Podívejte se na start rakety Sojuz, která dopravuje třeba i astronauty na ISS, z kamery, umístěné přímo na raketě. Jedná se o první start rakety z nového kosmodromu Vostočnyj z 28. dubna.
Kepler pozoroval největší bezejmenný objekt ve Sluneční soustavě
Keplerovi se do hledáčku zejména v rámci mise K2 dostává mnoho zajímavých objektů a to včetně těch ze Sluneční soustavy. Před časem pozoroval největší nepojmenovaný objekt našeho planetárního systému.
Nutno dodat, že největší dosud objevený, protože řeč bude o jednom z těles daleko za dráhou Neptunu a podobných a možná i větších objektů může být ve vzdálených končinách Sluneční soustavy více…a to nemluvíme o možné planetě Devět.
2007 OR10 je označován za trpasličí planetu, i když tomu tak oficiálně zatím není. Těleso obíhá okolo Slunce po dosti protáhlé dráze ve vzdálenosti 33 až 101 AU s periodou 547 let.
Astronomové původně odhadovali jeho velikost na 1280 km, ale nová studie říká něco trochu jiného. Podobná tělesa nemají vždy úplně kulovitý tvar nebo mají na povrchu oblasti s různým albedem (množství záření, které objekt odráží), takže jak se otáčejí, mění svou jasnost.
Na změny jasnosti je samozřejmě Kepler expert, takže díky jeho datům se podařilo odhadnout dobu rotace na 45 hodin. 2007 OR10 je doslova snem pro všechny z nás, kterým pozemský den se svými 24 hodinami připadá moc krátký!
Vědci kombinovali data z Keplera s daty z kosmického infračerveného dalekohledu Herschel, který se do vesmíru vydal v roce 2009 jen asi dva měsíce po Keplerovi, ale již tři roky nefunguje.
Na základě dat se podařilo zjistit, že 2007 OR10 je větší, než se původně myslelo. Aktuální odhad hovoří o průměru 1535 km. 2007 OR10 je tak větší než trpasličí planeta Makemake a jen asi o třetinu menší než Pluto.
2007 OR10 je tak největším tělesem ve Sluneční soustavě, které nemá jméno, což se snad brzy změní.
Povrch tělesa bude podle vědců tvořen zmrzlým metanem, dusíkem a oxidem uhelnatým.
Pozorování Keplera:
Zdroj: NASA
Kepler objevil systém, ve kterém platí přesný řád
Kepler-223 je zajímavý planetární systém. Planety v něm obíhají okolo svého slunce podle dosti přesného řádu.
V astronomii se můžete setkat s termínem rezonance. Občas ho použijeme také na našem webu. Je to případ, kdy jsou oběžné doby dvou nebo více těles v poměru celých kladných čísel. V rezonanci jsou třeba některé měsíce Jupiteru nebo Saturnu.
S rezonancí se setkáváme také u exoplanet. Systém Kepler-223 je ale trochu extrémní případ. V něm toho „rezonuje“ skutečně hodně.
Okolo hvězdy obíhají čtyři planety větší než Země – zařadili bychom je do kategorie mini-neptunů.
Oběžná doba nejvzdálenější planety je sotva 20 dní, což je ani ne čtvrtina oběžné doby Merkuru. Oběžné doby jednotlivých planet jsou konkrétně (ve dnech):
- 7,38
- 9,84
- 14,78
- 19,72
Když si vezmete do ruky kalkulačku, zjistíte, že dvě vnitřní planety jsou v rezonanci 3:4, druhá a třetí 2:3 a třetí a čtvrtá 3:4.
Něco podobného není úplně obvyklé. Astronomové provedli simulaci, měřili také změny v časech tranzitů, kdy k tranzitům planet dochází nepravidelně, jak se planety navzájem gravitačně ovlivňují.
Podle jejich závěrů jsou rezonance planet dlouhodobě stabilní. Důvod, proč planety skončily v rezonanci, bude souviset s jejich vývojem. Všechny planety totiž zřejmě postupně migrovaly směrem k hvězdě.
Existují teorie, že rezonance mezi větším množstvím planet může být z počátku poměrně běžné. Pak jsou ale dráhy planet destabilizovány – příčinou může být třeba mnoho zbylých a menších planetesimál.
Zdroj: A resonant chain of four transiting, sub-Neptune planets
Záhadná KIC 8462852: mimozemšťani, vášně a hledání řešení v Praze
KIC 8462852 je nepochybně jedním z nejslavnějších nebeských objektů. Kepler u této hvězdy našel podezřelou „aktivitu“ a hypotézy o ET byly na světě…
KIC 8462852 byla jednou z desítek tisíc hvězd v hledáčku Keplera. Obyčejná hvězda spektrální třídy F3 se nachází ve vzdálenosti bezmála 1500 světelných let. Za normálních okolností by po ní pes neštěkl, možná jen nějaký vykutálený prodejce hvězd… ti rádi nabízejí „k prodeji“ hvězdy, které pouhým okem nevidíte…
Jenomže vloni na podzim vyšla studie. Kepler objevil během první mise u této hvězdy podivné poklesy jasnosti. Takové, za kterými určitě nestojí žádná planeta. Poklesy jsou dlouhé, někdy hluboké, jindy ještě hlubší (až 20 %). Samozřejmě se ihned vyrojily spekulace o možné existenci mimozemských artefaktů.
Záhadu KIC 8462852 asi jen tak nerozlouskneme, a tak se jako nejpravděpodobnější hypotéza cituje i nadále roj komet…
Sekundární příběh a hledání odpovědí v Praze
Na začátku letošního roku se ale začal psát další a tak trochu samostatný příběh KIC 8462852. Bradley Schaefer (Louisiana State University) se rozhodl, že se KIC 8462852 podívá na zoubek trochu blíže a to konkrétně prostřednictvím bohatého archívu fotografických desek Harvard College Observatory, který obsahuje snímky oblohy z let 1890 až 1989. Schaefer využil digitalizovanou podobu desek – DASCH a zjistil, že od chvíle, kdy je hvězda pozorována, její jasnost klesá – v průměru o 0,165 ± 0,013 mag za sto let.
To bylo samozřejmě šokující zjištění, protože něco podobného by hvězda dělat neměla.
Příběh měl ale pokračování. Německý astronom Michael Hippke a jeho kolega z NASA Daniel Angerhausen přišli s „odpovědí“. Podle jejich tvrzení není pokles jasnosti hvězdy KIC 8462852 relevantní, protože stejný pokles objevili také u jiných hvězd a může za něj špatná kalibrace fotografických desek. Ty byly přece jen pořízeny několika dalekohledy v průběhu mnoha let.
Schaefer se ale nevzdal a vydal odpověď, ve které to zejména Hippke pořádně slíznul. Abychom si trochu upřesnili role: Hippke je mladý astronom, Schaefer už poněkud zkušenější.
Schaefer kritizoval několik „začátečnických“ chyb v práci svých kolegů. Poukázal třeba na to, že pracovali i s veličinami s fotografií, u nichž jsou dobře známé vady. Tyto méně kvalitní údaje by pro jakékoliv citlivé účely neměly být vůbec používané, protože se jedná lidově řečeno o odpad. Nakonec Schaefer mezi řádky a vlastně i přímo zkritizoval své kolegy za přístup, kdy ušili článek horkou jehlou a pospíchali do médií místo kvalitní práce a potřebné oponentury. Navíc obvinil autory, že tím fakticky poškozují pověst DASH a mohou ohrozit i jeho další fungování a financování.
Nutno říct, že pracovat na jakékoliv studii okolo KIC 8462852 je slušný adrenalinový sport. Odborná veřejnost se na to kvůli původním blábolům o mimozemšťanech dívá skrz prsty, novináři vám nedají pokoj a navíc vám veřejnost zahltí emailovou schránku. Hippke sám vzpomíná na velké množství emailů a dokonce i dopis od jednoho Američana, který prý byl obyvateli KIC 8462852 unesen!
Hippke měl situaci o to veselejší, že svou studií tak trochu zařízl hypotézy o mimozemských artefaktech. To vám mezi lidmi přidá na popularitě asi stejně jako návrh na zvýšení daní.
Hippke a jeho kolega se ale odřízli od médií, přizvali další kolegy z univerzit ve Vanderbiltu a Lehighu a dokonce přijeli do Prahy. Byli zde na konferenci ASTROPLATE (viz http://www.astroplate.cz), kde celý týden diskutovali právě o fotografických deskách.
Z průběhu 20. století máme stovky tisíc fotografických desek, které jsou skutečným pokladem světové astronomie a je nutné je digitalizovat. I samotný DASH tuším obsahuje jen 15 % z celkového Harvardského archívu.
Původní článek byl postupně několikrát aktualizován a doplněn o nové poznatky. Autoři posbírali veškerou kritiku, pozvali více odborníků k oponentuře apod.
Závěr? Podle týmu pomoci dat z DASH nade všechnu pochybnost nelze rozeznat dlouhodobé změny jasnosti pod 0,2 mag za století. Archív se tak hodí spíše na průzkum změn v řádech magnitud.
Hippke a spol. trvají na tom, že dlouhodobý pokles jasnosti hvězdy KIC 8462852 z fotografických desek nelze brát jako skutečný úkaz.
Tím se samozřejmě nikterak nevysvětlují poklesy jasnosti, které pozoroval Kepler.
Zdroje: A statistical analysis of the accuracy of the digitized magnitudes of photometric plates on the time scale of decades with an application to the century-long light curve of KIC 8462852, centauri-dreams.org
Astronomové drtivě přepsali katalogy exoplanet, přibylo jich téměř 1300!
V úterý ráno 10. května jsme znali přibližně 2100 exoplanet. Usínat budeme s číslem, které je téměř o 1300 větší!
Z nebe padají jenom hvězdy, jak se lidově říká. Nové exoplanety samozřejmě z nebe nespadly. Známe je už delší dobu – kosmický dalekohled Kepler je našel v rámci první mise v letech 2009 až 2013.
V případě, že Kepler objevil pokles jasnosti, který by mohl značit přítomnost exoplanety, dostal takový případ nálepku KOI – v překladu Objekt Keplerova zájmu.
Připomeňme, že Kepler exoplanety nevidí. Pozoruje pouze jasnost mnoha tisíců hvězd. Pokud planeta přechází před svou hvězdou podobně, jako to včera udělal Merkur před Sluncem, dojde k nepatrnému poklesu jasnosti. Ale tento pokles může mít řadu příčin, které můžeme souhrnně označit jako falešné případy. Mezi ně mohou patřit hnědí trpaslíci nebo třeba dvojhvězdy, kdy dvě hvězdy obíhají okolo společného těžiště.
V nové studii astronomové prověřili 7056 KOI. U 1935 z nich zjistili, že existuje pravděpodobnost menší než 1 %, že se jedná o falešné případy. Z počtu 1935 exoplanet nebylo 1284 dosud potvrzeno, takže se jedná o nové přírůstky. Autoři studie považují svůj postup za dostačující k tomu, aby se o těchto 1284 exoplanetách dalo mluvit jako o potvrzených. Celkem tak Kepler našel 2 325 exoplanet. Reálně to bude ještě o něco výše, NASA tradičně nezapočítává kandidáty ověřené jinými týmy.
Dalších 455 KOI má pravděpodobnost falešného poplachu mezi 1 a 90 %, 130 KOI pak větší než 90 %. Některé další kandidáty se nepodařilo prověřit a 3168 KOI jsou falešné případy.
Pokud bychom chtěli být přesní, tak 1284 nových exoplanet existuje na 99 %, což znamená, že v novém balíku může být až 12 falešných případů. Je to problém?
Nestíháme, zavolejte statistiky
Možná to vypadá jako menší obcházení klasického ověřovacího postupu. Tím je pozorování dané hvězdy pomoci spektrografu, kdy se existence planety projeví posuvem spektrálních čar mateřské hvězdy – jiný slovy ověříme existenci planety jinou metodou a navíc zjistíme její hmotnost.
Podobný postup je ale pomalý, protože musíte jít hvězdu po hvězdě a nedá se to samozřejmě udělat přes noc. Navíc malé exoplanety nejsou současnými spektrografy vůbec detekovatelné.
Měřením radiálních rychlostí ověřuje kandidáty od Keplera třeba spektrograf HARPS-N na Kanárských ostrovech. Právě měření radiálních rychlostí jako metoda detekce exoplanet je ale generátorem mnoha problémů, kdy dříve ohlášení exoplanety jsou později zpochybněny. Příkladem může být obyvatelná Gliese 581 g nebo exoplaneta u nejbližšího hvězdného systému Alfa Centauri.
Vedle těchto příběhů už 99 % šance na existenci „Keplerových“ exoplanet nevypadá tak zle.
Ale zpět k novému balíku exoplanet. Pro jeho ověření si astronomové pomohli statistikou – konkrétně tzv. pravděpodobnostní validací. Na stůl dáte všechny možné i méně možné příčiny poklesu jasnosti hvězdy a následně provedete analýzu, která řekne, že všechny ostatní scénáře jsou zkrátka velmi, velmi nepravděpodobné.
Nová studie zavádí trochu jiné a automatizované postupy, díky čemuž bylo možné prověřit prakticky všechny kandidáty od Keplera současně.
Nové obyvatelné exoplanety
Mezi novými přírůstky je asi stovka exoplanet o poloměru menším než 1,2 Země a také několik potenciálně obyvatelných – ty jsou ale větší. Nejmenší z nich je KOI 2418.01 alias Kepler-1229b s poloměrem 1,12 Země a oběžnou dobou 87 dní. Mateřská hvězda je chladnější a menší než Slunce.
Zdroj: FALSE POSITIVE PROBABILITIES FOR ALL KEPLER OBJECTS OF INTEREST:
1284 NEWLY VALIDATED PLANETS AND 428 LIKELY FALSE POSITIVES, NASA
Kamera GoPro + raketa = super video z hranic vesmíru
O kameře GoPro jsme už určitě slyšeli. Používá se třeba pro záznam extrémních sportů. Co když ale kameru pošleme s raketou na hranici vesmíru? Výsledek je úchvatný…
Společnost UP Aerospace Inc vypustila loni v listopadu šestimetrovou raketu SL-10 do výšky 120 km. Raketa dosáhla rychlosti 5,5x větší než rychlost zvuku (6 115 km/h). Podívejte se na naprosto úchvatné záběry z letu a na Zemi z vesmíru.
Živě: Tranzit Merkuru přes Slunce
Přes Slunce dnes přechází planeta Merkur. Úkaz je pozorovatelný pouze dalekohledem, který je vybaven speciálním slunečním filtrem. Druhou možností je podívat se na některý z online streamů.
Podrobnosti o úkaze najdete v dřívějším článku.
Úkaz začne 9. května ve 13:12 letního času a skončí v 20:42 letního času.
Tip: Chcete si koupit hvězdářský dalekohled? Poradíme s výběrem.
Online přenosy
Broadcast live streaming video on Ustream
Dalším streamy:
http://www.ccssc.org/webcast.html
http://www.am.ub.edu/mercuri2016/
http://www.dailymotion.com/video/x4884cy_le-live-du-passage-de-mercure-9-mai-2016_school
Obyvatelnost planet u TRAPPIST-1 aneb trpasličí starosti
Před několika dny jsme psali o objevu tří planet u hvězdy TRAPPIST-1. Jak je to s jejich obyvatelností?
O objevu si můžete přečíst více v předešlém článku. Systém TRAPPIS-1 (nebo pokud se vám nelíbí, můžete mu říkat 2MASS J23062928-0502285) je skutečně bizarním. Zas a znovu nám ukazuje, jak pestrý a fascinující je svět exoplanet.
Někde jsem četl přirovnání tohoto systému spíše k Jupiteru a jeho měsícům. Něco na tom bude. TRAPPIST-1 má hmotnost jen asi 8 % Slunce a velikost jen o něco větší než Jupiter.
Tři objevené planety jsou ale mnohem větší než Jupiterovy měsíce Europa, Io či Ganyméd. Jejich poloměry jsou o něco větší než Země.
Samozřejmě je zde tradiční problém. Neznáme hmotnosti planet, takže ani hustotu a nemůžeme tak seriózně diskutovat o jejich složení. Existuje ale slušná šance, že se skutečně jedná spíše o kamenné světy než mini verze Neptunu.
Tím ale podobnost se Zemí možná končí. Problémem je právě jejich matka. Přestože vnitřní planety obíhají okolo hvězdy s periodou jen něco mezi 1 a 3 dny, na povrchu by mohly být relativně přijatelné teploty (neznáme ale vliv atmosféry). Mateřská hvězda je totiž velmi chladná a vyzařuje jen málo záření.
Média označila TRAPPIST-1 jako hnědého trpaslíka, což ovšem není tak úplně pravda. Jedná se o hvězdu spektrální třídy M8, ale za nálepku hnědý trpaslík bych se na novináře tentokrát příliš nezlobil. TRAPPIST-1 spadá do balíku ultrachladných trpaslíků (anglická zkratka UCD).
Jejími sourozenci jsou právě hnědí trpaslíci a ona sama k nim nemá daleko – je blízko hranice, která je považována za jakýsi počátek hnědých trpaslíků (0,075 hmotnosti Slunce).
S červenými trpaslíky je to obecně jako s matkami problematické a TRAPPIST-1 je na tom ještě hůře.
Prvním problémem je vázaná rotace. Minimálně dvě vnitřní planety budou ke své hvězdě nakloněny stále stejnou stranou. Nemusí to být nutně tragická zpráva pro podmínky na povrchu, ale …. co přesně udělá vázaná rotace s klimatem dnes stále ještě nevíme a už vůbec ne pro podobné typy systémů.
V případě TRAPPIST-1 je zde ale horší problém. Hvězda kdysi vyzařovala mnohem více záření, takže obyvatelná oblast byla jinde, než je dnes. Co to znamená? Planety musely čelit mnohem větším dávkám záření – ultrafialového a rentgenová. Zářivost hvězdy klesala a okraj obyvatelné oblasti se posouval směrem k ní. Planety se tak sice později mohly objevit v obyvatelné oblasti, ale už byly totálně vysušené. Nebo ne?
Podle nové studie to nemuselo být tak horké nebo spíše suché. Planety „b“ a „c“ si teoreticky mohly nějakou vodu uchovat – i když ztratily až 4 pozemské oceány. Mnohem nadějnější je ale situace pro planetu „d“, i když… pokud jste nečetli předešlý článek, tak vězte, že zatím neznáme přesné parametry její dráhy.
Pomoci mohou kosmické dalekohledy. Pokud Kepler vydrží, od prosince bude mít TRAPPIST-1 ve svém zorném poli a měl být ji sledovat, i když se jedná o docela slabou hvězdu. V první řadě potřebujeme zpřesnit oběžnou dobu planety „d“.
Na planety by se také mohl podívat Hubblův dalekohled nebo o pár let později Dalekohled Jamese Webba. Transmisní spektroskopie nám může napovědět něco o složení atmosfér planet.
Exoplanety u ultrachladných trpaslíků jsou nepochybně zajímavým cílem a to už jen proto, že s ohledem na velikost těchto hvězd způsobují i planety zemského typu velký pokles jasnosti.
S obyvatelností to ale bude horší… ještě hůře než „podvyživení“ červení trpaslíci typu TRAPPIST-1 na tom budou hnědí trpaslíci. Také tam si mohou teoreticky planety po vstupu do obyvatelné oblasti uchovat nějaké množství vody. Vhodní budou v tomto případě hnědí trpaslíci o hmotnosti 0,04 až 0,06 Slunce. Ještě méně hmotní hnědí trpaslíci budou velmi rychle chladnout, takže případné planety se v obyvatelné oblasti zdrží maximálně pár stovek milionů let.
Zdroj: Water loss from Earth-sized planets in the habitable zones of ultracool dwarfs: Implications for the planets of TRAPPIST-1, foto: ESO
Dalekohledy a stopky: Astronomové proměřili planetární porodnici
Astronomové změřili zajímavým způsobem vzdálenost mezi mladou hvězdou a vnitřním okrajem protoplanetárního disku.
Studium protoplanetárních disků je samozřejmě velmi důležité, protože z těchto disků se rodí planety. Astronomům se nyní podařil zajímavý kousek. Změřili, jaká je vzdálenost mezi hvězdou a vnitřním okrajem disku. Protoplanetární disky lze pozorovat přímo, ale vnitřní okraj je samozřejmě obtížně rozlišitelný.
V hledáčku astronomů se objevila hvězda YLW 16B, která se nachází 400 světelných let od nás a má zhruba milion let. Na hvězdu a její okolí se podíval kosmický dalekohled Spitzer a také několik pozemských dalekohledů – Mayall na observatoři Kitt Peak (Arizona), SOAR, SMARTS v Chile a Harold L. Johnson v Mexiku.
Astronomové využili dvou věcí: toho, že hvězda mění svou jasnost a konečné rychlost světla. Stačilo změřit dobu mezi zjasněním hvězdy a následnou ozvěnou na vnitřním okraji disku. Výsledná doba je 74,5 +/- 3,2 sekund. Z toho už při znalosti rychlosti světla nebylo těžké vypočítat, že se vnitřní okraj nachází 0,084 AU od hvězdy.
Zdroj: Photo-reverberation Mapping of a Protoplanetary Accretion Disk around a T Tauri Star
Objevili tři obyvatelné planety u extrémně malé a chladné hvězdy
Objev systému u hvězdy TRAPPIST-1 je hodně zajímavý, možná nejvýznamnější objev letošního roku, ať už se na to díváme z jakéhokoliv úhlu.
S TRAPPIST-1 jsem se poprvé setkal už v lednu letošního roku. Dostala se ke mně informace o žádosti pana Michaela Gillona (University of Liège), který je šéfem objevitelského týmu.
Gillon žádal o přidělení pozorovacího času na infračerveném kosmickém dalekohledu Spitzer a to z důvodů prověření binární povahy tranzitu. Slovy klasika to trochu smrdělo objevem exoměsíce, což by se s ohledem na použitou techniku a očekávaný postup rovnalo zázraku.
Konzultoval jsem to tehdy s předními odborníky na tuto oblast, ale k ničemu pořádnému jsme nedospěli…
A nyní je TRAPPIST-1 tady. Exoměsíc to není, ale v to jsem ani nedoufal s ohledem na informace, které se objevily v posledních týdnech. I tak je to ale pořádně zajímavý objev.
Chladná a malá hvězda
Těžko říct, zda TRAPPIST-1 označit jako hvězdu. Autoři sami ho šoupli do skupiny ultrachladných trpaslíků, kam se zařazují hnědí trpaslíci a nejrůznější hvězdná drobotina.
TRAPPIST-1 má poloměr jen desetiny Slunce a hmotnost ještě menší (0,08 Slunce). Hvězda vyzařuje pouhých 0,05 % toho, co Slunce. Její teplota je 2500 Kelvinů. TRAPPIST-1 najdeme ve vzdálenosti 40 světelných let v souhvězdí Vodnáře.
Tři planety?
Okolo hvězdy obíhají tři planety. Astronomové k jejich objevu využili dalekohled TRAPPIST, což je zkratka TRAnsiting Planets and PlanetesImals Small Telescope, ale také je to mimochodem belgické pivo. Dalekohled o průměru 60 cm provozují v Chile instituce ze Švýcarska a právě Belgie.
Celkem bylo napozorováno 245 hodin v průběhu 62 nocí od 17. září do 28. prosince 2015, takže se jedná o relativně nový objev. Metodou byla tranzitní fotometrie – tedy stejný způsob, jakým hledá exoplanet třeba Kepler.
Okolo hvězdy obíhají tři planety:
TRAPPIST-1b
Planeta o poloměru 1,1 Země oběhne okolo hvězdy za pouhých 1,5 dne. Pohybuje tak rychle, že tranzit před hvězdou trvá jen něco přes půl hodiny. Astronomové samozřejmě věděli, že hledají planety u velmi malé a chladné hvězdy… planety s krátkou oběžnou dobou, takže jasnost měřili každých asi 70 sekund.
Přestože je planeta 100x blíže ke své hvězdě, než Země od Slunce, teplota na jejím povrchu by mohla být v ideálním případě pod 300 K (tedy kolem 30°C). Pozorní čtenáři už vědí, že odhad teploty je dost ošemetný. Závisí nejen na přesných parametrech hvězdy, ale také na složení planety – přesněji albedu (množství záření, které planeta odráží) a na její atmosféře. Kdyby planeta neodrážela žádné záření, byla by teplota na povrchu 400 K.
TRAPPIST-1c
Planeta má poloměr přibližně srovnatelný se Zemí a okolo své hvězdy oběhne za 2,4 dne. Teplota na povrchu by v ideálním případě mohla být kolem 240 Kelvinů, tedy pod bodem mrazu, ale samozřejmě bez vlivu případné atmosféry.
Je dobré zdůraznit, že obě výše popsané planety budou mít patrně vázanou rotaci, což samozřejmě vrhá stín pochybností na případnou obyvatelnost. Planety jsou ke své hvězdě nakloněné stále stejnou stranou.
TRAPPIST-1d
Planeta by měla být trochu větší než Země. Oběžná doba není úplně známá…vlastně vůbec. Astronomové nemají k dispozici kompletní data, takže existuje 11 možných period této exoplanety od 4,5 po 73 dní. Samozřejmě je zde možnost, že se ve skutečnosti jedná o dvě planety, ale tento scénář je spíše méně pravděpodobný.
V závislosti od skutečné oběžné doby se pak bude odvíjet rovnovážná teplota na povrchu, která se může pohybovat od 70 do 200 Kelvinů.
Spektra, prosíme o spektra…
TRAPPIST-1 může být s ohledem na svou velikost velmi dobrým kandidátem pro transmisní spektroskopii. Hubblův dalekohled by mohl planety pozorovat během jejich tranzitu a pořídit spektra hvězdy. Ve chvíli, kdy planeta před hvězdou tranzituje, zanechá její atmosféra ve spektru hvězdy „otisk“.
Zavolejte Keplera
Podrobnosti o oběžné době planety „d“ a další zpřesnění parametrů systému může přijít velmi brzy. Od prosince letošního roku totiž bude hvězda TRAPPIST v zorném poli dalekohledu Kepler v rámci 12. kampaně. Maximální odhad oběžné doby je ale na hraně délky pozorování daného zorného pole… uvidíme.
Zdroj: Temperate Earth-sized planets transiting a nearby ultracool dwarf star, ESO
Hubblův dalekohled objevil měsíc trpasličí planety Makemake
Tak i Makemake se nám dočkala! Hubblův dalekohled našel její měsíc, který dostal přezdívku M2.
Když se řekne měsíc, každý si asi vybaví tu velkou jasnou potvoru, co nás v noci budí… Své souputníky mají ale také další planety kromě Merkuru a Venuše. Zejména u vnějších planet se počítají na desítky. Měsíce ovšem nalezneme také u planetek. Občas zde narážíme na problémy – zda malé balvany obíhající okolo obřích planet ještě házet do stejného pytle s Měsíce, Enceladem či Titanem. V případě planet se pak často nemluví o planetce a měsíci ale o binární planetce.
Měsíce mají také transneptunická tělesa nebo objekty Kuiperova pásu. Asi není potřeba zmiňovat Pluto a jeho pět měsíců v čele s Charonem. Jak jsou na to ostatní trpasličí planety?Dva měsíce má Haumea a jeden měsíc má Eris (dostal název Dysnomia). Bez měsíců byly dosud dvě zbývající oficiální trpasličí planety – Ceres a Makemake. V případě Cerery se na tom už nic nezmění, obíhá ji sonda Dawn a žádný měsíc nenašla. Makemake měla větší štěstí…
Astronomové hlásí objev měsíce trpasličí planety Makemake pomoci Hubblova dalekohledu. Označení měsíce je S/2015 (136472) 1, ale autoři ho pracovně nazvali jako MK 2.
MK 2 je 13 000x slabší než samotná Makemake a obíhá ve vzdálenosti necelých 21 tisíc km. Jeho velikost se odhaduje na 150, 160 km. Budou nutná další pozorování, aby se upřesnila oběžná dráha (zda je kruhová či eliptická) a oběžná doba, která se nejspíše pohybuje kolem 12 dní.
Trpasličí planeta Makemake
Makemake objevil v roce 2005 Michael Brown (to je ten pán, co nyní usiluje o objevení planety Devět). Makemake má průměr asi 1400 km a obíhá okolo Slunce s periodou 309 let ve vzdálenosti 38,6 až 52,8 AU.
Zdroj: hubblesite.org
WISEA 1147: Další volně se pohybující planeta?
Astronomové před pár dny oznámili objev další potenciální bludné planety. Objev WISEA 1147 má i zajímavé souvislosti.
WISEA J114724.10-204021.3 nebo raději jen WISEA 1147 je dalším kandidátem na volně se pohybující nebo chcete-li bludnou planetu.
Kandidát nikoliv v tom smyslu, že by snad byla možnost, že neexistuje. Pozorovaná byla infračervenou družicí WISE v roce 2010 a také přehlídkou 2MASS. Problém není ani v odhadu hmotnosti. Objekt je patrně členem hvězdné asociace TW Hydrae, což je skupina hvězd s podobným původem a stářím 10 milionů let. Když už známe stáří, lze určit na základě pozorování také hmotnost objektu. V případě WISEA 1147 bude někde mezi 5 až 10 Jupiterů.
Problém je spíše s tím, kam podobné objekty zařadit. Bludných planet může být v Galaxii obrovské množství. Podle optimistických odhadů možná i více než hvězd. Ve většině případů zřejmě vznikly v discích, které obklopující rodící se hvězdy, a poté byly ze systému interakcemi s ostatními planetami vyhozeny ven.
Je zde ale také druhá možnost: WISEA 1147 a některé další podobné objekty mohly vzniknout zhroucením oblaka plynu zcela osamoceně podobně jako hvězdy. WISEA 1147 bude mít možná blíže k hnědým trpaslíkům.
Je velmi zajímavé, že WISEA 1147 není jediným podobným objektem v rámci asociace TW Hydrae, nedávno byl objeven podobný objekt 2MASS J1119-1137.
Zdroj: JPL
Podívejte se na Zemi v ultra vysokém rozlišení!
Podívejte se na záběry Země z paluby Mezinárodní kosmické stanice… v ultra vysokém rozlišení.
Pozor! Abyste si mohli záběry skutečně vychutnat v nejvyšším rozlišení, video spusťte a následně klikněte vpravo dole na ozubené kolečko a vyberte nejvyšší kvalitu (v případě, že nebyla vybrána automaticky).
Živé záběry Země, i když ne v takovém rozlišení, můžete sledovat na stránce https://www.exoplanety.cz/zabery-zeme-zive/
Gliese 832: Obyvatelná super-země objevená v překladu
Médii se šíří informace o možné existenci obyvatelné exoplanety blízko od nás. Jak je to doopravdy?
Historie planetárního systému Gliese 832 se začala psát už v roce 2008. Astronomové objevili u hvězdy ve vzdálenosti 3,6 AU planetu o hmotnosti 0,6 Jupiterů. Oběžná doba planety je 9,3 let.
Před dvěma lety byl představen objev druhé exoplanety. Gliese 832c by měla mít hmotnost nejméně 5,4 Zemí a okolo hvězdy obíhat s periodou 36 dní a to v obyvatelné oblasti.
Neznáme poloměr planety, takže nemůžeme určit hustotu a předpokládané složení. V době objevu se přirovnávala spíše Venuši.
Na druhou stranu se mateřská hvězda nachází jen 16 světelných let od nás, takže v kombinaci s možnou obyvatelností, se Gliese 832c stala mediální celebritou.
Jak se neobjevená planeta na stránky novin dostala
Po dvou letech se Gliese 832 vrací na stránky zpravodajských webů. Co je nového? Nic. Vyšla studie, která v odborných kruzích vzbudila spíše rozpaky….
Podle autorů studie se může v systému mezi planetami „c“ a „b“ nacházet další planeta. Své závěry ale neopírají o nová pozorování. Jedná se jen o numerické simulace. Předešlé dvě planety byly objeveny měřením radiálních rychlostí. Zda se mezi nimi nachází další planety, nevíme.
V nové studii autoři zjišťovali, kde se nachází stabilní oběžná dráha. Pokud mezi vnitřní a vnější planetou obíhá nějaká další, nacházela by se někde mezi 0,25 až 2 AU.
Amplituda výchylky radiálních rychlostí závisí na hmotnosti hvězdy (známe), hmotnosti planety, její vzdálenosti a výstřednosti dráhy. Autoři tak zjistili, že pokud by se planeta nacházela 1 AU od hvězdy a měla maximálně 10 Zemí, generovala by RV (radiální rychlosti) signál 1,4 m/s. Pokud ale měla hmotnost jen 1 Země, bylo by to 0,14 m/s, což dnešními přístroji není detekovatelné.
Ve vzdálenosti 2 AU by mohla mít planeta až 2 Země a výchylka by byla 1,5 m/s.
Jsou to zajímavá cvičení, která teoreticky mohou být přínosná pro další pozorování, ale zopakujme to podstatné: žádná další planeta objevena nebyla a vlastně ani nic neukazuje, že tam je. Podobné hypotetické planety bychom mohli najít v mnoha jiných systémech.
Je docela paradoxní, že média skočila zrovna po této studii. Ve světě exoplanet se dějí bez povšimnutí mnohem zajímavější věci…
Když hvězda svlékne planetu do naha aneb oblast, kde nic není
Kromě horkých jupiterů máme i planety o něco větší než Země, které také obíhají blízko svých hvězd. Existuje ale oblast, ve které žádné planety nejsou, proč?
V posledních letech objevujeme exoplanety s krátkou oběžnou dobou, ale podstatně menším poloměrem, než jaký mají horcí jupiteři. Jedná se o super-země, tedy planety větší než Země ale menší než Neptun.
Všechny tyto „horké“ exoplanety musí čelit extrémním vlivům. Nejen slapové síly ale také slušné dávky záření testují jejich výdrž.
Super-země mají velkou a hustou atmosféru ale samozřejmě menší gravitaci. Mluvíme o světech o poloměru kolem dvou, tří Zemí a hmotnosti řekněme kolem 5, 8 Zemí… zkrátka menší verze Neptunu.
Existuje teorie, že velká část super-zemí postupně o svou atmosféru přijde a zůstane jen obnažené jádro
M. S. Lundkvist a jeho kolegové se na celou problematiku podívali podrobně – velmi podrobně. Vzali data z dalekohledu Kepler a zavolali si na pomoc seismologii. Samozřejmě ne tu zemskou ale hvězdnou. Pokud pozorujeme jasnost hvězd velmi přesně – a Kepler je přes tohle přeborník, můžeme měřit hvězdné oscilace a z nich odvodit nebo zpřesnit některé parametry hvězdy. Mezi ně patří průměrná hustota a velikost. Z těchto údajů pak lze zase lépe odhadnout i údaje o samotné planetě. Celkem bylo takto prostudováno 102 hvězd.
Oblast, kde nic není…
V případě, že super-země přijde o svou atmosféru, její poloměr se zmenší. Představme si to jako obdélník.
Jedna strana obdélníku bude značit poloměr exoplanety. Na jednom konci jsou planety, které jsou dostatečně velké (hmotné), aby si atmosféru udržely. Pokud je planeta menší, záření hvězdy ji o atmosféru připraví a její velikost nám spadne na opačný konec našeho obdelníku.
Druhá strana obdélníku značí množství záření, které planeta dostává (oslunění). Pokud ho dostává od své hvězdy přiměřené množství, není důvod, aby přišla o atmosféru. Existuje ale jistá mez, kde už to platit nebude.
Astronomům se podařilo tento obdélník najít. Nachází se v rozmezí od 2,2 do 3,8 poloměrů Země oslunění 650x větším, než dostává Země od Slunce.
NASA zveřejnila fantastickou animaci rakety SLS
Jedna z věcí, kterou musíte vidět! NASA připravila novou animaci startu rakety SLS. Budoucí vlajková raketa NASA by měla poprvé odstartovat na konci roku 2018. V budoucnu pak bude dopravovat do vesmíru loď Orion.
SLS využívá komponenty z amerického raketoplánu – vnější palivovou nádrž, motory raketoplánu a také přídavné motory na tuhé pohonné hmoty.
Když už je řeč o SLS, připomenul bych také neméně dobrou animaci z roku 2014:
Astronomové měli důkaz existence exoplanet už v roce 1917
Astronomové už téměř před sto lety měli důkaz o existenci planetárních systémů u jiných hvězd. Nikdo to ale nevěděl.
Znáte ty příběhy, kdy někdo na půdě naleznete něco, co se ukáže nečekaně jako velmi cenné? Zajímavý poklad objevili v Carnegie.
Jejich archív obsahuje 250 tisíc desek z observatoří Mount Wilson, Palomar a Las Campanas. Zhruba před rokem se na ně obrátil Jay Farihi z University College London. Chtěl desku se spektrem bílého trpaslíka, kterému se říká Maanenova hvězda a najdeme ho v souhvězdí Ryb ve vzdálenosti 14 světelných let.
Hvězdu objevil Adriaan van Maanen v roce 1917 a Farihi chtěl desku se spektrem právě z tohoto roku. Před téměř sto lety ji pořídil Walter Adams na Mount Wilson Observatory.
Při analýze spektra čekalo na astronomy velké překvapení. Ve spektru bílého trpaslíka byly objeveny absorpční čáry těžkých prvků jako vápník, hořčík a železo.
Podobný nález by dnes už nebyl žádným překvapením. Jedná se o znečištěné bílé trpaslíky. V jejich atmosférách nacházíme kovy, které by tam běžně být neměly. Jak se tam dostaly?
Poté, co se původní hvězda stala rudým obrem a odhodila vrchní obálku, nastal v bývalém planetárním systému chaos. Zbylé planety mohou směrem k bývalé hvězdě natlačit asteroidy nebo pozůstatky kamenných planet, které jsou následně rozdrceny slapovými silami bílého trpaslíka a znečistí jeho atmosférou.
Astronomové tak už v roce 1917 měli důkaz, že také jiné hvězdy mají planetární systémy. Jen o tom tehdy nikdo nevěděl…
Kdo ví, možná je ve stovkách tisíc fotografických desek ukrytá i odpověď na otázku života, vesmíru a vůbec… hledal bych pod katalogovým číslem 42.
Zdroj: carnegiescience.edu
Jak na falešné planety? Astronomové měřili radiální rychlosti na delších vlnách
Vyšla zajímavá studie. Astronomové pomoci dalekohledu na Havaji měřili radiální rychlosti vybraných hvězd. Na tom není nic neobvyklého, ale oni to činili v infračervené oblasti.
Měření radiálních rychlostí je jednou z klíčových metod objevování ale také potvrzování exoplanet.
Planeta ve skutečnosti neobíhá okolo hvězdy ale okolo společného těžiště s hvězdou, které je někde uvnitř hvězdy. S ohledem na nezanedbatelnou hmotnost planety je těžiště posunuté vůči středu hvězdy, což v případě hvězdy způsobuje, že se v prostoru jakoby kymácí. To lze pozorovat jako posun spektrálních čar vlivem Dopplerova jevu.
Metodě se říká měření radiálních rychlostí a její provedení není úplně snadné. Potřebujete nejen slušný poměr signál / šum, ale musíte čelit řadě překážek. Jedním z příkladů jsou hvězdné skvrny. Ty mohou generovat podobný signál jako planeta.
Ve výsledku pak máte exoplanetu s hmotností, oběžnou dobou a palcovými titulky v médiích, která ve skutečnosti neexistuje – byl to falešný signál způsobený aktivitou hvězdy. Jedním z příkladů je patrně Gliese 581 d, která měla obíhat po protáhlejší dráze okolo červeného trpaslíka a částečně se nacházet v obyvatelné oblasti.
Tým astronomů se to nyní snažil trochu obejít a měřit radiální rychlosti nikoliv v oblasti viditelného světla ale v blízké infračervené části spektra.
V případě planet či jiných společníků by výsledky měly být stejné jako ve viditelné částí spektra. U jevů souvisejících s aktivitou hvězdy tomu tak nebude. Podobných pokusů už bylo více, ale tento byl patrně nejrozsáhlejší. Vědci využili spektrograf CSHELL, který je součástí třímetrového dalekohledu NASA Infrared Telescope Facility na Mauna Kea.
V hledáčku bylo 32 menších hvězd (červení a oranžoví trpaslíci). Od října 2010 do ledna 2015 bylo získáno 3794 spekter během 65 nocí.
Výsledky jsou velmi dobré. Vědci potvrdili několik binárních systémů (dvojhvězd), které jsou v principu podobné exoplanetám – jen kolem společného těžiště neobíhají hvězda a planeta ale dvě hvězdy. Kromě toho bylo objeveno 7 nových kandidátů. Další pozorování budou potřebná, aby se zjistilo, zda se jedná o planety nebo stelární či substelární společníky.
Zdroj: A High-Precision NIR Survey for RV Variable Low-Mass Stars