Kepler-223 je zajímavý planetární systém. Planety v něm obíhají okolo svého slunce podle dosti přesného řádu.
V astronomii se můžete setkat s termínem rezonance. Občas ho použijeme také na našem webu. Je to případ, kdy jsou oběžné doby dvou nebo více těles v poměru celých kladných čísel. V rezonanci jsou třeba některé měsíce Jupiteru nebo Saturnu.
S rezonancí se setkáváme také u exoplanet. Systém Kepler-223 je ale trochu extrémní případ. V něm toho „rezonuje“ skutečně hodně.
Okolo hvězdy obíhají čtyři planety větší než Země – zařadili bychom je do kategorie mini-neptunů.
Oběžná doba nejvzdálenější planety je sotva 20 dní, což je ani ne čtvrtina oběžné doby Merkuru. Oběžné doby jednotlivých planet jsou konkrétně (ve dnech):
- 7,38
- 9,84
- 14,78
- 19,72
Když si vezmete do ruky kalkulačku, zjistíte, že dvě vnitřní planety jsou v rezonanci 3:4, druhá a třetí 2:3 a třetí a čtvrtá 3:4.
Něco podobného není úplně obvyklé. Astronomové provedli simulaci, měřili také změny v časech tranzitů, kdy k tranzitům planet dochází nepravidelně, jak se planety navzájem gravitačně ovlivňují.
Podle jejich závěrů jsou rezonance planet dlouhodobě stabilní. Důvod, proč planety skončily v rezonanci, bude souviset s jejich vývojem. Všechny planety totiž zřejmě postupně migrovaly směrem k hvězdě.
Existují teorie, že rezonance mezi větším množstvím planet může být z počátku poměrně běžné. Pak jsou ale dráhy planet destabilizovány – příčinou může být třeba mnoho zbylých a menších planetesimál.
Zdroj: A resonant chain of four transiting, sub-Neptune planets