Astronomové objevili další podivně se chovající hvězdu. Má poměrně dobře zapamatovatelné označení VVV-WIT-07. Její jasnost v létě 2012 klesla o 80 %!
Je VVV-WIT-07 další Tabbyinou hvězdou s nevysvětlitelnými poklesy jasnosti? Možná ano. Na rozdíl od Tabbyiny hvězdy (KIC 8462852) za objevem záhadné stálice tentokrát nestojí kosmický dalekohled Kepler, ale pozemský dalekohled VISTA, který se nachází v Chile.
Na dalekohledu Evropské jižní observatoře běžela v letech 2010 až 2016 přehlídla VISTA Variables in the Vía Láctea (Vía Láctea je španělsky Mléčná dráha). V současné době probíhá její druhá nadstavbová fáze.
Ze zkratky tohoto projektu vychází také část označení hvězdy (VVV), druhá část vychází z anglického What is this?
Je to skutečně záhada. Hvězda v průběhu času měnila svou jasnost. V červenci 2012 dokonce poklesla o 80 %, což je ještě mnohem více než v případě Tabbyiny hvězdy, kde to bylo v maximu jen 20 %.
Astronomové s jistotou nevědí o jaký typ hvězdy se jedná, ale pravděpodobně jde o červeného trpaslíka.
Možných vysvětlení je tedy více a to včetně tzv. Mamajekova objektu. O něm jsme už psali. Okolo hvězdy J1407 obíhá planeta nebo spíše hnědý trpaslík s obřími prstenci, které způsobují obrovské poklesy jasnosti a to dokonce ještě více než v případě nově objevené záhadné hvězdy.
Pokud by VVV-WIT-07 byl dalším takovým případem, ukazovalo by to, že podobné systémy s hvězdou, okolo které obíhá planeta či hnědý trpaslík s obrovskými prstenci, nejsou ve vesmíru až tak vzácné. Dalším příkladem je třeba PDS 10.
Existují ale i další možnosti. VVV-WIT-07 může být mladou hvězdou obklopenou prachem.
V poklesech jasnosti našli vědci dvě možné periody o délce 170 a 322 dní. Není však jisté, že se skutečně jedná o periodický úkaz. Odpověď bychom však mohli mít už brzy. V případě 170 denní periody by k dalším poklesům hvězdy mělo dojít 21. ledna, 10. července a 27. prosince 2019. V případě delší 322 denní periody pak okolo 7. srpna 2019.
Na konci října skončila mise kosmického dalekohledu Kepler. V internetových diskusích se objevily nápady, že by se mělo Keplerovi dotankovat palivo. Bylo by to reálné?
Bohužel nebylo a to hned z několika důvodů, z nichž každý samostatně dělá tento nápad nerealizovatelným.
Kepler neobíhá okolo Země, což se možná neříkalo dost často. Kvůli cílům své mise, aby nebyl rušen Měsícem nebo Sluncem a mohl pozorovat nerušeně jedno místo na obloze, byl Kepler naveden na heliocentrickou dráhu. Obíhá okolo Slunce ve vzdálenosti 0,97 až 1,013 AU s dobou oběhu 372 dní. Jinými slovy po podobné dráze jako Země jen mu jeden oběh trvá o pár dní déle. Za nějakých 40 let naše planeta Keplera dožene.
Postavit vesmírný tanker by stálo minimálně stejně jako jsou náklady na TESS. Kdybychom už takový tanker měli, dostat ho ke Keplerovi by bylo zřejmě nemožné nebo velmi složité. A i kdyby se nám to povedlo, Kepler není na dotankováni paliva přizpůsoben. V neposlední řadě bychom zde i tak měli sice dalekohled s čerstvým palivem, který by byl ovšem stále (dnes) už deset let starý. Optika Keplera je sice v pořádku, ale o detektorech nebo zbývajících setrvačnících se to už říct nedá.
Nebylo paliva málo?
Kosmické dalekohledy i sondy se vždy dimenzují na určitou délku mise. Během tzv. primární mise má dané zařízení splnit všechny úkoly. V případě Keplera to bylo 3,5 roku. Samozřejmě se očekává, že v případě dobrého technického stavu bude mise o něco prodloužena.
Kepler potřeboval palivo zejména na větší manévry – změnu zorného pole, natočení antény směrem k Zemi pro odeslání dat (Kepler má pevnou anténu, takže se musel natočit celý dalekohled).
Primární mise Keplera sice měla trvat 3,5 roku, ale dalekohled byl postaven tak, aby v ideálním případě vydržel 6 let. Tato doba se týkala také množství paliva, kterého mělo být zhruba 7 až 8 kg. Hydrazin byl natankován do trochu předimenzované palivové nádrže. Během příprav Keplera na start se zjistilo, že jeho celková hmotnost je pod maximálním povoleným limitem. NASA toho využila a dotankovala další kilogramy paliva. Celkem měl Kepler 12 kg paliva, což mělo stačit zhruba na 10 let provozu.
Za 9,6 let uletěl Kepler zhruba 9,1 miliard km, takže s trochou nadsázky spotřeboval 1 litr paliva asi na 770 milionů km.
Včera oznámili astronomové objevu super-země u Barnardovy hvězdy. Pár informací jsme už psali v úvodním článku, nyní se podívejme na podrobnosti.
Exoplaneta byla objevena projektem Red Dots, který se v první fázi kromě Barnardovy hvězdy zaměřil také na dalšího červeného trpaslíka Ross 154. Druhá fáze kampaně skončila teprve na konci září a v hledáčku byli další tři červení trpaslíci.
20 let pozorování
I. Ribas a jeho tým využili měření radiálních rychlostí hned z několika přístrojů:
HIRES: 186 měření
UVES (VLT): 75 měření
HARPS: celkem 187 měření
PFS (Magellan): 39 měření
HARPS-N 40 měření
APF: 43 měření
CARMENES: 201 měření
Nejstarší pozorování pochází z června 1997 ze spektrografu HIRES, který je instalován na Keckově dalekohledu na Havaji. Nejnovější pozorování jsou z listopadu loňského roku z přístroje CARMENES, který se nachází na 3,5 m dalekohledu na Calar Alto Observatory severně od španělského města Almería.
Barnardova hvězda a exoplaneta
Barnardova hvězda
Hmotnost: 0,163 Slunce
Poloměr: 0,178 Slunce
Zářivost: 0,329 % Slunce
Teplota: 3 275 K
Věk: 7 až 10 miliard let
Doba rotace: 140 dní
Planeta
Oběžná doba: 232,8 dní
Výstřednost: 0,32
Minimální hmotnost: 3,23 Země
Velká poloosa: 0,4 AU
Oslunění: 2,03 % Země
Rovnovážná teplota: pod 105 K
Význam objevu
Barnardova hvězda je čtvrtou nejbližší hvězdou od Slunce. Prvními třemi hvězdami jsou hvězdy ze systému Alfa Centauri, takže Barnardova hvězda je nejbližší samostatnou hvězdou od Slunce.
Exoplanety typu super-země jsou u červených trpaslíků běžné. Typickým objevem je ovšem spíše planeta podobná Proximě b – tedy s oběžnou dobou v řádu dní, vázanou rotací a pohybující se někdy okolo vnitřního okraje obyvatelné oblasti.
Barnardova hvězda b má oběžnou dobu 232 dní. Pokud se podíváme na planety o hmotnosti pod 5 Zemí a s oběžnou dobou nad 100 dní, tak najdeme jen 4 planety!
Dvě obíhají okolo Tau Ceti, což je ovšem hvězda podobná spíše Slunci. Další exoplanetou je HD 20794 e, která také obíhá okolo hvězdy podobné Slunci. Jedinou podobnou planetou je GJ 667 C g o hmotnosti 4,6 Země a oběžnou dobou 256 dní. GJ 667 C je červeným trpaslíkem, který se nachází přes 22 světelných let od nás.
Barnardova hvězda b dostává od své hvězdy pouhé 2 % záření, které dostává Země od Slunce. Rovnovážná teplota na povrchu (bez vlivu atmosféry) bude někde okolo -170 °C. Vzhledem k tomu, že planeta zřejmě netranzituje, bude velmi obtížné v nejbližší době zjistit složení atmosféry.
Další výzkum
V případě objevů metodou měření radiálních rychlostí a to zejména u planet, u nichž se amplituda výchylky radiálních rychlostí pohybuje okolo 1 m/s, musíme být vždy trochu opatrní. Autoři jsou si však svým objevem poměrně jistí.
Barnardova hvězda je na rozdíl od mladých červených trpaslíků poměrně klidnou hvězdou. Doba rotace hvězdy je 140 dní, což je relativně bezpečně mimo oběžnou dobu planety.
Exoplaneta je vhodná pro další průzkum zejména prostřednictvím astrometrie – tedy metody, kterou Peter van de Kamp v 60. letech objevil dvě údajné planety u této hvězdy (jejich objev se nikdy nepotvrdil).
Astrometrie by mohla upřesnit hmotnost planety. Na rozdíl od měření radiálních rychlostí nepotřebujeme znát sklon roviny dráhy vůči nám, kvůli kterému známe jen minimální hmotnost planety.
Astrometrická pozorování provádí Gaia, ale podle nové studie je zhruba jen 1 % pravděpodobnost, že Gaia bude planetu u Barnardovy hvězdy detektovat.
Hubblův kosmický dalekohled má větší šanci (10 %). Dokonce i kdyby planetu nedetekoval, může omezit její hmotnost na zhruba 8 Zemí.
Na astrometrickou detekci Barnardovy hvězdy b si tak budeme muset počkat až do příštího desetiletí, kdy se má do vesmíru vydat kosmický dalekohled WFIRST. Ten by ji měl detektovat s pravděpodobností 99 %.
S ohledem na malou vzdálenost Barnardovy hvězdy od nás a relativně velkou vzdálenost planety od hvězdy je systém také vhodný pro budoucí přímé pozorování. Exoplaneta by se měla dostávat asi 220 tisícin obloukové vteřiny od hvězdy. Dnes bohužel nemáme přístroje, které by ji umožnily pozorovat přímo. V blízké budoucnosti se to však změní.
Jak ji máme říkat?
Tohle je docela zajímavý oříšek. Planety se označují podle mateřské hvězdy, k jejímuž názvu se přidá malé písmeno b.
V případě planety u Proximy Centauri bychom tak měli správně psát o Proximě Centauri b, Alfě Centauri C c apod. Název se ale zkracuje na Proximu b.
U Barnardovy hvězdy je to složitější. Můžeme použít její označení z Glieseho katalogu a exoplanetu označit jako Gl 699 b, ale to nezní tak cool a asi jen málo lidí by vědělo, o jakou planetu se jedná.
Autoři studie píší o Barnard’s Star b, což lze do češtiny přeložit jako Barnardova hvězda b, ale je dost matoucí název pro planetu.
Z hlediska historie výzkumu exoplanet je to téměř posvátné a mimořádně symbolické místo. Astronomové v rámci projektu Red Dots objevili super-zemi u Barnardovy hvězdy.
Barnardova hvězda nebo také Barnardova šipka se nachází ve vzdálenosti 6 světelných let směrem v souhvězdí Hadonoše. Po systému Alfa Centauri je to nejbližší hvězda od Slunce.
Do astronomických análů se zapsala také jako hvězda s největším vlastním pohybem. Za rok se pohne o zhruba 10 obloukových vteřin. Za 10 tisíc let se Barnardova hvězda stane nejbližším hvězdným sousedem našeho Slunce.
V rámci projektu Red Dots se u Barnardovy hvězdy podařilo objevit exoplanetu o hmotnosti nejméně 3,2 Země, která okolo hvězdy obíhá s periodou 233 dní.
K objevu využili astronomové na 771 měření radiálních rychlostí za 18 let z mnoha přístrojů (spektrografy HARPS, UVES, HIRES, CARMENES).
Barnardova hvězda je chladný červený trpaslík, takže i když se planeta pohybuje ve vzdálenosti 0,4 AU, její rovnovážná teplota bude velmi nízká.
Projekt Red Dots se zaměřuje na hledání exoplanet u vybraných blízkých červených trpaslíků a navazuje na projekt Pale Red Dot, který v roce 2016 vedl k objevu exoplanety u Proximy Centauri. Nejbližší exoplaneta tehdy dostala označení Proxima b. Analogicky označili vědci i nejnovější objev – jako Barnard’s Star b.
Téměř posvátná hvězda
Barnardova hvězda má v historii hledání exoplanet zvláštní místo. V roce 1963 oznámil astronom Peter van de Kamp objev planety u Barnardovy hvězdy na základě astrometrických pozorování. Později přidal ještě další planetu. Jeho objev byl zpochybněn, ale van de Kamp trval na svém až do své smrti v roce 1995.
Dává nejnovější objev van de Kampovi za pravdu? Bylo by to krásné, ale bohužel ne. Parametry jeho planet se sice postupně měnily, ale vždy šlo o obří plynné světy a především s velmi dlouhými dobami oběhu v řádu mnoha let.
K objevu exoplanety se ještě do konce týdne vrátíme v podrobnějším článku…
Evropská jižní observatoř uveřejnila snímky slavné exoplanety Beta Pictoris b, která obíhá okolo mladé a blízké hvězdy.
Beta Pictoris b byla objevena před 10 lety. Okolo hvězdy se pohybuje ve vzdálenosti 9,0 ± 0,5 AU.
Fotografie jsou z doby od prosince 2014 do listopadu 2016. Další snímek je až ze září letošního roku. V listopadu 2016 se planeta nacházela už jen 125 tisícin obloukových vteřin od hvězdy. Poté přecházela před svou hvězdou, i když z našeho pohledu k tranzitu bohužel nedošlo. Znovu se na snímcích objevila na druhé straně 17. září 2018.
Král je mrtev, ať žije TESS! Družice v současné době pomalu dokončuje pozorování 4. ze 13 sektorů na jižní obloze a daří se jí výborně.
Pokud se podíváme do katalogu exoplanet, zjistíme, že tranzitní fotometrií bylo objeveno na 2800 exoplanet. Jen velmi málo z nich (něco přes 20) se nachází v našem blízkém okolí do 30 parseků. Do značné míry za to může primární mise Keplera, kdy se lovec exoplanet díval do oblasti, kde moc blízkých hvězd nebylo. Vlastně žádná.
TESS naopak hledá exoplanety u jasných a blízkých hvězd, takže tyto statistiky rychle změní.
V rámci prvních dvou sektorů objevila TESS ve dvouminutové kadenci na 50 kandidátů. Mezi nimi je i 17 již dříve objevených exoplanet. Všechny našly pozemské projekty WASP a HATNet.
Kromě toho mezi ně patří již tři potvrzené objevy TESS:
Pí Men c (TOI-144.01) má poloměr 2 Země a oběžnou dobu 6 dní. Více v dřívějším článku.
LHS 3844 (TOI-136.01): má poloměr 1,3 Země a oběžnou dobu jen 11 hodin. Více v dřívějším článku.
Na Exoplanety.cz jsme ještě nepsali o objevu horkého jupiteru HD 202772A b (TOI-123). Planeta má hmotnost srovnatelnou s Jupiterem, ale je o 50 % větší. Oběžná doba planety je 3,3 dní.
Tři exoplanety u jedné hvězdy?
Z dosud nepotvrzených kandidátů stojí rozhodně za zmínku L 98-59 (TOI-175). Nachází se asi 32 světelných let od nás a pravděpodobně okolo ní obíhají tři planety s periodami 2,3, 3,7 a 7,5 dní. Jejich poloměry jsou od 0,8 po 1,4 Země. Objevila je kamera číslo čtyři během pozorování druhého sektoru. Hvězda bude znovu pozorována během sektoru 5 a dále 8 až 12, takže nepřetržitě od začátku února do poloviny června příštího roku. Jsou v systému další planety? Uvidíme…
Věděli jsme, že tento den jednou nastane. A už dlouho jsme věděli, že je blíže, než si chceme připustit.
Kosmický dalekohled Kepler skončil. Už jednou jsme se s lovcem exoplanet loučili. To když mu selhal druhý gyroskop a jeho primární mise tím v létě 2013 skončila. Paradoxní. Kepler sledoval jasnost desítek tisíc vzdálených hvězd a záře vlastního Slunce mu pomohla jít dál. V roce 2014 se rozjela misi K2, díky které se z Keplera stal univerzálnější dalekohled. Mise K2 přinesla spoustu dalších objevů nejen na exoplanetárním poli. Jednu kampaň následovala další. Celkem jich bylo 19.
Došlo palivo
Během mise K2 udržoval Kepler svou orientaci v kosmickém prostoru nejen pomoci slunečního záření a zbývajících dvou gyroskopů, ale potřeboval se spolehnout také na své motory. A motory potřebují palivo. To nyní definitivně došlo.
11. října se radioteleskopy DSN natočily do souhvězdí Vodnáře, aby přijaly cenná data ze 170 milionů km vzdáleného Keplera. Dne 23. října přerušil Kepler další pozorování a přešel do hibernace. NASA už jen vypne ochranný systém proti poruchám a anténu. Kepler se odmlčí. Navždy.
Vystavěl výzkum exoplanet
Když se Kepler vydával do vesmíru, měly Exoplanety.cz jen pár týdnů. Katalog exoplanet obsahoval méně než 400 kousků a hltali jsme každý jednotlivý objev. Dnes, o více než devět let později, se počet známých exoplanet zvýšil desetinásobně. Zhruba 70 % všech exoplanet našel Kepler. V dějinách kosmonautiky neexistuje žádná jiná družice, která by jeden obor astronomie… nikoliv změnila, ale vybudovala.
Kepler nám ukázal, jaký doopravdy svět exoplanet je. I když jen v blízkosti mateřských hvězd. Ukázal nám, že o horké jupitery nebudeme zakopávat v každém koutu Galaxie a že nejběžnějšími planetami jsou super-země, které ve Sluneční soustavě nemáme (nebo máme?).
Kepler nám otevřel zcela nové dveře. Objevil cirkumbinární planety, které obíhají okolo dvou hvězd současně. Nebo planety s ultrakrátkou oběžnou dobou.
Exoplanety od Keplera dle poloměru (kandidáti)
Méně než 1,25 Země: 941
1,25 až 2 Země: 1364
2 až 6 Zem: 1839
6 až 15 Zemí: 314
Nad 15 Zemí: 154
Konec? Ne tak docela
Kepler už sice nefunguje, ale z jeho dat budou astronomové žít ještě pěkně dlouho. A není to klišé. V současné době vychází v průměru dvě studie založené na datech z Keplera denně. A velmi významnou část těchto studií tvoří ty, které vycházejí z primární mise – ta přitom skončila před pěti lety (!). To je i důvod, proč není čas na nějaké velké a přehnané rekapitulace Keplerových výsledků.
Pomyslný štafetový kolík navíc od Keplera převzala družice TESS.
Počty odborných studií založených na datech z Keplera: hlavní mise (modře) a K2 (zeleně). Šedá barva znázorňuje odhad do konce roku 2018. Credit: NASA
Už před startem TESS se objevilo několik studií, které se snažily odhadnout, kolik planet by mohl lovec exoplanet najít. Bombastická čísla o 20 tisících planet se samozřejmě dostala do nadpisů. Úkolem TESS však není objevit co nejvíce planet.
TESS loví exoplanety u jasných hvězd po téměř celé obloze. Jižní a severní obloha jsou rozdělené na 13 sektorů, které se částečně překrývají.
Jednotlivé hvězdy bude TESS pozorovat 27 až 350 dní. Důležitou oblastí je CVZ (Continuous Viewing Zone), kterou pozoruje téměř rok kamera číslo čtyři.
V této části oblohy bude moci dalekohled Jamese Webba (JWST) pozorovat bez přerušení. Cílem TESS je najít planety pro průzkum atmosféry prostřednictvím JWST ale také planety, u kterých budeme moci zjistit hmotnost měřením radiálních rychlostí.
TESS pozoruje na jižní i severní polokouli 13 sektorů. Každý sledují 4 kamery. Foto: Thomas Barclay, Joshua Pepper Elisa Quintana, The Astrophysical Journal, CC BY 3.0
Nové odhady
Thomas Barclay, Joshua Pepper Elisa Quintana vzali katalog cílů TESS a provedli simulace, aby zjistili, kolik planet by měla TESS během své mise objevit.
Připomeňme, že TESS běží ve dvou režimech. Více než 200 tisíc hvězd (dohromady) je sledováno s kadencí dvou minut. Dvakrát za hodinu TESS vyfotí celé zorné pole. Z tzv. Full Frame Images (FFI) bude také možné objevit exoplanety.
Pro své simulace vědci využili celkem 3,2 milionů hvězd, ze kterých 214 tisíc bude pozorováno s dvouminutovou kadencí. Zhruba tři čtvrtiny hvězd budou pozorovány jen v rámci jednoho sektoru (cca 27 dní) a jen 2,1 % hvězd bude pozorováno současně ve 12 až 13 sektorech.
4 a 10 tisíc planet
Podle simulací bude objeveno 4400 ± 110 planet, z toho 1250 ± 70 planet bude pozorováno s dvouminutovou kadencí.
TESS by měla najít 2100 planet menší než 4 Země a 280 menší než 2 Země. Více než polovina planet bude pozorována jen v rámci jednoho sektoru. Jen 10 % planet bude pozorováno ve 12 nebo 13 sektorech současně.
Hlavní část odhadů vychází ze simulací hvězd, které jsou v katalogu CTL (Candidate Target List) a jsou tam z dobrého důvodu. Menší planety by se u nich měly objevovat nejlépe.
Dalších 10 tisíc exoplanet může TESS objevit u hvězd mimo tento katalog, ale v tomto případě může být extrémně velké procento objevů falešnými poplachy. Na jednu skutečnou planetu může připadat 11 falešných poplachů, takže půjde tak trochu o astronomické minové pole.
Počty objevených planet dle poloměru ve dvouminutové kadenci (oranžová) a FFI (modrá). Foto: Thomas Barclay, Joshua Pepper Elisa Quintana, The Astrophysical Journal, CC BY 3.0V kolika sektorech bude TESS planety pozorovat. Zleva: ve více než jednom, v jednom, ve dvou atd. Planety objevené ve dvouminutové kadenci (oranžová) a FFI (modrá). Foto: Thomas Barclay, Joshua Pepper Elisa Quintana, The Astrophysical Journal, CC BY 3.0Hlavním úkolem TESS je najít planety u blízkých a jasných hvězd. V grafu je znázorněno rozložení planet dle vzdálenosti v parsecích (1 pc = 3,26 světelných let). Planety objevené ve dvouminutové kadenci (oranžová) a FFI (modrá). Foto: Thomas Barclay, Joshua Pepper Elisa Quintana, The Astrophysical Journal, CC BY 3.0
Spousta práce na Zemi
Přibližně sedm objevených planet bude obíhat okolo hvězdy, která je jasnější než 55 Cnc, což je v současné době nejjasnější hvězda s tranzitující planetou.
Už jsme zmínili, že cílem je najít také planety, u kterých bude možné kromě velikosti určit také hmotnost prostřednictvím měření radiálních rychlostí. K tomu je potřeba, aby mateřská hvězda byla v ideálním případě jasnější než 12 mag.
Podle studie bude objeveno 2500 planet u hvězd jasnějších než 12 mag. Z toho 1300 planet bude menších než 4 Země a 150 než 2 Země. V současné době máme 60 planet o poloměru menším než 2 Země, u kterých známe velikost i hmotnost. TESS ve spolupráci s pozemskými spektrografy tento počet významně rozšíří.
Přibližně 70 z objevených planet by mělo obíhat v obyvatelné zóně. S ohledem na schopnosti TESS budou všechny tyto planety obíhat okolo červených trpaslíků. Asi devět planet by mělo být menší než 2 Země.
Globus levitující vprostřed vzduchu! Vzneste celou zeměkouli, tentokrát dokonce bez námahy! Naprostá revoluce v levitaci. Levituje bez stojanu a trvale. Aneb: Chtěli jste někdy popřít gravitaci? Umístit předmět do vzduchu a ukázat, že i zdánlivě nemožné je možné? Levitron tohle umí – a nejde o žádný vtípek!
Úžasná vědecká hračka, se kterou se máte možnost běžně setkat jen ve velkých muzeích v expozicích vědy a techniky. Dotkněte se koule a sledujte, jak se výboje natahují k Vám, pociťte jemné brnění elektřiny v konečcích svých prstů, studujte doma reakce tohoto zvláštního skupenství a fascinujte každou návštěvu.
Malá LED svítilna 3 v 1 s karabinkou – jedním přepínačem volíte zda chcete svítit bílým nebo ultrafialovým (UV) světlem, druhým zapnete silné červené laserové světlo III. třídy. Údajně prakticky doživotní svítivost diod (více než 100 000 hodin). Na 3× malé knoflíkové baterie (součástí). S karabinkou v barvě svítilny. Laser je jako silné ukazovátko, UV mód se hodí např. pro zkoumání pravosti bankovek či čtení neviditelných zpráv napsaných za pomoci UV popisovačů a k řadě dalších efektů.
Jednoduše zasuňte do jakéhokoli USB, v telefonu, notebooku, v síti.. a ulevte si od vedra, kdykoli a kdekoli! Ideální do parné dopravy a pro sledování videí v horku. Větrák můžete nakroutit jakkoli potřebujete, je měkký, bezpečný na cesty. Je malý tak, že se vejde do každé kapsy. Tento ventilátor je vybaven standardním USB konektorem, díky čemuž je kompatibilní s kdečím. Osvěžující vánek je vždy při ruce.
Stylové sluneční retro brýle se zpětnými zrcátky ocení především městští cyklisté a všichni ti, kdo potřebují mít přehled, co se děje za nimi. Brýle mají z vnitřcích strany po stranách zrcátka. Koukáte-li dopředu, vidíte jako přes běžné sluneční brýle, avšak když kouknete nalevo nebo napravo vidíte vše, co se děje za vámi. Tyto brýle lze také skvěle využít pro špionážní účely. Například pohled na dívky, aniž byste se museli otáčet :)
Proměňte libovolný kousek zdi či nábytku v křídovou tabuli. Nebo roli rozstříhejte na malé kousky a přilepte jako cedulky na vaše skladovací nádoby, dekorativně i účelově. Tato role je samolepicí, takže stačí ustřihnout potřebnou velikost a přilepit. Křídová tabule ve formě samolepicí folie. To je nápad! Velká role, křídy přibaleny, vhodné i pro děti.
Rozměr: 200 × 45 cm.
Součástí balení 5 kříd – 2×bílá, 1×modrá, 1×červená, 1מlutá.
USB ionizátor zlepší kvalitu vzduchu již tak, že vypouští negativní ionty, které se rozptylují po místnosti a navazují se na kladně nabité částice jako je prach, pyl, kouř nebo částečky srsti domácích zvířat. Tím se navázané částečky stanou v podstatě těžšími a snášejí se pak k zemi.
Před dvěma lety byl oznámen objev Proximy b. Exoplaneta obíhá okolo Proximy Centauri s periodou 11 dní a byla objevena měřením radiálních rychlostí.
Pokud by se podařilo detekovat také její tranzit, byla by to jedna z největších zpráv v historii výzkumu exoplanet. Vedle odhadu hmotnosti bychom měli i velikost a tedy její hustotu.
Pravděpodobnost, že Proxima b tranzituje, je z geometrického hlediska velmi malá. Situaci navíc komplikuje samotná Proxima Centauri, která je vše možné, jen ne klidná hvězda. Dochází u ní k erupcím a tedy změnám jasnosti více než 60krát denně!
V Knoxville proběhl kongres divize planetárních věd Americké astronomické společnosti. Joseph Harrington a jeho kolegové tam oznámili zajímavou novinku.
Hledat tranzity Proximy b je mnohem jednodušší v infračervené části spektra. Harrington a jeho tým v listopadu 2016 namířil na Proximu Centauri kosmický dalekohled Spitzer. Pozorování trvalo 48 hodin a spolehlivě pokrývalo období, kdy by Proxima b měla podle výpočtů tranzitovat.
Nevíme, jak přesně je Proxima b velká, ale můžeme to přibližně odhadnout. Hloubka tranzitu by měla být okolo 0,5 %. Spitzer dosáhl přesnosti až 0,01 %, takže tranzit planety by mu neměl uniknout. Žádný tranzit se však nekonal. V datech není nic, co by ukazovalo na možný tranzit planety o dané velikosti.
Úplně s prázdnou však tým neodešel. Ve světelné křivce se objevilo něco asymetrického a zdánlivě periodického, co připomínalo tranzit komety. Spitzer se proto zaměřil na Proximu Centauri znovu v květnu, červnu a červenci 2017. Žádná kometa ale potvrzena nebyla. Jev způsobila vibrace samotného dalekohledu.
Takže velké zklamání? Ani ne. Díky této práci může být efekt alespoň částečně odstraněn, což je důležité při pozorování tranzitů menších a chladnějších exoplanet.
Mezi výrazné odlišnosti patří také výběr zorných polí. Kepler pozoroval v rámci hlavní mise jedno jediné zorné pole, které se nachází převážně v souhvězdí Labutě. V rámci druhé mise (K2) proběhlo 19 kampaní. Jednotlivá zorná pole se nacházejí podél ekliptiky.
TESS bude pozorovat 85 % oblohy. Značná část z 15 nepozorovaných procent leží právě v oblasti ekliptiky.
Mohlo by se stát, že se zorná pole obou lovců exoplanet míjejí a je na tom velký kus pravdy. Nedávno se však v určité části oblohy potkali.
TESS pozorovala od 22. srpna do 20. září druhý sektor. Velmi malá část sektoru 2 zasahuje do zorného pole 19. kampaně Keplera, která probíhala od 7. do 26. září. Je to asi jen 0,5 čtverečního stupně. Na obloze to odpovídá 2,5 úplňkům.
Pozorovat stejné cíle dvěma tak kvalitními lovci exoplanet současně je samozřejmě velká lahůdka. Není divu, že se na toto téma už objevila studie, která dává dohromady katalog pozorovaných cílů.
Katalog obsahuje 171 cílů, 93 z nich je jasnější než 15 mag a 17 jasnější než 12 mag.
Nejedná se o tzv. poštovní známky (vybrané hlavní cíle pozorované s dvouminutovou kadencí), ale TESS je pozorovala v rámci celosektorového snímku – takže stejně jako Kepler každých 30 minut.
Zorné pole 19. kampaně a část , kterou pozorovala současně také TESS (červeně). Credit: Thomas Barclay, Geert Barentsen, 2018
Srovnání obou dat může být velmi prospěšné, protože optika, detektory a elektronika ovlivňují výsledky pozorování a někdy je těžké je oddělit od jemnějších astrofyzikálních jevů. Konec konců při každém neobvyklém výsledků, který Kepler zjistil, se vždy v první řadě ověřoval instrumentální vliv. Bylo to tak třeba u Tabbyiny hvězdy.
Za pár dní to budou dva roky, co na Zemi dorazila poslední část z více než 50 GB dat z průletu sondy New Horizons okolo Pluta.
K samotnému průletu okolo trpasličí planety došlo v červenci 2015. Sonda se nyní připravuje na další návštěvu. Na Nový rok mine objekt s označením 2014 MU69.
Průlet se zapíše tučným písmem do historie kosmonautiky. 2014 MU69 se stane nejvzdálenějším objektem, který kdy jakákoliv sonda navštívila. Aktuálně je New Horizons téměř 43 AU od Slunce.
Oblast Kuiperova pásu daleko za Neptunem je z vědeckého hlediska velmi zajímavá. Ukrývá spoustu tajemství nejen o vzniku Sluneční soustavy, ale také o případné existenci planety Devět.
V nové studii, jejímž spoluautorem je i šéf New Horizons Alan Stern, dali vědci dohromady jízdní řád ke 45 objektům Kuiperova pásu.
Jsou to všechna trochu větší a relativně blízká tělesa Kuiperova pásu. Trajektorie jsou propočítány pro start v období mezi léty 2025 a 2040.
Dráha a aktuální pozice sondy New Horizons. Credit: NASA, pluto.jhuapl.edu
Pro vzdálenou cestu bude potřeba gravitační asistence Jupiteru. Využila ji také sonda New Horizons, která odstartovala 19. ledna 2006 a okolo Jupiteru prolétla na konci února 2007.
Startovací okna pro let k Jupiteru se otevírají každých asi 400 dnů. Podle studie je možné po průletu okolo Jupiteru dosáhnout všech 45 těles na seznamu během maximálně 25 let trvající mise, což je dvojnásobek aktuální délky mise New Horizons.
Na seznamu jsou i známá jména. Například Eris by v případě startu v letech 2032 až 2033 bylo možné dosáhnout do 20 let ve vzdálenosti 92 AU.
Ještě dříve (2025 až 2029) se můžeme vydat vstříc objektu Haumea. Trvalo by to 12 let a objekt by v době příletu byl asi 46 AU od Slunce.
K Makemake lze letět několikrát. Nejdříve v letech 2025 až 2027. Mise by trvala 13 let.
Na seznamu nechybí samozřejmě ani Sedna. Start sondy by mohl proběhnout v letech 2033 až 2034. Let by trval 17 let a k průletu by došlo ve vzdálenosti 77 AU.
Na cestě do hlubin Sluneční soustavy se samozřejmě nenachází jen Jupiter. Využít můžeme i další planety. Musíme si však počkat na ideální postavení planet.
Let k Saturnu s využitím Jupiteru je možný v letech 2025 až 2035, ale mnohem lepší příležitost pro následnou návštěvu některého z těles Kuiperova pásu nabízí okno v letech 2037 až 2040.
Místo Saturnu lze po průletu okolo Jupiteru využít také Uran. V takovém případě je dostupných 14 objektů Kuiperova pásu.
Zapomenout nesmíme ani na Neptun, který by nám mohl pomoci při letu ke 13 objektům Kuiperova pásu.
Teoreticky je možná samozřejmě také kombinace Saturnu a další planety za ním. Král prstenců ale samozřejmě neposkytuje tak velký gravitační prak jako Jupiter.
Návštěvě Uranu a Neptunu v jakékoliv podobě mimochodem velmi fandím. Uran zatím zkoumala jen jedna sonda a to před více než 30 lety. Právě planety jako Uran a Neptun jsou ve vesmíru nejpočetnější. Neměli bychom opomíjet je a ani jejich velmi zajímavé rodiny měsíců – mezi které patří třeba ledové království Tritonu.
Většina hvězd v Galaxii jsou červení trpaslíci. Kvůli jejich nižší hmotnosti a velikosti se u nich planety hledají lépe. Bohužel mají obvykle vázanou rotaci, což nemusí být nejlepší zpráva pro život. Ale je zde ještě jedna a podstatně horší komplikace…
Obyvatelná oblast je hezká zkratka, ale nic moc nám neříká o podmínkách na povrchu. Mimo jiné záleží na složení atmosféry. V případě planet u červených trpaslíků (Proxima b, TRAPPIST-1) je pro posouzení obyvatelnosti důležitá také historie.
Červení trpaslíci prožívají velmi bouřlivé mládí. Případné mladé planety ostřelují velkými dávkami ultrafialového záření.
Blízká ultrafialová oblast je pracovním prostředím Hubblova dalekohledu. Vědci ho proto využili pro projekt HAZMAT (HAbitable Zones and M dwarf Activity across Time). Cílem projektu je prozkoumat mladé (asi 40 milionů let), středně staré (650 milionů let) a staré (miliardy let) červené trpaslíky a podívat se na jejich aktivitu.
První závěry z průzkumu mladých červených trpaslíků nevypadají moc optimisticky. Dochází u nich ke 100krát až 1000krát silnějším erupcím než u starých červených trpaslíků. Velké erupce jsou u mladých červených trpaslíků také 20krát až 100krát častější.
Celkem se vědci podívali na tucet mladých červených trpaslíků v hvězdné asociaci Tuc-Hor, která má asi 40 milionů let a nachází se 130 světelných let od nás. Pozorovali u nich 18 erupcí. Jednu obří erupci pozoroval Hubble třeba u červeného trpaslíka J02365. Erupce byla silnější, než jakákoliv zaznamenána erupce na Slunci. Podobné události mohou zničit atmosféry případných planet.
Francouzský skladatel Claude Debussy vydal na počátku minulého století skladbu Clair de Lune (měsíční světlo), která je součástí Suite Bergamasque.
Na rozdíl od zbývajících částí díla je Clair de Lune klidnější a mírně melancholická. Navozuje pocit osamělé procházky zahradou osvětlenou měsíčním světlem.
Skladba zazněla nedávno v Kennedy Center for the Performing Arts ve Washingtonu při příležitosti šedesátého výročí založení NASA. Na plátně se zobrazovala animace, kterou můžete vidět na videu. Základem se staly snímky ze sondy LRO.
Okolo hvězdy CI Tau obíhá s periodou asi 9 dní horký jupiter. Na tom není nic až tak zvláštního. Mateřská hvězda a celá soustava jsou však jen 2 miliony let staré.
Okolo hvězdy o hmotnosti o něco menší než Slunce se ještě stále nachází disk z prachu a plynu. V něm nyní astronomové objevili možná až další tři planety.
Horcí jupiteři nejsou tak běžní, jak se na ve druhé polovině 90. let mohlo zdát. Vyskytují se zhruba okolo 1 % hvězd hlavní posloupnosti. Přibližně polovina horkých jupiterů má vzdálenějšího sourozence, který se obvykle nachází do 20 AU daleko, i když tento údaj může být observačně zkreslený (najít planety ve větší vzdálenosti je obtížné najít).
CI Tau b se ale vymyká všem dosavadním systémům. Kromě horkého jupitera se okolo mladé hvězdy pohybují ještě až tři další planety.
Horký jupiter CI Tau b byl objeven před dvěma lety měřením radiálních rychlostí. Jeho hmotnost bude patrně někde mezi 11 až 12 Jupitery.
CI Tau b je prvním horkým jupiterem, který obíhá okolo mladé hvězdy, kterou ještě obklopuje protoplanetární disk.
Vloni v září pozorovali astronomové okolí CI Tau pomoci sítě radioteleskopů ALMA v Chile. V disku objevili tři mezery ve vzdálenosti 13, 39 a 100 AU. Je poměrně pravděpodobné, že mezery vymetly další tři planety o hmotnosti Saturnu až Jupiteru.
Pokud se objev potvrdí, půjde o skutečně unikátní systém s planetami od 0,1 po 100 AU.
Kepler pozoroval od 29. srpna po dobu 27 dní více než 30 tisíc hvězd v souhvězdí Vodnáře. V hledáčku byl v rámci 19. kampaně i slavný systém TRAPPIST-1.
Poté však byla pozorování přerušena kvůli nedostatku paliva a počínajícím poruchám v navádění dalekohledu. Ve čtvrtek 11. října NASA Keplera opět probudila, stabilizovala a nasměrovala k Zemi. Data z 19. kampaně byla úspěšně přijata sítí DSN!
Co bude dál? V nejbližších hodinách začne pozorování dalšího zorného pole (20. kampaň). Otázkou je, jak dlouho bude pozorování probíhat. Je velmi nepravděpodobné, že by Kepler vydržel až do konce 20. kampaně, který je naplánován na začátek ledna. NASA by patrně opět ukončila pozorování dříve, aby mohla stáhnout získaná data.
![Vesmír a hudba: Clair de Lune a dech beroucí Měsíc [video]](https://www.exoplanety.cz/wp-content/uploads/2018/10/sddefault.jpg "Vesmír a hudba: Clair de Lune a dech beroucí Měsíc [video]")
![Fascinující síla přírody: Podívejte se na záběry hurikánu Michael z ISS [video]](https://www.exoplanety.cz/wp-content/uploads/2018/10/maxresdefault-1-768x432.jpg "Fascinující síla přírody: Podívejte se na záběry hurikánu Michael z ISS [video]")