj: subarutelescope.org

V nové studii astronomové oznámili objev druhé planety v systému. Od roku 2007 pozorovali mateřskou hvězdu pomoci spektrografu HIRES, který je instalován na havajském Keckově dalekohledu.

Na základě měření radiálních rychlostí se podařilo objevit planetu o hmotnosti 1,6 Jupiteru. Planeta HAT-P-11c se nachází od své hvězdy mnohem dál než její sestřička. Okolo hvězdy oběhne za 9,3 let ve vzdálenosti 4,13 AU. Exoplaneta se navíc pohybuje po velmi excentrické dráze s výstředností 0,6.

Může planeta HAT-P-11c za velký sklon vnitřní planety? Patrně ano. Na začátku měla planeta b pravděpodobně sklon roviny své oběžné dráhy pěkně v souladu s rovinou rovníku mateřské hvězdy.

Na začátku měkla planeta b normální sklon vůči rovině rovníku své hvězdy (nahoře) a planeta c měla sklon asi 50 stupňů. Vlivem precese délky vzestupného uzlu došlo k naklonění roviny planety b. Credit: Samuel W. Yee et al. (2018)

Během 1,8 milionu let ale došlo ke změně sklonu vlivem tzv. precese délky vzestupného uzlu. Roli v tom hrála vzdálenější planeta c. Problém jsme tím ale jen odsunuli a to doslova. Teorie totiž předpokládá, že to byla vnější planeta, kdo měl na začátku skloněnou dráhu a to asi o 50 stupňů. Mohla za to interakce s nějakou blízkou hvězdou či další planetou v systému? To zatím nevíme.

HAT-P-11 se nachází jen 120 světelných let od nás, takže bude určitě v budoucnu v centru pozornosti astronomů. Podívat by se na tranzit vnitřní planety mohl například dalekohled Jamese Webba. Vnější planetu bychom dokonce mohli v budoucnu pozorovat přímo. Vzhledem ke své protáhlé dráze se dostává až 6 AU od své hvězdy, což je na obloze zhruba 130 obloukových vteřin.

Zdroj: HAT-P-11: Discovery of a Second Planet and a Clue to Understanding Exoplanet Obliquities

Extrémně extrémní asteroid může být dalším důkazem existence planety Devět

Astronomové objevili další objekt s podivnou dráhou, který by mohl dokazovat existenci planety Devět.

Existence možné planety Devět se předpokládá na základě drah několika objektů za dráhou Neptunu. Nyní do této skupiny objektů přibyl 2015 BP519. Jeho velikost se odhaduje na 400 až 700 km.

Asteroid byl poprvé zachycen v roce 2015 kamerou DECam projektu Dark Energy Survey. Přístroj je instalován na dalekohledu Victora M. Blanca v Chile.

Dráha 2015 BP519 je opravdu extrémní. Okolo Slunce oběhne za 8 912 let po velmi protáhlé dráze. Nejblíže se ke Slunci dostane na vzdálenost 35,1 AU, nejdál pak na vzdálenost 824,6 AU! Nejzajímavější je ale extrémní sklon dráhy vůči rovině, ve které obíhají planety – asi 54 stupňů.

Na podobnou dráhu muselo objekt něco dostat. Teoreticky to mohl být dávný blízký průlet nějaké hvězdy, interakce s Neptunem apod. Velmi pěkným a jednoduchým vysvětlením ale může být existence dosud neobjevené planety Devět.

Zdroj: Discovery and Dynamical Analysis of an Extreme Trans-Neptunian Object with a High Orbital Inclination

Další malá družice lovila tranzity u Bety Pictoris

0

Před pár měsíci se do vesmíru vydal malý CubeSat s názvem PicSat. Zaměřuje se výhradně na slavnou a jasnou hvězdu Beta Pictoris, kterou obklopuje disk z prachu a také planeta, jejíž oběh okolo hvězdy pozorujeme přímo.

CubeSat měří jasnost hvězdy. Pravděpodobnost tranzitu planety je bohužel poměrně malá, ale v těchto měsících by měla tranzitovat alespoň její tzv. Hillova sféra. Pokud má planeta měsíce, musí obíhat v této sféře.

Kromě CubeSatu monitorují jasnost hvězdy také dalekohledy v JAR a Austrálii v rámci kampaně bRing.

Beta Pictoris b sice z našeho pohledu před svou hvězdu nejspíše nepřechází, ale jen těsně. Kdyby byl sklon roviny její oběžné dráhy o necelé 2 stupně jiný, planeta by tranzitovala.

Obecně platí, že všechny planety obíhají okolo hvězd plus mínus v jedné rovině, i když výjimky (a dost extrémní) existují. Z tohoto důvodu je zde určitá šance, že by tranzity vykonávaly další případné planety, které obíhají blíže k hvězdě.

Na jasnost hvězdy se proto zaměřila další menší družice. Od poloviny března 2015 do června 2015 pozoroval Betu Pictoris nanosatelit BRITE-Heweliusz, který je polským příspěvek do družicové konstelace BRITE (šest družic, funguje pět).

Bohužel žádná tranzitující exoplaneta objevena nebyla. Astronomové ale mohou dát alespoň jistá omezení. Studie vylučuje planety větší než 0,6 Jupiteru s dobou oběhu kratší než 5 dnů, větší než 0,75 Jupiteru a dobou oběhu kratší než 10 dnů a konečně větší než 1,05 Jupiteru a dobou oběhu kratší než 20 dní.

Související 

PicSat je malý, ale šikovný! Lovec tranzitů se zaměří na Betu Pictoris

Zdroj: A search for transiting planets in the ß Pictoris system

TESS prolétla okolo Měsíce a NASA uveřejnila první fotografii!

0

Je to měsíc, co družice TESS odstartovala do vesmíru. Stále ještě probíhá navádění na konečnou oběžnou dráhu s dobou oběhu 13,7 dní. V současné době jsme přibližně v polovině (z hlediska doby).

Ve čtvrtek 17. května v 8:34 našeho času prolétla TESS okolo Měsíce ve vzdálenosti 8253 km. Průlet dodal družici potřebný gravitační impuls a pozměnil její dráhu. K navedení na konečnou dráhu bude potřeba minimálně jednoho zážehu v dalším perigeu (30. května).

Cestou na finální dráhu TESS rozhodně nezahálí. Probíhá testování přístrojů a kalibrace kamer.

Credits: NASA/MIT/TESS
Credits: NASA/MIT/TESS

NASA se v pátek pochlubila i první fotografií. Jedna ze čtyř kamer pořídila dvousekundovou expozicí první snímek oblohy. Z větší části zachycuje souhvězdí Kentaura. Vpravo nahoře je část mlhoviny Uhelný pytel. Temná mlhovina se nachází 600 světelných let od nás v souhvězdí Jižního kříže. Dole vlevo od středu je zase vidět jasná hvězda Beta Centauri. Celkem je na fotografii podle NASA asi 200 tisíc hvězd.

Fotografie je to pěkná, ale zachycuje jen malou část oblohy. TESS v plném nasazení čtyř kamer zachytí oblast 400krát větší.

Související 

Družice TESS: Vše, co potřebujete vědět o novém lovci exoplanet

U dvojhvězdy CS Cha se v prachu schovává záhadný objekt

0

Astronomové se pomoci přístroje SPEHERE na dalekohledu VLT podívali přímým zobrazením na okolí dvojhvězdy CS Cha. Dvě mladé hvězdy obíhají okolo společného těžiště a obklopuje je disk z prachu a plynu. Hvězdný pár se nachází asi 600 světelných let v souhvězdí Chameleona.

Astronomové chtěli prozkoumat zejména disk z prachu a plynu a potvrdit velikost vnitřní výdutě. Disk má poloměr asi 55 AU. Okraj vnitřní výdutě se potvrdit nepodařilo ale její poloměr bude maximálně 15,3 AU (na obrázku níže je průměr – tedy 30,6 AU).

V médiích ale vzbudil největší pozornost nečekaný objev zdánlivého průvodce. Ve vzdálenosti asi 210 AU od obou hvězd se nachází další objekt.

Systém CS Cha. Credit: C. Ginski/G.A. Muro Arena
Systém CS Cha. Credit: C. Ginski/G.A. Muro Arena

V případě přímého zobrazení nikdy nevíte, zda objekt v sousedství je skutečně reálně poblíž zkoumaného objektu nebo se do jeho blízkosti jen náhodně promítá. Vědci se proto vydali do archívu. Našli data z jiného přístroje na VLT stará 11 let a téměř 20 let stará pozorování z Hubblova dalekohledu. Díky nim mohli určit, že objekt je skutečně gravitačně vázán s dvojhvězdou. Okolo ní se pohybuje po výstřední dráze s excentricitou nejméně 0,3 AU, což  ukazuje na možní dřívější gravitační interakce.

Světlo z tohoto objektu je polarizované. Objekt nejspíše obklopuje disk z prachu nebo prachová obálka. Světlo je tímto prachem blokováno, takže je těžké určit jeho hmotnost. Odhad hovoří o 20 Jupiterech. Může se tak jednat o masivní planetu nebo poměrně málohmotného hnědého trpaslíka.

Zdroje: First direct detection of a polarized companion outside of a resolved circumbinary disk around CS Chauniversiteitleiden.nl

Kepler už jede na výpary. Češi ho využijí k průzkumu slavného Apophisu

0

V úterý 8. května dokončil Kepler 17. pozorovací kampaň. Po následující dva dny bude probíhat stahování dat před radioteleskopy DSN (můžete sledovat živě, co DSN právě dělají).

Poté začne 18. kampaň, který by mohla trvat do začátku srpna. Pokud Keplerovi vydrží palivo, začne v průběhu této kampaně pozorovat oblohu také TESS, takže zde budeme mít současně dva pracující velmi výkonné lovce exoplanet. Bohužel jen krátce, protože Keplerovi už doopravdy zvoní hrana.

Postupně mu dochází palivo. Nikdo neví, kolik ho v nádrži dalekohledu je, ale pokud si představíte tradiční papírový kelímek, tak přibližně v tomto rámci se pohybujeme.

V průběhu 18. kampaně bude dalekohled Kepler pozorovat hvězdokupy M67 a Jesličky. Ve slavných Jesličkách už Kepler několik exoplanet objevil.

Zorné pole se také částečně překrývá se zornými poli kampaní 5 a 16, takže se do něj dostalo 42 planet, které Kepler objevil dříve. Zajímavý je třeba systém HIP 413782 s pěti planetami s oběžnými dobami od 5 do 324 dní. Kepler se také zaměří na kandidáty – tedy planety, které v předešlých kampaních objevil, ale jejichž existence ještě nebyla potvrzena.

V rámci mise K2 ale pozoruje Kepler i další cíle. Mezi ně se v této kampani zařadí 37 objektů Sluneční soustavy a to včetně 22 komet a trojanů a 9 transneptunických těles.

Zorné pole Keplera v 18. kampani. Credit: NASA
Zorné pole Keplera v 18. kampani. Credit: NASA

Bude pozorovat Apophis

Nejzajímavějším cílem ale bude snad nejslavnější blízkozemní asteroid 99942 Apophis. Objekt má průměr 370 metrů v budoucnu nelze vyloučit jeho kolizi se Zemí.

V roce 2029 by nás měl Apophis minout ve vzdálenosti nejméně 31 200 km. Pozorování Apophisu vede Thomas Muller z Max-Planck-Institut für extraterrestrische Physik. V týmu jsou také čeští astronomové Petr Scheirich a Petr Pravec z Astronomického ústavu v Ondřejově.

Kepler má samozřejmě příliš nízké rozlišení, aby pozoroval detaily na asteroidech. To konec konců není dost dobře možné ani s největšími dalekohledy. Jeho úkolem je v případě asteroidů zejména měření jejich jasnosti, které se v průběhu času mění, jak se k nám asteroid natáčí různě velkou částí svého povrchu. Z toho lze popsat rotaci asteroidu.

Uvidíme, jak dlouho si ještě vystačí Kepler s palivem. V rámci 19 kampaně by totiž mohl od srpna pozorovat již podruhé TRAPPIST-1.

Související

Tam, kde to drsné a těsné jest: Přehled všech exoplanet v hvězdokupách

WASP-96b: Exoplaneta bez mraků

0

Podle nových pozorování se v atmosféře horkého saturnu (analogie k horkému jupiteru) WASP-96b nevyskytují žádné mraky.

WASP-96b byl objeven v roce 2013. Jedná se o nafouknutého horkého jupitera nebo spíše saturna. Poloměr planety je ve srovnání s Jupiterem o 20 % větší, ale hmotnost naopak jen poloviční.

Na tranzity exoplanety se podíval dalekohled VLT Evropské jižní observatoře. Atmosféra planety podle vědců neobsahuje žádné nebo jen velmi málo oblačnosti.

Planetu nevidíme, jak se tedy astronomům podařilo zjistit, že je atmosféra bez mraků? Využili k tomu transmisní spektroskopii. Světlo hvězdy prošlo atmosférou planety v době, kdy planeta přecházela před hvězdou. Astronomové tak sice pozorují spektrum hvězdy, ale i s otiskem planetární atmosféry.

V atmosférách podobných planet se očekávají široké absorpční podpisy alkalických kovů jako jsou sodík a draslík. Právě sodík se astronomům podařilo v atmosféře planety najít v různých vlnových délkách, jak ukazuje obrázek níže.

Atmosféra bez mraků (vlevo) a s mraky (vpravo) a absorpční čáry sodíku v různých vlnových délkách. Credit: N. Nikolov/E. de Mooij
Atmosféra bez mraků (vlevo) a s mraky (vpravo) a absorpční čáry sodíku v různých vlnových délkách. Credit: N. Nikolov/E. de Mooij

Zdroj: news.ucsc.edu

Cesta do nitra neviditelného světa: TRAPPIST-1e má železné jádro

0

Před pár desítkami hodin se na cestu k Marsu vydala sonda InSight, která prozkoumá nitro rudé planety. Dnes ale dokážeme zkoumat i vnitřní stavbu exoplanet, přestože je vůbec nevidíme…

Výzkum vnitřní stavby exoplanet je poněkud teoretičtější než v případě planet Sluneční soustavy, u kterých se můžeme opřít o reálná měření.

TRAPPIST-1 je velmi dobrou laboratoří pro výzkum vzniku a vývoje exoplanetárních systémů. Jedná se o velmi kompaktní soustavu. Planety obíhají blízko sebe a gravitačně se ovlivňují, což se projevuje v nepravidelnostech tranzitů. Z toho lze určit jejich hmotnost.

V nedávné studii uveřejnil Grimm a kol. údaje o velikostech planet s přesností lepší než 5 % a hmotnosti s přesností 5 až 12 %. Autoři tehdy využili nové údaje o hmotnosti a velikosti planet a porovnávali je s těmi, které jsou očekávány pro planety složené pouze z křemičitanů. Ukázalo se, že planety b, d, f, g a h pravděpodobně obsahují ve velkém množství těkavé látky (oceány, obří atmosféry, led), ale planety c a e mohou být kamennými světy.

TRAPPIST-1: nové parametry (Grimm et al.)

PlanetaPoloměr (Země)Hmotnost (Země)Hustota (Země)Gravitace (g)
b1.121,010,730,80
c1.101,160,880,97
d0.780.300,620,49
e0.910.771,020,93
f1.050.930,820,85
g1.151.150,760,87
h0.770,330,720,55

Gabrielle Suissa a David Kipping se nyní podívali na stavbu exoplanet u TRAPPIST-1 podrobněji a snažili se stanovit CRF (core radius fraction). Tento údaj nám říká, jakou část poloměru planety může tvořit jádro. U šesti ze sedmi planet nabývá minimální hodnota CRF nuly, což znamená, že tyto planety teoreticky nemusí mít žádné jádro.

Jedinou výjimkou je planeta TRAPPIST-1e. Je to z hlediska velikosti a hustoty Zemi nejpodobnější planeta v systému.

TRAPPIST-1 e:

  • Poloměr: 0,91 Země
  • Hmotnost: 0,77 Země
  • Hustota: 1,02 Země
  • Oběžná doba: 6,1 dní

Podle autorů je CRF pro TRAPPIST-1e mezi (49 ± 7) % a (72 ± 2) %, což odpovídá CRF Země (minimálně 43 %). Planeta TRAPPIST-1e má na 93,7 % železné jádro jako Země a její podobnost s naší planetou je tak opět o něco větší.

Pravděpodobnost jádra navíc ještě stoupá v případě, že část křemičitanové vrstvy nahradíme vodou, nebo pokud má planeta atmosféru z těkavých látek.

Dle dřívějších pozorování by měla TRAPIST-1e dostávat asi 60 až 70 % záření, co dostává Země od Slunce. Rovnovážná teplota by mohla být okolo 250 Kelvinů (zhruba 20 stupňů pod bodem mrazu). Klíčové bude složení atmosféry, které neznáme.

Maximální CRF pro další planety (minimum je 0 %):

  • b: 57 %
  • c: 64 %
  • d: 58 %
  • f: 62 %
  • g: 70 %
  • h: 72 %

Zdroj: TRAPPIST-1e Has a Large Iron Core

Stačí k objevu exoplanety jediný tranzit? TESS takto objeví stovky světů

0

Pokud proběhne vše dobře, začne družice TESS za pár týdnů pozorovat první sektor. Exoplanety hledá tranzitní metodou. Teoreticky potřebujete k objevu exoplanety pozorovat tři tranzity. Díky druhému tranzitu zjistíte, že se patrně jedná o periodický jev a můžete určit možnou oběžnou dobu.

Třetí tranzit vám údaje potvrdí. Z praktického hlediska je samozřejmě vhodné pozorovat tranzitů více. Například u kompaktnějších systémů můžete odhalit nepatrné změny v časech tranzitů, které způsobuje vzájemné gravitační ovlivňování planet a z toho určit jejich hmotnost.

TESS bude hodně náchylná k objevování single tranzitů (označme takto jeden pozorovaný tranzit exoplanety). Představme si srovnání s dalekohledem, který pozoruje jedno zorné pole například pět let. Podobný dalekohled mnoho single tranzitů nenajde. Existují samozřejmě také planety s delší oběžnou dobou, než je zmíněných pět let, ale nesmíme zapomínat, že s rostoucí vzdáleností od hvězdy matematická pravděpodobnost tranzitů klesá.

Mapa nebeské sféry a vyznačení oblastí, které bude TESS pozorovat. Černé oblasti podél ekliptiky pozorovány nebudou (ne v rámci primární mise). Credit: NASA
Mapa nebeské sféry a vyznačení oblastí, které bude TESS pozorovat. Černé oblasti podél ekliptiky pozorovány nebudou (ne v rámci primární mise). Credit: NASA

TESS bude pozorovat jeden sektor jen 27 dní (i když se sektory částečně překrývají). Podle nových odhadů může objevit v rámci pozorování tzv. poštovních známek (200 tisíc vybraných hvězd pozorovaných každé dvě minuty) asi 241 single tranzitů. TESS bude také každých 30 minut pořizovat snímek celého sektoru (tzv. FFI) a tím objeví nejméně dalších 977 single tranzitů.

Pozorování pouhého jednoho tranzitu je samozřejmě na míle vzdáleno potvrzení existence planety. Nastoupit tak budou muset astronomové na Zemi.

Následná pozorování ze Země

Dokonce i z jednoho tranzitu lze teoreticky odvodit oběžnou dobu planety. Potřebujete znát délku tranzitu. Obecně samozřejmě platí, že čím vzdálenější planeta je, tím déle trvá tranzit před hvězdou. Kromě toho ale musíte také doufat, že oběžná dráha planety je kulatá nebo téměř kulatá a v neposlední řadě potřebujete znát hustotu hvězdy, k čemuž se budou určitě hodit i nová data z družice Gaia.

Odhad oběžné doby je docela důležitý, abyste na Zemi věděli, kdy hvězdu pozorovat a očekávat možný tranzit. Autoři studie odhadují, že u přibližně 146 single tranzitů bude oběžná doba odhadnuta s přesností více než 10 %.

Očekává se, že asi 1091 z 1218 single tranzitů bude mít hloubku větší než 0,1 %, takže druhý a další tranzit bude možné pozorovat ze Země. U 1195 single tranzitů bude signál radiálních rychlostí větší než 1 m/s, takže bude možné existenci planety ověřit jinou metodou a určit hmotnost planety.

Možná trochu složitější práce bude mít smysl. Díky následným pozorováním single tranzitů bude zdvojnásoben počet objevených planet s oběžnou dobou nad 25 dní. V případě exoplanet s oběžnou dobou nad 250 dní bude dokonce počet planet vyšší o řád.

Přes singl tranzity bude objeveno asi 79 planet v obyvatelné oblasti a 18 z nich u hvězd podobných slunci.

Související 

Družice TESS: Vše, co potřebujete vědět o novém lovci exoplanet

Zdroj: An Estimate of the Yield of Single-Transit Planetary Events from the Transiting Exoplanet Survey Satellite

Data z družice Gaia pomohla revidovat velikosti tisíců exoplanet

0

ESA před pár dny uveřejnila data z družice Gaia za 22 měsíců pozorování (od 25. července 2014 do 23. května 2016). Data mají vliv také na výzkum exoplanet. Vyšlo už několik studií, které revidují velikosti planet objevených Keplerem.

Hlavním benefitem tranzitní metody je možnost zjištění velikosti planety. Čím je planeta větší, tím více poklesne jasnost hvězdy během jejího tranzitu. Celá rovnice ale samozřejmě závisí také na velikosti samotné hvězdy.

Velikost hvězd, které Kepler pozoroval, se odhadovala primárně ze samotného měření jasnosti a měla přesnost asi 40 %. Vloni vyšla studie, ve které astronomové v rámci projektu California-Kepler Survey provedli spektrální pozorování 1305 hvězd, u kterých Kepler objevil exoplanety, a zpřesnili jejich velikost na 11 %.

Nyní mohli využít měření z družice Gaia a stanovit velikosti hvězd s přesností na 2 %, což samozřejmě následně zpřesnilo i velikosti planet na asi 5 %. Celkem se zpřesnění v rámci této studie týká asi tisícovky exoplanet.

Mezera v rozložení exoplanet

Vloni byla v rámci studie prezentována existence mezery, která odděluje dva světy exoplanet s krátkou oběžnou dobou (pod 100 dní). Vypadá to, že okolo hvězd obíhají planety s poloměrem okolo 1,3 Země a okolo 2,4 Země. V intervalu 1,5 a 2,0 Země je planet výrazně méně.

Podobné zjištění nebylo zase tak překvapivé. Mechanismů vzniku této mezery může být více. Jedním z nich je fotoevaporace, kdy dochází vlivem ultrafialového a rentgenového záření blízké hvězdy k ohřevu vnějších vrstev atmosféry a postupné ztrátě atmosféry. Pokud si planeta nedokáže atmosféru udržet, přichází o ní a tím klesá její velikost.

Revize poloměrů existenci mezery potvrdila, ale současně ukázala, že mezera není úplně plochá. Zatímco planety o poloměru 1,3 Země (a oběžnou dobou do 100 dní) se vyskytují okolo 8 % hvězd, planety o velikosti cca 2,4 Země u 10 % hvězd, tak v případě zmíněné mezery je to okolo 4 %.

Dalšími faktory, které ovlivňují distribuci, je vzdálenost planety od hvězdy a hmotnost hvězdy, což bude souviset s ozařováním atmosféry rentgenovým a ultrafialovým zářením. U menších hvězd se distribuce posouvá směrem k menším planetám.

Přes 2 tisíce upravených poloměrů exoplanet

V další studii se vědci podívali dokonce hned 180 tisíc hvězd a upřesnili poloměry 2 218 exoplanet a 1958 kandidátů.

Jak se jim to vlastně povedlo? K upřesnění velikosti hvězd potřebujeme spektrální modely, ale také vědět, kolik záření hvězda vyzařuje… chtělo by se říct, kolik doopravdy vyzařuje, protože čím je od nás dál, tím je na pozemské obloze méně jasná. Gaia nám dala údaje o vzdálenosti stovek milionů hvězd.

Díky novým údajům se podařilo velikost hvězdy zlepšit 4krát až 5krát. U mnoha hvězd se velikost příliš nezměnila, ale některé hvězdy jsou větší, než jsme si mysleli.

Asi 65% hvězd, které Kepler pozoroval, jsou hvězdy hlavní posloupnosti, 23% jsou podobři a 12% jsou obři.

Zdroje:

Hubblův dalekohled objevil vůbec poprvé v atmosféře planety hélium

0

Projekt SuperWASP vloni objevil novou exoplanetu s označením WASP-107b. Už na konci května se na něj podíval Hubblův kosmický dalekohled. Přístroj Wide Field Camera 3 pozoroval mateřskou hvězdu po dobu 7 hodin a zaznamenal tranzit planety.

Světlo hvězdy prošlo atmosférou planety, která zanechala ve spektru hvězdy svůj otisk. Týmu pod vedením Jessicy Spake (University of Exeter) se vůbec poprvé v historii podařilo v atmosféře exoplanety objevit hélium, které je po vodíku druhým nejběžnějším prvkem ve vesmíru a důležitou složkou atmosfér obřích planet ve Sluneční soustavě.

WASP-107b je horkým jupiterem s oběžnou dobou necelých 6 dní. Jeho hmotnost je 0,12 Jupiteru ale poloměr 0,94 Jupiteru! Jedná se tedy o nafouknutý svět, který musí čelit záření z blízké hvězdy.

Planeta podle vědců postupně přichází o svou atmosféru. Za miliardu let ztratí 0,1 až 4 % ze své celkové hmotnosti.

Zdroje: Helium in the eroding atmosphere of an exoplanet, spacetelescope.org

Uveřejněna data za 22 měsíců pozorování družice Gaia

0

Evropská kosmická agentura (ESA) uveřejnila před pár dny druhou várku dat z družice Gaia. Jedná se o ohromný katalog hvězd čítající data o 1,3 miliardách hvězd a dalších objektů.

Vědci mají nyní k dispozici přesné údaje o paralaxe, vlastním pohybu a barvě hvězd, což samozřejmě pomůže i při výzkumu exoplanet.

Od družice Gaia očekáváme také objevy exoplanet a to zejména astrometrickou metodou, která zatím příliš úspěšná nebyla. Druhý balík ale obsahuje data jen za 22 měsíců od 25. července 2014 do 23. května 2016. Pro hledání exoplanet astrometrickou metodou budou potřeba data za několik let (ideálně více než 5 let).

Díky tunám dat můžeme v nejbližší době očekávat záplavu studií z různých astronomických oborů. První se objevily už pár hodin po uveřejnění dat!

Mě ale zaujala tato povedená animace. Hvězdné nebe sice vypadá poněkud staticky a hvězdám se říká stálice, ale ve skutečnosti je to úplně jinak. Hvězdy vykonávají vlastní pohyb. Na animaci je vidět, že i kdyby mohl Kepler pracovat v rámci své hlavní mise po opravdu dlouhou dobu, hvězdy by mu nakonec ze zorného pole doslova utekly!

WASP-104b: exoplaneta tmavší než dřevěné uhlí

0

Astronomové objevili další temný svět, který odráží jen naprostý zlomek záření své hvězdy.

Exoplaneta WASP-104b byla objevena už před 4 lety projektem SuperWASP. Během 14. kampaně ji nedávno pozoroval Kepler.

Kosmický dalekohled v rámci mise K2 pozoruje jedno zorné pole asi 80 dní. Oběžná doba horkého jupitera je velmi krátká – jen asi 1,7 dní, takže Kepler pozoroval 45 oběhů planety okolo hvězdy.

Teo Močnik analyzoval data z Keplera a dospěl k závěru, že WASP-104b odráží jen 3 % záření mateřské hvězdy.

Kepler samozřejmě exoplanetu nevidí. Můžeme ale vyjít z interpretace fázové křivky. Jak planeta obíhá okolo svého slunce, odráží světlo své hvězdy. Jakmile zmizí za hvězdou, tak dané odražené světlo samozřejmě chybí a přichází k nám jen světlo hvězdy.

Nízké albedo planety je překvapením, ale může znamenat nepřítomnost mraků (které mohou být vysoce reflexní) nebo přítomnost iontů, jako jsou sodík a draslík, které absorbují světlo.

Mateřská hvězda je podobná Slunci. Samotná exoplaneta je je o 10 % a 30 % hmotnější než Jupiter.

Zdroj: WASP-104b is Darker than Charcoal

Hubble přišel pár dní před narozeninami o druhý gyroskop

Hubblův kosmický dalekohled slaví narozeniny. Raketoplán Discovery odstartoval 24. dubna 1990 a o den později byl legendární astronomický přístroj vypuštěn na oběžnou dráhu.

Od té doby proběhlo pět servisních misí raketoplánů. Poslední se uskutečnila v květnu 2009 a zúčastnil se ji také Andrew Feustel, který dnes s krtečkem pobývá na ISS.

Během servisních misí se měnily nejen vědecké přístroje ale prakticky všechny komponenty a to včetně gyroskopů, které udržují orientaci dalekohledu v prostoru. Jen a pouze tyto servisní mise udržely dalekohled 28 let v provozu.

Dne 21. dubna přestal fungovat druhý ze šesti gyroskopů. Hubble využívá pro svou práci obvykle jen polovinu gyroskopů a teoreticky může pracovat jen s jedním.

Další servisní mise se už neplánuje a NASA v současné době ani nemá prostředky k její realizaci.

Je však dobré připomenout, že původně neměla proběhnout ani mise STS-125 v roce 2009. NASA ji zrušila po nehodě raketoplánu Columbia. V případě poškození tepelného štítu během startu by se totiž nemohla posádka uchýlit na Mezinárodní kosmickou stanici. Realita je značně jiná ve srovnání s filmem Gravitace. ISS a Hubble obíhají pod odlišnými sklony oběžných drah vůči rovníku a přelet mezi oběma nebyl raketoplánem možný.

Sorry, odtud neodletíme! Existují civilizace uvězněné gravitací vlastního světa?

0

Spousta z dosud objevených exoplanet spadá do kategorie super-zemí. Přesná definice tohoto pojmu neexistuje, ale obecně se jedná o planetu hmotnější a větší než Země, ale zase ne tak velkou a hmotnou, aby se už jednalo o mini-neptuna. Teoreticky tedy přibližně do 10 hmotnosti a 1,6 poloměru Země.

Mnoho super-zemí obíhá okolo červených trpaslíků a má vázanou rotaci. To je už tak velké množství proměnných, že se současná věda neshodne, do jaké míry jsou tyto světy obyvatelné.

Michael Hippke nyní upozornil ještě na jednu nevýhodu super-zemí a tou je gravitace. Pro život jako takový může být větší gravitace výhodou. Planeta bude mít silnější atmosféru, která může povrch ochránit před škodlivým zářením nedaleké hvězdy (v případě super-zemí u červených trpaslíků). Má ale větší gravitace jen výhody? Ne tak docela…

Cestujeme do vesmíru

Lety do vesmíru jsou velmi nákladné a energeticky náročné. Raketa Saturn V, která dostala člověka na Měsíc, měla hmotnost téměř 3 tisíce tun a výšku 110 metrů. Dnes by nám stačila menší raketa, ale i tak vesmírné nosiče budí potřebný respekt a to zejména, když za mohutného dunění stoupají k nebi.

Větší planety znamenají vyšší gravitaci a to může značně komplikovat případným civilizacím cesty do vesmíru.

Super-země (kresba). credit: NASA Ames/JPL-Caltech/T. Pyle
Super-země (kresba). credit: NASA Ames/JPL-Caltech/T. Pyle

Pokud byste chtěli misi Apolla napodobit na super-zemi, měla by raketa hmotnost 440 tisíc tun, což je srovnatelné s pyramidou v Gíze!

Superzemšťané to budou mít mnohem obtížnější, pokud budou chtít satelitní televizi nebo postavit a vypustit kosmický dalekohled.

Hippke uvedl pěkný příklad na exoplanetě Kepler-20b, která se nachází 950 světelných let od nás a je o 70 % větší a téměř 10 krát hmotnější než Země.

Na povrchu Kepler-20b bude úniková rychlost 2,4krát větší než na Zemi. Hlavním problém super-zemských raket bude palivo. Raketa ho bude potřebovat hodně a zde platí smrtící kombinace: čím více paliva, tím vyšší hmotnost a tím více je zase potřeba paliva, aby se obří kolos odlepil od Země. Nesmíme zapomenout, že i na Zemi tvoří užitečné zatížení (loď, družice, sonda) jen malou část z celkové hmotnosti sestavy.

Pokud by měla super-zemská raketa stejné parametry jako Falcon Heavy, potřebovali bychom k vypuštění Dalekohledu Jamese Webba asi 60 tisíc tun paliva.

Kepler-20b je trochu extrémní příklad, protože právě tato planeta nejspíše obyvatelná nebude. Přibližně okolo 1,6 Země už začíná říše mini-neptunů. Obecný předpoklad, že to bude mít vesmírná agentura superzemšťanů těžké, ale platí.

Možná, že superzemšťané našli jiné způsoby, jak se dostat do vesmíru. Určitě jste už slyšeli třeba o kosmickém výtahu, což je výborný nápad, ale poněkud obtížně realizovatelný…

Související 

Orgie pro kosmonautiku? Cestování mezi planetami u TRAPPIST-1 nebude tak snadné

Zdroj: Space.com

Tam, kde to drsné a těsné jest: Přehled všech exoplanet v hvězdokupách

0

Za více než 20 let objevili vědci  tisíce exoplanet. Jen hrstka z nich se ale nachází v hvězdokupách.

Proč tomu tak je? K pozorování tranzitů i měření radiálních rychlostí potřebujete relativně jasné a tedy blízké hvězdy. Blízké hvězdokupy jsou obvykle poměrně mladé a mladé hvězdy rychle rotují a jsou magneticky aktivnější, což pro měření radiálních rychlostí nevytváří ideální podmínky.

V případě tranzitní metody většinu exoplanet objevil Kepler. Zorné pole z jeho primární mise nebylo zrovna bohaté na blízké hvězdokupy. U mise K2 se to změnilo, protože Kepler pozoruje v oblasti ekliptiky, kde se to hvězdokupami čistou náhodou docela hemží.

Velký počet exoplanet v hvězdokupách by mohla objevit TESS.

Výzkum exoplanet v hvězdokupách je velmi důležitý minimálně ze dvou důvodů. Tím prvním je pochopení toho, jak moc jsou vůbec exoplanety v hvězdokupách běžné. Jednou z klíčových oblastí výzkumu je také exoplanetární evoluce. Potřebujeme zkoumat nejen planety u starších hvězd ale i u těch mladších, což se zatím tak úplně neděje.

Některé hvězdokupy tvoří právě mladé hvězdy (řádově stovky milionů let), které vznikly současně, takže známe i přesněji jejich stáří.

Drsnější podmínky?

Zejména hustější hvězdokupy možná nebudou žádným vlídným prostředím. Protoplanetární disky i mladé planety musí čelit mnohem častějším výbuchům blízkých supernov i záření z obřích hvězd. Menší vzdálenosti mezi hvězdami mohou také vyhazovat planety z rodících se planetárních systémů ven.

Jason Curtis se věnoval exoplanetám v hvězdokupách v rámci své disertační práce. Se svými kolegy objevil horkého neptuna K2-231b v hvězdokupě Ruprecht 147, kterou pozoroval Kepler v rámci kampaně 7.

Exoplaneta způsobuje pokles jasnosti své hvězdy o 0,06 % a má poloměr 2,5 Země. Nejzajímavější částí studie je ale přehled všech dosud objevených exoplanet v hvězdokupách:

Exoplanety v hvězdokupách

ExoplanetaMetodaOběž. doba (dny)Hmot. (Mj)Pol. (Rz)Hvězdokupa
epsilon Tau bRV594.97,6 Hyády
HD 285507 bRV6.10,9 Hyády
K2-25 bTR3.53.4Hyády
K2-136 AbTR7.90.99Hyády
K2-136 AcTR17.32.91Hyády
K2-136 AdTR25.61.45Hyády
Pr0201 bRV4.40,54 Jesličky
Pr0211 bRV2.11,8Jesličky
Pr0211 cRV> 35007,9 Jesličky
K2-95 bTR10.13.7Jesličky
K2-100 bTR1.73.5Jesličky
K2-101 bTR14.72Jesličky
K2-102 bTR9.91.3Jesličky
K2-103 bTR21.22.2Jesličky
K2-104 bTR1.91.9Jesličky
EPIC 211901114 bTR1.79.6Jesličky
TYC 5409-2156-1 bRV714.310,6 MjNGC 2423
Kepler-66 bTR17.82.8NGC 6811
Kepler-67 bTR15.72.9NGC 6811
K2-231 bTR13.82.5Ruprecht 147
YBP 401 bRV4.10,42 MjM67
YBP 1194 bRV6.90,33 MjM68
YBP 1514 bRV5.10,4 MjM69
SAND 364 bRV1211,57 MjM70
SAND 978 bRV5112,18 MjM71
RV: radiální rychlosti
TR: tranzitní metoda
Mj: hmotnosti Jupiteru
Rz: poloměr Země

Poznámky:

  • EPIC 211901114b a SAND 978b jsou kandidáty.
  • epsilon Tau b je první známou exoplanetou v hvězdokupě (2007).
  • Pr0211b je prvním známým multiplanetárním systémem v hvězdokupě.

Stáří jednotlivých hvězdokup

  • Hyády: 650 milionů let
  • Jesličky: 650 milionů let
  • NGC 2423: 740 milionů let
  • NGC 6811: 1 miliardu let
  • Ruprecht 147: 3 miliardy let
  • M67: 4 miliardy let

Související články

Zdroj: K2-231 b: A sub-Neptune exoplanet transiting a solar twin in Ruprecht 147