Čas od času uvízne v redakční poště dotaz na tištěnou verzi elektronického časopisu o exoplanetách a astrobiologii Gliese. Ten byl založen v roce 2008 a vychází 4x ročně ve formátu pdf. Tištěná verze by nepochybně zvýšila prestiž periodika a byla pro mnohé čtenáře přínosem. Na druhou stranu je však potřeba říci, že v kontextu současných trendů by se jednalo o krok zpět. Gliese má navíc okolo 70 stran ve formátu A5, takže vydávání tištěné verze by bylo příliš nákladné, nemluvě o dalších komplikacích apod. Proto jsme se rozhodli přijít s kompromisem, který jak věříme, bude atraktivní i pro čtenáře, jenž o tištěné verzi Gliese neuvažovali.

 

Velmi zajímavé snímky ze sondy MRO zveřejnila v těchto dnech NASA. Pokud se podíváte na fotografie laickým okem, možná vás napadne, že na povrchu Marsu došlo k rozlití většího množství vody. Nenechme se však zmást, v tomto případě se jedná o lavinu.

Oblíbeným místem profesionálních vědeckých hledačů meteoritů je Antarktida. Sněhem a ledem věčně pokrytý kontinent disponuje doslova poli meteoritů. Ne že by snad kosmičtí vetřelci nějak Antarktidu preferovali, ve snaze se zchladit po průletu atmosférou, to se jen meteority zde lépe hledají.

Všichni vědí, že planetou nejpodobnější Zemi je Mars. Všichni také vědí, že právě tam je nejlepší šance na nalezení mimozemského života. A každý také ví, že kosmické agentury dělají první poslední, aby tento život našly, ačkoli se jim to dosud nepodařilo… anebo je to vlastně úplně jinak?

 

Šance pro výskyt života na Marsu jsou poměrně dobré. To, že dnes známe i jiná nadějná tělesa, na tom nic nemění, navíc tato tělesa jsou na rozdíl od Marsu obvykle velmi těžce dostupná. Hledat život na Marsu tedy smysl určitě má, v tom se mediální obraz od skutečnosti příliš nevzdaluje. Málokdo ale zná malé špinavé tajemství, kterým se nikdo příliš nechlubí: Život na Marsu nikdo nehledá už víc než třicet let!

 

Člověk od nepaměti vzhlížel směrem k Marsu s nadějí, že se na jeho povrchu nachází život. Už první snímky z kosmických sond ale definitivě rozprášily sny mnoha generací astronomů i nadšenců. Vyznavači marťanů museli snížit svou laťku o několik řádů a věřit v existenci alespoň primitivního života na povrchu rudé planety. V polovině 70. let vyrazily vstříc čtvrté planetě Sluneční sousty legendární sondy Viking, jejichž odkaz budí vášně i po více než 30 letech.

 

Tématem květnového Science Café v Českých Budějovicích budou exoplanety – hledání cizích světů. Akce proběhne v Galerii Měsíc ve dne v úterý 18. května od 19:00. Hostem diskusního večera bude Petr Kubala (exoplanety.cz, Gliese).

 

Doporučené odkazy:

• www.sciencecafe.cz
• Galerie Měsíc ve dne

 

Astrobiologie se zabývá otázkami života ve vesmíru, avšak inspiraci hledá i na povrchu naší planety. Už delší dobu přitahuje pozornost astrobiologů i dalších vědců malé jezero Don Juan, které nalezneme v západní části Antarktidy.

Exoplanety.cz se letos rozhodly mediálně podpořit celosvětovou akci „Ručníkový den“ (anglicky Towel Day), která bude probíhat po celý den v úterý 25. května. Do Ručníkového dne se můžete zapojit i vy! Vše potřebné najdete ve své koupelně…

 

Astronomové z University of Central Florida využili havajský dalekohled Infrared Telescope Facility, který patří NASA a má průměr 3 metry, k výzkumu planetky 24 Themis. Výsledky bádání byly ohlášeny ve čtvrtek 29. dubna 2010 v časopise Nature a jsou více než zajímavé. Na povrchu planetky byly odhaleny významné stopy ledu a organických sloučenin.

Ať se nám to líbí nebo ne, radioaktivita a jaderné reakce patří k přírodním jevům, bez nichž by naše existence nebyla vůbec myslitelná. Nejenom že nám vyrábějí elektřinu v Temelíně a Dukovanech, bez ní bychom se už nějak obešli. Dodávají ale energii také hvězdám (v podobě fúze) a planetám (v podobě radiogenního ohřevu jejich niter). Kdybychom z nitra naší Země odstranili všechny radioaktivní prvky, změnila by se záhy v mrtvé těleso, na němž by nemohl existovat žádný život.

 

Je mnoho způsobů, jak měřit vzdálenosti ve vesmíru. Některé jsou poměrně přesné, jiné už méně a mnohdy se jedná o pouhé odhady. Historicky nejlepších výsledků se dosahuje při měření vzdálenosti mezi Zemí a Měsícem. Díky přesným údajům se už dříve podařilo zjistit, že se nám kosmický soused vzdaluje rychlostí asi 4 centimetry ročně. Do přesného měření vzdálenosti Luny od Země se po 40 letech pustil i sovětský Lunochod 1.

 

Čas od času rozbouří poklidně neklidné vody astrobiologie úvaha renomovaného astronoma o existenci či neexistenci mimozemských civilizací. Obvykle je původní sdělení překrouceno, rozkousáno, vypráno, pětkrát přeloženo, rozloženo a nakonec redakčně zkráceno. Ve výsledku se tak dočtete pravý opak prvotní myšlenky. Astronom se vyjádří v tom smyslu, že do 50. let budeme vědět odpověď na otázku, zda se na některém z dalších těles Sluneční soustavy nachází život (byť v podobě bakterií a podobných breberek). V novinách se pak ale dočtete, že astronom XY se domnívá, že v nejbližších letech objevíme mimozemšťany…

Kosmická sonda Cassini objevila na povrchu Titanu na 49 kráterů. Vědci zveřejnili dílčí výsledky v odborném časopise Icarus.

 

Titan přitahuje pozornost astronomů, geologů i astrobiologů už delší čas. V mnoha ohledech podobá naší Zemi, i když život (alespoň v podobě jak ho známe) bychom na jeho povrchu hledali stěží. Teplota se na Titanu pohybuje okolo -180°C. Na druhé straně se jedná o jedno z mála těles Sluneční soustavy s hustou atmosférou a s naší rodnou hroudou má společný i „koloběh“. Zatímco u Země je aktérem voda, u Titanu hraje primát metan společně s dalšími organickými sloučeninami. V atmosféře byly odhaleny mraky, déšť, mlha a na povrchu jezera metanu a etanu.