Kepler-423 b není novým objevem, mezi kandidáty od Keplera se objevil už před několika lety pod označením KOI-183.01 a později jako KOI-183 b. Nyní ale došlo k potvrzení existence planety měřením radiálních rychlostí.

Kolik vodky je potřeba k objevu exoplanety? Ne, nechceme sem tahat politiku nebo urážet Rusy, jen si hned na začátku ujasnit, že nový objev ruských astronomů moc věrohodný není.

V Petrohradu na observatoři proběhla astronomická konference a místní astronomové se při té příležitosti pochlubili objevem druhé planety u nejbližšího hvězdného systému Alfa Centauri.

Na první pohled by to byla bombastická zpráva, ale její věrohodnost je bohužel malá. Objev nebyl zveřejněn v odborném tisku, nejsou o něm podrobnější informace a především je technicky skoro nemožný.

Alfa Centauri tvoří tři hvězdy. Složky A a B od sebe dělí zhruba 11,5 až 36,3 AU. Ve vzdálenosti 15 000 AU se pak nachází složka C alias Proxima Centauri.

Téměř přesně před dvěma lety byl evropskými astronomy ohlášen objev exoplanety u hvězdy B. Planeta minimálně o něco hmotnější než Země obíhá ve vzdálenosti 0,04 AU. Objev Alfa Centauri B byl už několikrát zpochybněn.

Podle Rusů je v systému ještě nejméně jedna planeta. Ta má obíhat ve vzdálenosti 80 AU s periodou 100 let. Nevíme jak hmotná, ani jakou metodou ji měli Rusové objevit.

Jedná se spíše o model než o objev

V ruských médiích se objevily informace o tom, že vědci použili matematické metody a že planeta není vidět. Těžko říct, zda se jedná o nějakou dosti nafouknutou simulaci (model, kde by mohla být planeta, aby byl systém stabilní) nebo o skutečný objev. Přikláníme se k tomu prvnímu, co následně novináři pořádně nafoukli.

To druhé je nepravděpodobné. Pokud skutečně pomineme přímé zobrazení, pak nám v zásadě zbývají tři možnosti.

Tranzitní fotometrie je prakticky vyloučena u blízkých planet u Alfa Centauri. V případě planety ve vzdálenosti 80 AU se pravděpodobnost tranzitu rovná výhře ve Sportce. Navíc by s pozorováním museli začít už někdy za dob carevny Kateřiny II. Veliké.

Astrometrie je sice vhodná na blízké hvězdy, ale ze Země dost nepřesná a pro planetu ve vzdálenosti 80 AU technicky nemožná.

Zbývá ještě měření radiálních rychlostí. Rusové nemají žádný extra kvalitní spektrograf, mohli by však použít veřejná data. Najít ale planetu ve vzdálenosti 80 AU je měřením radiálních rychlostí nemožné. Touto metodou bylo objeveno na 600 exoplanet. Nejvzdálenější z nich se nachází kolem 10 AU od hvězdy. Rekordem je 30 AU.

Aktualizace:

Je to přesně tak, jak jsme říkali. Jedná se pouze o simulaci (model) a nikoliv objev.

Ivan Shevshenko from the Pulkovo Observatory did a dynamical study of potential orbits around Alpha Centauri, but not a planet discovery.

— Prof. Abel Méndez (@ProfAbelMendez) September 28, 2014

Exoplaneta HAT-P-11 b určitě není nová. Objevena byla pozemským vyhledávacím projektem s maďarskými kořeny HATNet už před pěti lety. Jedná se o exoplanetu o hmotnosti asi 26 a poloměru 4,5 Zemí, která přechází před svou hvězdou.

Projekt SPOTS si na vědeckou terminologii moc nehraje. Pod touto zkratkou se ukrývá The Search for Planets Orbiting Two Stars neboli Hledání planet obíhajících okolo dvou hvězd.

Určit stáří hvězdy není vůbec snadný úkol. Napovědět může například rotace, protože čím je hvězda starší, tím se otáčí pomalu. Ale ani změření rotace není nic snadného. Dělá se to obvykle podobně, jako se objevují exoplanety. Pokud je v atmosféře hvězdy velká hvězdná skvrna, poklesne nepatrně jasnost hvězdy (skvrny jsou tmavší). Stačí tak změřit, za jak dlouho se skvrna vrátí.

Venuše je považována za sestru Země. Její hmotnost a velikost nejsou jediná kritéria, ve kterých by se druhá planeta Sluneční soustavy podobala naši rodné hroudě. Na druhou stranu asi uznáte, že dovolenou na Venuši byste trávit nechtěli. Pořádná teplota a tlak. Venuše je nehostinným místem. Blízké Slunce s tím samozřejmě také souvisí, ale naše matka přenechala špinavou práci někomu jinému – atmosféře.

Všechno to začalo to památné léto roku 1995. V astronomické komunitě nebo alespoň v její části panoval názor, že nalézt planety u cizích hvězd bude velmi nesnadné, neboť si na nás vesmír přichystal past. Malé planety jsme objevit nedokázali a ty hmotné obíhají daleko od hvězd, takže jsou na ně klasické metody, používané například u dvojhvězd, krátké.

Na přímé objevy mladých, horkých a obřích exoplanet bychom si měli zvykat. Astronomové k tomu mají nové zbraně. Tou první je GPI (Geminiho planetární zobrazovač) na dalekohledu Gemini v Chile, tou druhou pak SPHERE(Spectro-Polarimetric High-contrast Exoplanet REsearch instrument) na UT-3 interferometru VLT také v Chile.

Na svět exoplanet se díváme přes klíčovou dírku. Zásluhou Keplera toho vidíme hodně, ale je to přece jen klíčová dírka.

Většina hvězd ve vesmíru žije v páru. Zatímco naše Slunce je osamělé, jiné hvězdy tvoří soustavy. Okolo společného těžiště obíhají dvě i více hvězd. Pěkným příkladem je náš nejbližší soused. Alfu Centauri tvoří hned tři hvězdy.

Najít dvojhvězdu ale není tak jednoduché. Pokud hvězdy obíhají blízko od sebe, je obtížné je rozlišit. Existuje několik způsobů, jak to udělat a podle nich pak dvojhvězdy rozdělujeme. Není náhodou, že tyto techniky jsou podobné těm, kterými hledáme exoplanety. Vizuální dvojhvězdy vidíme v dalekohledu přímo, spektrální odhalíme díky spektru a zákrytové díky vzájemným zákrytům (analogie tranzitní fotometrie). Kepler mimochodem našel zákrytových dvojhvězd přes 2000.

Dvojhvězdy obecně astronomům občas komplikují situaci. Pokud máme dvojhvězdu a obě složky obíhají velmi blízko od sebe, může se stát, že nevíme, okolo které ze dvou hvězd objevená planeta vlastně obíhá.

Dnes známe mnoho exoplanet ve vícenásobných hvězdných systémech. Elliott Horch ze Southern Connecticut State University a jeho kolegové se pokusili zjistit, zda jsou exoplanety u dvojhvězd stejně běžné jako u těch osamělých.

Prostřednictvím dalekohledu WIYN (Kitt Peak, Arizona) a Gemini North (Mauna Kea, Havaj) pozorovali vybrané hvězdy až 25x za sekundu. Sérií snímků pak pomoci algoritmů dali dohromady a poodhalili tak okolí hvězdy do úhlové vzdálenosti 0,05 vteřin. Teoreticky se jim podařilo najít hvězdné průvodce až 125x slabší než hlavní složka (hvězda).

Výsledek? Exoplanety u dvojhvězd jsou zcela běžné, až polovina z objevených exoplanet obíhá okolo hvězdy, která je součástí vícenásobného systému.

V nadpisu ale uvádíme, že planety se dvěma slunci (ne)jsou běžné. Je dobré upozornit, že výše mluvíme o tzv. S-typech binárních systémů. Planeta v takovém případě obíhá okolo jedné z hvězd. Vzdálenost obou složek může být velká, druhou složkou navíc může být i červený trpaslík. Druhé slunce tak může být jen jasnou hvězdou na noční obloze a ne skutečné „druhé slunce“.

Jiným případem je P-typ, kdy planeta obíhá okolo dvou hvězd současně. I takové případy známe, ale zda jsou podobné systémy vzácné nebo naopak běžné, to zřejmé dosud není.

Zdroj: NOAO