Okolo hvězdy velmi podobné Slunci obíhají tři exoplanety. Z cukrové vaty, jak je uvedeno v nadpisu, samozřejmě nejsou. Jedná se o velmi pěknou nadsázku. Použila ji autorka chystané studie Jessica Roberts, která o systému Kepler-51 mluvila na nedávném kongresu v Cambridge.

Nejedná se o nový objev. Dvě z planet byly objeveny už v roce 2012, třetí v roce 2014.

Uvidíme, co přinese chystaná studie. Podle dřívějších dat mají planety hmotnost 2, 4 a 7,6 Země, což by je řadilo mezi super-země. Jejich velikost je ale od 0,63 po 0,86 Jupiteru!

Cukrovou vatu mám velmi rád, ale jakou má hustotu opravdu netuším. Nenajdete to zřejmě ani v Matematických, fyzikálních a chemických tabulkách. Cukrová vata má poměrně velký objem, ale velmi nízkou hmotnost. Exoplanety u Kepler-51 jsou na tom podobně. Jedná se o planety s nejnižší známou hustotou. Podle Robertsové jsou:

• Kepler-51b: (56,7 ± 20) kg/m³
• Kepler-51c: (32 +62/-17) kg/m³
• Kepler-51d: (38 ± 5,1) kg/m³

Na nafouknuté horké jupitery jsme poměrně zvyklí. Jenomže tohle horcí jupiteři nejsou. Nejbližší exoplaneta obíhá ve vzdálenosti 0,25 AU s periodou 45 dní. Další planeta má oběžnou dobu 85 dní a poslední se nachází 0,5 AU od hvězdy a oběhne ji za 130 dní.

Mateřská hvězda má prakticky stejnou hmotnost a velikost jako Slunce, ale je výrazně mladší – má asi jen 500 milionů let. Exoplanety nejspíše vznikly dál od hvězdy (více než 1 AU) a poté migrovaly. Atmosféra podobných planet má tendenci postupně trochu zchladnout a smrsknout se. V případě Kepler-51 možná pozorujeme planety ještě před tímto procesem.

Kosmickému dalekohledu Kepler dochází palivo, což má už první konkrétní důsledky.

Od 12. května probíhala 18. pozorovací kampaň. Kosmický dalekohled Kepler se znovu podíval na část oblohy, kterou už pozoroval v roce 2015.

Od pondělí 2. července je ale Kepler v nouzovém režimu bez nutnosti spotřebovávat další kapky paliva. Rozhodnutí přepnout Keplera do tohoto režimu přišlo poté, co došlo k poklesu tlaku v palivové nádrži – nepřímý ale jasný důkaz, že palivo dochází.

Na 2. srpna je plánován manévr, kdy dojde k pootočení Keplera do pozice, ve které bude jeho anténa směřovat k Zemi. Síť radioteleskopů DSN poté bude přijímat získaná data z 18. kampaně. Do té doby zůstane Kepler v nouzovém režimu.

Pokud vše proběhne dobře, začne 19. srpna pozorovací kampaň číslo 19. V zorném poli Keplera má být například TRAPPIST-1.

Passing the baton… pic.twitter.com/dWprGu47al

— Dr. Jessie Christiansen (@aussiastronomer) July 6, 2018

Astronomové se podívali na zoubek mladé hvězdě PDS 70 a to v rámci projektu SHINE, který se zaměřuje na průzkum okolí asi 600 vybraných mladých hvězd.

V rámci dvou studií se vědci podívali na hvězdu pomoci přístrojů SPHERE a NaCo na dalekohledu VLT a přístroje NIC na dalekohledu Gemini.

Hvězdu PDS 70 najdeme v souhvězdí Kentaura. Její hmotnost je menší ve srovnání se Sluncem ale velikost asi o 20 % větší.

Podle odhadů má hvězda asi 5,4 milionů let. Přístroj SPHERE dokázal odstínit světlo samotné hvězdy (na obrázku je hvězda zakrytá černým kotoučkem) a pozorovat přímo exoplanetu PDS 70b, která se nachází 22 AU od hvězdy.

Planeta je stejně jako hvězda ještě mladá a tedy horká. Její teplota se pohybuje mezi 1000 až 1600 K. Vědcům se podařilo planetu pozorovat v infračervených vlnových délkách od 0,96 až 3,8 μm. Vypadá to, že v atmosféře mladého světa budou oblaka.

Jednou z nevýhod přímého pozorování je trochu obtížný odhad fyzikálních parametrů planety. Podle odhadovaného stáří, množství záření a modelů je velikost planety přibližně 1,4 až 3,7 Jupiteru.

V disku se nachází také obří mezera do vzdálenosti 54 AU. Očekávali bychom, že mezera vznikla tím, že planeta vymetla v disku materiál. V takovém případě by se měla planeta nacházet někde uprostřed mezery, ale ona se nachází na vnitřním okraji! Je možné, že planeta, která je stále v procesu své formace, migruje směrem k hvězdě.

Zdroj: ESO

Po systému TRAPPIST-1 jedna z dalších kompaktních a velmi zajímavých planetárních soustav.

Kosmický dalekohled Kepler objevil v rámci kampaně číslo 14 (červen až srpen 2017) u jedné poměrně jasné hvězdy 6 planet.

Systém má zatím jen označení EPIC248435473, ale brzy se určitě dočkáme tiskové zprávy i přiřazení klasického označení K2-XXX.

Planety obíhají okolo poměrně jasného oranžového trpaslíka, který se nachází ve vzdálenosti 250 světelných let od nás.

Oběžné doby planet jsou od 16 hodin po 57 dní. Všech šest planet se vleze do oblasti o velikosti 35 milionů kilometrů. Nejvzdálenější z planet obíhá 0,25 AU od hvězdy, což je ještě méně, než ve Sluneční soustavě leží oběžná dráha Merkuru.

Čtyři ze šesti planet považují autoři studie za ověřené. Dvě jsou zatím v pozici kandidátů a bude potřeba následných pozorování – patrně kosmického dalekohledu Spitzer.

Dvě planety (d, e) byly přidány na pomyslný seznam exoplanet, které jsou vhodným cílem pro průzkum atmosféry transmisní spektroskopií a to prostřednictvím chystaného kosmického dalekohledu Jamese Webba.

Planeta b má patrně jiný sklon své dráhy než zbývajících pět planet, což naznačuje, že mohla vzniknout odlišným způsobem.

V sousedství je další hvězda s planetou!

Při průzkumu EPIC248435473 se vědci zaměřili také na možné hvězdné průvodce. Jen asi 42 vteřin od hvězdy EPIC248435473 se nachází další oranžový trpaslík EPIC248435395.

Na základě nových dat z družice Gaia se podařilo určit, že vzdálenost EPIC248435473 od nás je asi 77,8 parseků a vzdálenost EPIC248435395 je asi 77,7 parseků (s tolerancemi).

Obě hvězdy by měly být od sebe vzdáleny asi 3 200 AU. Není ale jasné, zda se jedná jen o společně se pohybující hvězdy nebo o dvojhvězdu. Hmotnost EPIC248435473 je 0,65 Slunce, EPIC248435395 bude mít hmotnost o něco nižší. Pokud obíhají okolo společného těžiště, potrvá jim to asi 160 tisíc let.

Délka mise družice Gaia zřejmě nebude stačit na to, aby vědci rozlišili možný orbitální pohyb hvězd od vlastního pohybu. Jinými slovy bude těžké určit, zda se hvězdy pohybují v kosmickém prostoru stejným směrem nebo zda se jedná o pohyb okolo společného těžiště.

U hvězdy EPIC248435395 se ale podařilo najít planetu! Má poloměr 9,2 Země a oběžnou dobu 8,5 dní. Bez ohledu na gravitační vázanost obou hvězd zde máme dva planetární systémy poměrně blízko od sebe. Zatímco to my máme k nejbližší exoplanetě přes 4,2 světelných let, v nově objevených systémech je to jen 18 světelných dní!

Zdroj: A Compact Multi-Planet System With A Significantly Misaligned Ultra Short Period Planet

Většina tranzitujících exoplanet má oběžnou dobu v řádu dní, maximálně měsíců. Neznamená to, že by planety s delší oběžnou dobou neexistovaly.

S rostoucí vzdáleností od hvězdy klesá matematická pravděpodobnost tranzitu. Totéž platí o praktické pravděpodobnosti. K objevu analogie Jupiteru (oběžná doba 12 let) bychom potřebovali pozorovat danou hvězdu v ideálním případě 24 let. Tak dlouho asi nebude žádný kosmický lovec exoplanet pracovat. Mise Keplera byla plánována na 3,5 roku, u TESS jsou to 2 roky.

Vesmír není ideální a někdy si musíme vystačit s málem. Kosmický dalekohled Kepler nyní možná objevil planetu s velmi dlouhou dobou oběhu.

K objevu došlo během 14. kampaně mise K2. Kepler pozoruje jedno zorné pole sotva 80 dní, takže pozoroval samozřejmě jen jeden tranzit. Ten trval velmi dlouho – během 54 hodin (!) klesla jasnost hvězdy o 0,18 %.

Z délky tranzitu lze odvodit přibližnou dobu oběhu. Exoplaneta EPIC248847494 b o velikosti 1,1 Jupiteru by měla okolo hvězdy oběhnout za 3650 dní nebo-li přesně 10 pozemských let. Tak přesně ji ale vědci samozřejmě nezjistili. Ve skutečnosti se může pohybovat od 2520 po 4930 dní. Vzdálenost od hvězdy bude asi 4,5 AU.

Měření radiálních rychlostí omezilo hmotnost objektu na méně něž 13 Jupiterů, takže by mělo jít o planetu. Přesný odhad hmotnosti bude možný, ale vyžaduje větší počet měření radiálních rychlostí v období alespoň tří let.

Rovnovážná teplota planety se pohybuje okolo 180 Kelvinů, takže na povrchu případných měsíců s vhodnou atmosférou by mohly být podmínky vhodné k životu.

Stačí k objevu exoplanety jediný tranzit? TESS takto objeví stovky světů

Zdroj: The longest period transiting planet candidate from K2

Kosmický dalekohled Kepler pokračuje v misi K2. Od začátku prosince do 25. února probíhala kampaň 16, která byla jednou z mála, u které je možné současně s Keplerem (nebo krátce poté) pozorovat danou část oblohy ze Země.

To samozřejmě usnadňuje okamžité následné pozorování. První takovou tzv. forward-facing kampaní byla 9., další byla po 16. hned 17, a pokud Kepler vydrží, budou forward-facing kampaněmi také 19. a 20. Momentálně Kepler do začátku srpna pracuje v rámci 18. kampaně.

Vědci měli první data z kampaně 16. k dispozici 28. února a už 12. března se na ArXiv objevila první verze článku. Ten vyšel v Astronomical Journal před pár dny.

V rámci analýzy vědci objevili 30 velmi nadějných kandidátů, dalších 48 nejasných případů (může jít o planety ale i falešné případy), 164 zákrytových dvojhvězd a 231 ostatních zjevně periodických poklesů jasnosti hvězd.

Zajímavým objevem je exoplaneta o velikosti 2,5 Země s oběžnou dobou 15 dní u velmi jasné hvězdy HD 73344. Vzhledem ke své jasnosti může být vhodným cílem pro průzkum atmosféry.

Kepler už jede na výpary. Češi ho využijí k průzkumu slavného Apophisu

Zdroj: Planetary Candidates from K2 Campaign 16

Kosmický dalekohled Kepler objevil v rámci své první mise několik cirkumbinárních systémů, kterým se s oblibou přezdívá Tatooine podle planety z Hvězdných válek.

Cirkumbinární planety jsou takové, které obíhají okolo dvou hvězd současně. Máme tedy dvě hvězdy obíhající okolo společného těžiště a okolo obou pak obíhá planeta.

Pěkným příkladem je Kepler-16 (na obrázku). Okolo sebe obíhá oranžový trpaslík a červený trpaslík. Vzdálenost mezi nimi odpovídá asi čtvrtině vzdálenosti Země od Slunce. Planeta pak obíhá ve vzdálenosti 0,7 AU s periodou 228 dní. Předpokládá se, že TESS seznam cirkumbinárních planet dále rozšíří.

Mohou mít podobné planety měsíce a na nich třeba i život? Přidat do systému čtvrté těleso už může vypadat trochu překombinovaně, ale proč to nezkusit.

Adrian Hamers a jeho kolové provedli řadu simulací. Důležitý je sklon oběžné dráhy měsíce vůči rovině oběžné dráhy planety.

Pokud je vše více méně v jedné rovině, může být dráha měsíce stabilní. Pokud měsíc obíhá okolo cirkumbinární planety pod velkým sklonem vůči rovině její dráhy (v řádu desítek stupňů), může to pro měsíc skončit špatně. Gravitační vliv obou hvězd může pozměnit jeho dráhu, která ho nakonec přivede až příliš blízko k planetě.

Může to skončit roztrháním měsíce slapovými silami nebo dokonce kolizí měsíce a planety. Teoreticky je dokonce možná kolize měsíce a některé ze dvou hvězd. Podobný scénář je spíše vzácný, ale je možné ho otestovat. Hvězda samozřejmě srážku ustojí, ale její atmosféra bude vykazovat vyšší metalicitu (obsah kovů), nebo se může otáčet rychleji, než by měla.

Zdroj: Stability of exomoons around the Kepler transiting circumbinary planets

Astronomové zřejmě pomoci sítě radioteleskopů ALMA objevili tři velmi mladé planety, které teprve vznikají u hvězdy stovky světelných let daleko.

Lovci protoplanetárních disků jsou už celí natěšení, až do vesmíru vydá dalekohled Jamese Webba. Infračervená astronomie je pro výzkum disků u mladých hvězd velmi vhodným nástrojem. Ale ani dalekohled za 9 miliard dolarů neuspokojí všechny chuťové buňky těch, kteří se zabývají výzkumem planetárních porodnic. Chtějí něco delšího – myšleno vlnovou délku! Milimetrová a submilimetrová astronomie nabízí trochu jiný pohled na prachové disky u mladých hvězd.

V chilských Andách na planině Chajnantor ve výšce kolem pěti kilometrů vyrostla nedávno ALMA. Celkem bychom napočítali 66 antén o průměru 7 a 12 metrů, které už nějaký ten pátek produkují špičkové výsledky.

ALMA se podívala na hvězdu HD 163296 nacházející se asi 330 světelných let od nás. Stáří hvězdy se odhaduje na zhruba 4 miliony let. Pokud bychom si řekli, že Slunce se tak nějak blíží k polovině svého života, pak by naše mateřská hvězda byla zhruba 35 let starou či spíše mladou paní. V tomto srovnání by měla HD 163296 asi dva týdny!

Říká se, že obrázek vydá za tisíce slov. Níže vidíte disk u HD 163296 okem radioteleskopů ALMA (vlevo) a pomoci Hubblova kosmického dalekohledu (vpravo) ze studie z roku 2000. Docela rozdíl, že?

Na snímku z ALMA jsou poměrně dobře patrné mezery v disku. Nacházejí se 80, 140 a 260 AU od hvězdy (ve studii z roku 2016 se uvádělo 60, 100 a 160 AU). Za mezerami může být přítomnost rodící se planety, ale také jiné mechanismy. Mezera může souviset se samotnými procesy v disku – například s tzv. mrtvou zónou. Jedná se o oblast, která není tak turbulentní a je pro vznik planet velmi důležitá. Mrtvá zóna souvisí s ionizací – ta je velká v blízkosti rodící se hvězdy a také dál od hvězdy.

Jak poznáme, zda se v mezeře pohybuje zárodek budoucí planety nebo jde jen o procesy v disku? V tom nám může pomoci právě ALMA. Radioteleskopy se dokáží podívat na disk v různých vlnových délkách. Prach emituje při nějaké vlnové délce a plyn (v případě nové studie oxid uhelnatý) zase v jiné. Rodící se planeta vymete své okolí od plynu i od prachu. Přesně tohle se podle pozorování ALMA děje v mezerách v disku. Podle astronomů se tam rodí planety o hmotnosti zhruba Jupiteru.

Poznámka: článek původně vyšel 17. února 2016. Dne 14. června 2018 byl aktualizován o informace z nových studií.

Zdroje:

• Ringed Structures of the HD 163296 Protoplanetary Disk Revealed by ALMA
• almaobservatory.org
• circumstellardisks.org

Alfa Centauri je náš nejbližší hvězdný soused. Skládá se ze tří rozdílných hvězd. Alfa Centauri A je podobná Slunci. Okolo společného těžiště obíhá s trochu menší hvězdou Alfa Centauri B. Daleko od nich se pak nachází červený trpaslík Proxima Centauri alias Alfa Centauri C.

U Proximy Centauri byla objevena planeta, která ale nejspíše dostávala a dostává slušné dávky krátkovlnného záření. Jak to vypadá u dvou větších hvězd?

Vědci studovali data z kosmické observatoře Chandra a zjistili, že úroveň rentgenová záření je u větších hvězd mnohem nižší než u Proximy Centauri.

Obě hvězdy obíhají okolo společného těžiště, ale vzdálenost mezi nimi se v průběhu osmdesátileté oběžné doby mění od 11 po 35 AU.

Momentálně jsou blíže k sobě a Chandra je jediná rentgenová observatoř, která má dostatečné rozlišení, aby pozorovala obě hvězdy samostatně. Dělala tak od roku 2005 každých 6 měsíců, takže máme k dispozici data za delší dobu. To je velmi důležité, protože aktivita hvězd se mění v cyklech, jako je tomu u Slunce, kde nejznámější a hlavní cyklus má 11 let.

Planeta v obyvatelné zóně u hvězdy A by dostala v průměru dokonce méně rentgenová záření, než dostává Země od Slunce. V případě planety v obyvatelné oblasti hvězdy B je průměrná dávka 5krát větší ve srovnání se Zemí. To je sice trochu nepříjemné, ale u Proximy Centauri je to 500krát více a během erupcí až 50 000krát více!

U hvězdy Alfa Centauri B byla v roce 2012 objevena planeta s oběžnou dobou 3,2 dní. Později ale byla její existence zpochybněna.

Zdroj: Chandra

Kosmický dalekohled Kepler se nedávno pustil už do 18. pozorovací kampaně v rámci mise K2. Pokud mu vydrží palivo, měl by od začátku srpna přejít k 19. kampani. Součásti zorného pole bude již podruhé TRAPPIST-1, což by samozřejmě mohlo být velmi zajímavé.

V NASA musí být vždy připraveni na všechno, a tak se už pomalu plánuje 20. kampaň.

Do zorného pole by se měla opět dostat oblast vzniku nových hvězd Taurus-Auriga. Region obsahuje velké množství velmi mladých hvězd (méně než 10 milionů let).

Kampaň výrazně zvýší počet takových hvězd pozorovaných Keplerem. Pole také zahrnuje hvězdokupy Plejády (cca 100 milionů let) a Hyády (cca 600 milionů let). Celkově by Kepler mohl značně rozšířit naše znalosti exoplanet u mladých hvězd a v hvězdokupách.

Pokud vydrží palivo, začne 20. kampaň v polovině října a skončila by na začátku příštího roku.

O potenciálně obyvatelných exoplanetách toho dnes moc nevíme. Můžeme je sice umístit do obyvatelné oblasti, ale to je spíše mediální zkratka. Víme, jaká by na jejich povrchu mohla být (přibližná!) teplota BEZ vlivu atmosféry. O složení atmosféry nic nevíme a u většiny planet neznáme ani jejich hustotu – výjimkou je třeba TRAPPIST-1.

V budoucnu se ale situace zlepší. Budeme studovat atmosféry těchto planet a pozorovat je přímým zobrazením. Dokážeme možná i odlišit kontinenty od oceánů.

Samotné složení atmosféry ale také neříká nic o přítomnosti života. Přítomnost kyslíku, ba ani metanu neznamená, že na povrchu planety existuje život. Opatrné závěry budou předmětem složitých modelů a předpokladů.

Zatím exoplanety podobné Zemi pozorovat přímo nedokážeme, ale to není důvod k volné zábavě. Astronomové mohou prozatím připravovat zmíněné modely.

Lovci exoplanet mají rádi snímky a měření Země z větší vzdálenosti. Naše rodná hrouda se sedmi miliardami lidí a kupou problémů tam vypadá slovy klasika jen jako bleděmodrá tečka.

Podobná měření jsou cenná, protože o Zemi prokazatelně víme, že se na jejím povrchu nachází voda, má atmosféru jakou má… a také se na jejím povrchu nachází život. Část vědců tvrdí, že dokonce inteligentní.

V nové studii pracovali vědci s trochu podrobnějšími snímky z družice DSCOVR (Deep Space Climate Observator), která se do vesmíru vydala v únoru 2015 a nachází se v libračním centru L1 ve vzdálenosti 1,5 milionů kilometrů od Země.

Velmi populární je přístroj EPIC, který pořizuje snímky modré planety s rozlišením asi 25 km na pixel v 10 kanálech od ultrafialové až téměř po infračervenou část spektra (317 až 779 nm). Aktuální fotografie naleznete na adrese http://epic.gsfc.nasa.gov/ 

Oproti pozorováním Země z kosmických sond má DSCOVR výhodu, že jsou k dispozici data za delší dobu. Autoři ve studii pracovali s daty za dva roky a podívali se, jak se snímky mění v čase – od hodin až po roky. Z podobných dat můžeme u exoplanet odvodit dobu rotace, sezónní změny, počasí apod.

Ze snímků se vědci mohou hodně naučit a to zejména, když se pracuje s různými vlnovými délkami současně. Například odrazivost různých typů povrchu se mění s vlnovou délkou. Oceán odráží nejvíce světla v modrozelených vlnových délkách a vegetace v blízké infračervené oblasti.

Snímky z přístroje EPIC se samozřejmě liší oproti budoucím snímkům exoplanet. V jednom pixelu těchto snímků je několik větších desítek kilometrů čtverečních zemského povrchu. U exoplanet bude v jednom pixelu celý svět. Snímky z EPIC navíc zachycují Zemi vždy osvětlenou, což u exoplanet také nebude. Se vším si vědci poradili. Nasimulovali oběh planety (střídání dne a noci) a průměrovali data do jednoho pixelu. Teprve poté sledovali vývoj signálu v čase v každé vlnové délce.

V datech se objevilo několik zřejmých periodických vrcholů: 24 hodin a 365 dní asi není nutné vysvětlovat. Vědci ale objevili i dvanáctihodinovou periodu. Jedná se o vliv Tichého a Atlantského oceánu, což jsou velké vodní plochy, které prochází zorným polem asi 12 hodin od sebe.

Abychom mohli určit rotaci Země, bude podle závěrů studie nutné pozorovat planetu každých asi 9 hodin (pro rotační dobu 24 hodin).

Zdroj: Using Deep Space Climate Observatory Measurements to Study the Earth as An Exoplanet

Hledání exoměsíců je velmi fascinující obor a to přesto, že jsme zatím zřejmě žádný nenašli (možná jeden). Bohužel je to trochu složitý obor, ve kterém různé mediální zkratky mohou napáchat velké škody.

Nedávno se objevily informace o možném objevu prvního exoměsíce. Objevitelé ale zdůrazňovali, že je potřeba k objevu přistupovat velmi, velmi, velmi opatrně. Už je proto, že Kepler-1625 b I má být podobný spíše Neptunu.

Jako kopanec do jistých částí těla nyní působí nejnovější studie. Samotný odborný článek je naprosto v pořádku, ale na některých zahraničních webech se jeho interpretace zcela vymkla kontrole. Můžete se dočíst o objevu exoplanet, okolo kterých mohou obíhat exoměsíce, ale někde dokonce přímo o objevu obyvatelných exoměsíců.

Je to celé nesmysl. Michelle Hill a její kolegové jen vzali data z dalekohledu Kepler a zaměřili se na obří planety v obyvatelné oblasti.

Takové planety ze své podstaty nebudou hostit život, ale ten by se mohl teoreticky nacházet na povrchu některého z případných měsíců. Nevíme ale nic o tom, zda některá z těchto planet má exoměsíc!

Vědci vybrali pár desítek kandidátů o velikosti nad 3 Země a podívali se na míru výskytu podobných planet.

Podle nich se v optimistické obyvatelné oblasti nachází podobné planety (3 až 25 Zemí) u:

• (6,5 ± 1,9) % hvězd typu Slunce
• (11,5 ± 3,1) % oranžových trpaslíků
• (6 ± 6) % červených trpaslíků

Pokud by měly podobné planety jeden větší měsíc, pak by počet těchto potenciálně obyvatelných exoměsíců byl menší, než je očekávaný počet exoplanet o velikosti Země v obyvatelné oblasti.

Pokud by průměrný počet větší měsíců byl větší než jeden, pak by jich mohlo být podobně nebo i více než potenciálně obyvatelných planet o velikosti Země.

Autoři poté odhadli hmotnost jednotlivých exoplanet a vypočítali Hillovu sféru (není pojmenována po autorce studie), ve které se každý měsíc musí pohybovat – mimo Hillovu sféru by uletěl do kosmického prostoru. Na základě toho pak spočítali i možnou úhlovou vzdálenost měsíce od planety pro případ budoucích přímých pozorování.

Existuje řada možných postupů, jak objevit exoměsíc. Některé jsou založeny na tranzitní metodě – pozorováni tranzitu planety a měsíce, změny v časech tranzitů, změny v délce tranzitů.

Jedna z nových studií se také věnovala možnosti měření radiálních rychlostí – nikoliv hvězdy ale přímo pozorované planety! To je samozřejmě zatím hudba vzdálené budoucnosti.

Zdroj: Exploring Kepler Giant Planets in the Habitable Zone