Gravitační mikročočky asi není potřeba blíže představovat. Máme nějakou hodně vzdálenou hvězdu, jejíž jasnost měříme. Pokud se nám před tuto hvězdu dostane další, její gravitace ohne a zesílí světlo vzdálené hvězdy. Totéž ale udělá i planeta. Ve světelné křivce se planeta projeví jako pík, takové náhlé, malé a krátkodobé zjasnění.


Mikročočková událost OGLE-2013-BLG-0341 je trochu složitějším případem. Roli zde totiž sehrály hned tři objekty. Mluvíme o dvojhvězdě. Jedna složka je hmotnější, druhá je velmi málo hmotná. Obě jsou od sebe odděleny vzdáleností asi 10-15 AU. Okolo méně hmotné hvězdy pak ve vzdálenosti 0,8 AU obíhá planeta o hmotnosti 2 Zemí (podle některých modelů dokonce jen 1,66 Země).


To vypadá docela nadějně, že? Co se hmotnosti a vzdálenosti týče, jedná se o svět docela dost podobný naší planetě. Bohužel mateřská hvězda prošla stelární maturitou jen s odřenýma ušima. Její hmotnost je jen 0,10 až 0,15 Slunce a vyzařuje 400x méně záření. Na povrchu planety tak bude zima – kolem 60 Kelvinů (mínus 200 °C plus mínus).

Na pozorování se podílelo 9 dalekohledů a to především z Nového Zélandu, ale také Izraele, Austrálie a Chile. V akci byli dva nejúspěšnější lovci mikročočkových planet – OGLE (polský projekt v Chile) a MOA (Nový Zéland).
Díky gravitačním mikročočkám jsme už objevili na 30 exoplanet. V budoucnu to ale bude díky projektům jako je WFIRST (viz článek) daleko více.

OGLE-2013-BLG-0341 b je nejméně hmotnou planetou, objevenou touto metodou.