Bludné planety jsou v posledních letech v astronomii velkým tématem. Některé z nich mohou mít skutečně bizarní původ.
Po Galaxii se potuluje velké množství bludných planet. Konzervativní odhady hovoří o desítkách miliard těchto světů. Možná vznikají samostatně jako hvězdy, ale největším zdrojem bludných planet budou spíše mladé planetární systémy. Při gravitačních interakcích je planeta vyhozena ven z rodící se soustavy. Něco podobného možná kdysi potkalo i jednu planetu ve Sluneční soustavě.
Podle jedné z teorií pak může být (zatím stále jen teoretická) Devátá planeta zachycenou bludnou planetou.
Bludné planety samozřejmě nevyzařují příliš mnoho záření, takže se špatně hledají. Jednou z možností jsou gravitační mikročočky. Tuto cestu zkoušel vloni Kepler. Výsledky bychom se mohli dozvědět na kongresu už za pár dní.
Bludné planety jako sliny z černé díry?
Eden Girma z Harvard University nedávno přišel se zajímavou teorií. Simuloval, co se stane s hvězdou, která se dostane až příliš blízko k supermasivní černé díře v centru naší Galaxie.
Nebohá hvězda je nejdříve roztrhána slapovými silami na cucky. Polovina hmoty je pozřena černou dírou a zbytek vystřelen do mezihvězdného prostoru, kde se zformuje do „kulovitého objektu“ planetární hmotnosti.
Podobný objekt může být srovnatelný svou hmotností s Jupiterem nebo minimálně Neptunem a co je důležité — bude zatraceně rychlý. Černá díra ho vystřelí rychlostí asi 10 tisíc km/s, což je dost na opuštění Galaxie. Supermasivní černé díry se nachází také v centru jiných galaxií, takže vesmír bude plný podobných objektů.
Je otázkou, zda tyto objekty nazývat planetami. Jejich původ je totiž dramatický odlišný. Zatímco normální planeta vzniká miliony let, v tomto případě dojde k roztrhání hvězdy v průběhu několika hodin a k zformování objektu pak asi za rok.
Podle simulací dochází k podobným událostem jednou za několik tisíc let, takže supermasivní černá díra v srdci Galaxie už musela vyprodukovat solidní počet těchto hvězdných zbytků. Na druhou stranu ale budou tvořit jen velmi nepatrnou část z předpokládaného počtu bludných planet.
Některé z nich by se mohly pohybovat jen stovky světelných let od nás. Najít by je mohl Dalekohled Jamese Webba nebo právě stavěný dalekohled LSST.
Zdroj: CfA