Cygnus patří mezi kosmické lodě, které se samy k ISS nepřipojí. Vždy jen přiletí ke stanici a mechanický manipulátor je připojí. V okamžiku odletu to probíhá obráceně.

Protože jsme na Mezinárodní vesmírné stanici, musí to mít samozřejmě svůj vlastní odborný název: Flame Extinguishment Experiment-2 (FLEX-2). Astronaut vezme trochu paliva, z něhož se ve stavu beztíže vytvoří kulička o průměru 2-4 mm. Ta se zapálí. Nejedná se o trik pro pobavení pozemšťanů, ale o vědecký experiment. Cílem je studium účinnosti paliva, které může pomoci i na Zemi, stavba bezpečnějších lodí apod. První podobné experimenty se dělaly už před dvaceti lety na palubě raketoplánů.

Letí na nás planetka nebo kometa? Zavolejte do Moskvy. Bez legrace. Ruská média informují, že Roskosmos hodlá postavit systém, který by Zemi ochránil před nebezpečnými asteroidy a kometami. Nepůjde o hollywoodské rozbíjení ve stylu Bruce Willise, ale o odklánění nebezpečných těles z jejich kolizní dráhy. To je obecně považováno za jediné možné řešení. Rozbít objekt není moc vhodné, protože místo jednoho problému vám zůstane několik menších ale v součtu stále stejně velkých problémů.

Jak přesně chtějí Rusové kosmické vetřelce odklánět, není jasné. V obecném měřítku se hovoří o různých nápadech od kosmických tahačů (ideálně asi s iontovým motorem) přes změnu albeda objektu až po sluneční plachetnice.

Součástí projektu má být ale také řešení druhého velkého vesmírného problému – kosmického smetí. I to chce Rusko bez dalších podrobností likvidovat. Do systému, který má být hotov v roce 2025, hodlá Rusko nalít 23 miliard rublů.

Je dobré připomenout, že podobné plány nejsou nové. Rusové o nich mluvili, pokud si dobře pamatuji, už před 7 lety. Ruská kosmonautika je v posledních letech jen slabým odleskem dřívějších sovětských úspěchů. V plánech a vizích ale Rusko dost často exceluje. Bohužel zatím nevyslalo do vesmíru ani odkládaný modul Nauka pro Mezinárodní kosmickou stanici.

Lidský mozek je velmi zajímavá věc. Na jedné straně dokonalá, tak dokonalá, že jeho kopii možná nebudeme nikdy schopni postavit, ale na straně druhé nás dokáže velmi často zradit.

Jedním z příkladů je pareidolie (z řečtiny falešná podoba). Určitě to znáte. Podíváte se na mrak a ten vám něco připomíná, nebo totéž u kusu skály, stromu apod. Pareidolie není nová, ale s nástupem kosmonautiky a zejména dokonalejších snímků byla povýšena na záležitost vskutku mimozemskou. Jejím zřejmě prvním velkým a dosud snad i nepřekonaným příkladem je legendární tvář na Marsu.

Pokud si projdete snímky z Marsu nebo třeba z Měsíce, najdete tam spoustu útvarů, které vypadají jako pes, člověk, vaše tchyně nebo třeba Andrej Babiš. Konec konců, řadu zajímavých útvarů nám nedávno odhalila na povrchu komety i sonda Rosetta. Ona celá kometa Churyumov-Gerasimenko svým tvarem fantazii meze rozhodně neklade.

Před pár dny se objevilo v médiích video, které má zachycovat mimozemšťana stojícího na Měsíci a vrhajícího stín. Některé méně seriózní weby šly dokonce tak daleko, že z Měsíce udělaly Mars (asi je to více cool).

Když odmyslíme, že by emzák musel být velký přinejmenším jako Kristus v Riu (prakticky ale ještě více), tak se jedná jen o další příklad pareidolie.

Ačkoliv ne tak docela. Pareidolii v kosmonautickém pojetí chápu spíše jako hledání známých objektů ve zcela běžných povrchových útvarech. Tenhle emzák na Měsíci je ale něco trochu jiného. Rozhodně nejde o běžný povrchový útvar. Ono vlastně vůbec nejde o záležitost na povrchu.

Emzáka na Měsíci odhalili lidé v aplikace Google Moon (součást Google Earth) na souřadnicích 27°34’26.35″, -19°36’4.75″. Google Moon používá jako podklad snímky z řady zdrojů (sond). Některé z nich jsou docela dost staré. Emzáka na Měsíci zachytily kamery na palubě Apolla 15. A právě zde je vysvětlení celého problému. Onen emzák na Měsíci totiž není nic jiného než smetí v optice kamery.

Snímky z Apolla a vůbec z kosmonautického středověku se postupně skenují. NASA často upozorňuje na vady, které se z v nich objevují. Tohle je jedna z nich, která se u snímků z Apolla 15 vyskytuje běžně – viz obrázek níže.

Pokud planeta obíhá blízko svého slunce, může být pořádně rozžhavená. Ne ale pouze proto, že dostává silné dávky elektromagnetického záření ale také proto, že je silně ovlivňována slapovými silami blízké hvězdy.

S Měsícem může být docela legrace. Jednak střídá fáze, to ví většina lidí i někteří čtenáři bulváru. Je k nám nakloněn stále stejnou stranou. Občas dojde k zatmění Měsíce, ale některé úkazy si dokázali lidé i vymyslet.

Čas hrozně utíká a to stejně ve všech částech Sluneční soustavy. Pojízdná laboratoř Curiosity už je na Marsu více než dva pozemské roky. Za tu dobu bez větších technických problémů ujela přes 9 kilometrů. Média sice občas rozebírají díry v kolech, ale to zatím nepředstavuje žádný problém. Curiosity není závodní auto, k přesunu mu stačí opravdu málo (z pohledu kol).

NASA mezi tím představila jeho nástupce. Někdy kolem roku 2020 se na Mars vydá „Curiosity 2.0“. Laboratoř bude vycházet z Curiosity ale bude mít dokonalejší vědecké přístroje. Kromě toho by měla odebrat a připravit vzorky pro možný budoucí návrat na Zemi. Návratové pouzdro ale tento vyslanec nepoveze.

Podívejte se na nejnovější snímky, které Curiosity pořídila na konci července a počátkem srpna.

Určitě jste už slyšeli o projektu Mars One, který chce postupně posílat lidské posádky na jednosměrnou cestu na Mars. Jedná se o soukromý projekt, který nemá dostupné technologie (může si je ale teoreticky koupit), ale hlavně nemá peníze. Díky připravované reality show si je určitě nevydělá. Na druhou stranu plány jsou smělé: V roce 2015 bychom mohli znát šest čtveřic prvních osadníků, o rok později má odletět k Marsu první předsunutá jednotka. Zatím nikoliv lidská ale pouze automatická. Bude se jednat o bezpilotní kosmickou loď se zásobami. Rok 2018 využije Mars One k vyslání roveru pro výběr kolonie, v roce 2021 pak vyrazí další zásoby a moduly pro ubytování budoucích prvních obyvatel Marsu. Kolem roku 2023 začnou pravidelné lety k Marsu. Každé dva roky poletí čtyři astronauti.

To je samozřejmě Mars, který je pro nás sice nepředstavitelně daleko, ale z astronomického hlediska je to asi jako kdyby byl Měsíc vaším balkonem a Mars soused za plotem. Výlet do zahraničí je úplně jiná úroveň.

Země má datum spotřeby. Jednoho dne nás sežehne Slunce. Do té doby musíme vymyslet co s tím (nebo se pozabíjet, což je také cesta). Pokud ale budeme chtít hledat nový domov, pak jsou exoplanety vlastně jedním z nejdůležitějších oborů lidské činnosti. Co ale pak? Cestovat napříč vesmírem se současnými technologiemi možné není, pokud to ale jednou nějak půjde, kolik lidí by mělo být v našem kolonizačním hvězdoletu?

Podle antropologa Camerona Smithe z Portland State University zhruba 40 tisíc, z toho 23 tisíc mužů a žen by mělo být v reproduktivním věku.

Vědec bral v úvahu zejména genetické předpoklady a modely. Křížit se po několik generací v malé skupince osob není samozřejmě úplně dobrý nápad. V potaz musíme také brát demografický vývoj a změny.

Smith dodává, že možností je také poslat na cestu zmrazená vajíčka a spermie s malým množstvím pečovatelů. Podle něj se to ale liší dost výrazně od toho, na co jsou lidé ve společenství zvyklí, že by touto cestou nešel. Klíčová totiž bude i délka letu. Představa, že několik generací prožije svůj život pouze v rámci kosmické lodě, příliš lákavá není.

Přestože se zde bavíme o mezihvězdných letech, Smith je za rozmanitost i co se případné kolonizace Marsu týče. Pokud by měla být tamní kolonie soběstačná, měla by být velmi pestrá, nejen co se dovedností týče. Snaha posílat lidi na Mars postupně, kvůli úspoře nákladů, není dobrým nápadem.

Počet planetek a komet, které jsme viděli z blízka, není úplně velký. Jako poslední na tento seznam přibyla 67P/Churyumov-Gerasimenko. Evropská sonda Rosetta bude už ve středu 6. srpna navedena na oběžnou dráhu. Bude to vůbec poprvé v historii, všechny předešlé sondy kolem jader komet jen prolétly. V listopadu pak padne další milník, modul Philae na povrchu komety přistane.

Podívejte se na přehled všech komet, které navštívily kosmické sondy.