Dalekohled Kepler pozoroval další neobvyklou světelnou křivku. Jasnost hvězdy poklesla dokonce až o 40 procent, což je ještě mnohem více než u KIC 8462852. Tentokrát ale nikdo s mimozemšťany nevyrukoval. Oproti KIC 8462852 je zde několik odlišností. Kepler pozoroval danou část oblohy nikoliv během první mise ale v rámci nové mise K2, kdy se na jedno zorné pole zaměří na necelé tři měsíce.

K dispozici tak máme data z relativně krátké doby. Oblast v souhvězdí Panny pozoroval Kepler konkrétně od 30. května do 21. srpna minulého roku. Pokles jasnosti o 40 procent může vypadat bombasticky – vždyť planeta způsobí pokles jasnosti maximálně o procento či dvě, ale vysvětlení je tentokrát jednoduché. Pozorovaným objektem s označením WD 1145+017 je totiž bílý trpaslík.

Také naše Slunce se jednoho dne stane rudým obrem. Po odhození plynné obálky zůstane v centru Sluneční soustavy objekt o zhruba poloviční hmotnosti Slunce ale o velikosti asi Země. Bílý trpaslík, který je v podstatě obnaženým hvězdným jádrem, je z počátku velmi horký a samozřejmě je velmi hustý.

Pro nás je ale důležitá jeho velikost. Ta je srovnatelná se Zemí (přibližně), takže i tranzit malého objektu způsobí velký pokles jasnosti.

Astronomové již dříve prozkoumali atmosféry některých trpaslíků a zjistili, že čtvrtina až polovina z nich je znečištěna. V atmosféře se nacházejí prvky těžší než hélium, které tam nemají co dělat. Přesněji, abychom byli korektní, být tam mohou, ale velmi rychle zmizí, pokud nejsou nějakým způsobem doplňovány.

Vysvětlením je, že se k bílému trpaslíkovi přiblížil asteroid, který byl roztrhán, a jeho zbytky pak dopadly do atmosféry trpaslíka.

Kepler nyní vůbec poprvé pozoroval tento jev ještě před jeho koncem. U bílého trpaslíka WD 1145+017 bylo objeveno několik periodických poklesů jasnosti. Pravděpodobně tak pozoruje oběh hromady trosek a to zřejmě i v doprovodu velkého oblaka prachu, který blokuje světlo trpaslíka.

Vědci provedli simulaci pro oběh šesti asteroidů s oběžnou dobou 4,5 až 4,9 hodin po kruhové dráze a zjistili, že model je stabilní v případě, že hmotnost asteroidů je menší nebo srovnatelná s trpasličí planetou Ceres.

Výhodou je, že tyto objekty podle pozorování Keplera obíhají blízko trpaslíka, takže zde můžeme pracovat s Rocheovou mezí. Ta zjednodušeně určuje, jak blízko se může objekt přiblížit (v našem případě k hvězdě), aby nebyl roztrhán slapovými silami. Rocheova mez závisí na velikosti většího tělesa (bílého trpaslíka) a hustotě obou těles. V případě bílého trpaslíka známe nebo můžeme odhadnout oba parametry, takže není těžké dopočítat, že objekt nebo objekty, které před trpaslíkem tranzitují, musí mít hustotu větší než 2000 kg/m³, takže se jedná o kamenné objekty.

Hypotézu později potvrdily i spektrální pozorování. V atmosféře trpaslíka byly objeveny těžší prvky jako je hořčík, hliník, křemík, vápník, železo a nikl.

Podle simulací, by mělo z asteroidů unikat asi 8 000 tun materiálu za sekundu, aby Kepler pozoroval to, co pozoroval.

Zdroje: A Disintegrating Minor Planet Transiting a White Dwarf, NASA