Před pár dny se objevily informace, že nový kosmický dalekohled Nancy Grace Roman Space Telescope (zkráceně Roman Space Telescope) může najít až 100 tisíc nových exoplanet. V nové studii se tím myslí tranzitující exoplanety, což je trochu paradoxní, protože tento kosmický dalekohled je obvykle zmiňován spíše v souvislosti s hledáním gravitačních mikročoček.
Roman Space Telescope, který dříve vznikal pod názvem WFIRST, bude ale hledat i tranzitující exoplanety. Obě metody se výborně doplňují. Tranzity lze úspěšně hledat planety na krátkých oběžných drahách. Pravděpodobnost tranzitu totiž s rostoucí vzdáleností planety od hvězdy klesá. Gravitační mikročočky jsou naopak citlivé na planety s delší oběžnou dobou.
Principy obou metod jsou ale podobné. Jde o sledování jasnosti hvězd. Zatímco u tranzitů jasnost hvězdy klesá, u mikročoček stoupá. Dochází k zesílení a ohnutí světla vzdálené hvězdy gravitací mateřské hvězdy i její planety.
Objevené planety jsou velmi daleko od nás, takže se nehodí pro další podrobnější výzkum, ale jsou skvělým nástrojem pro statistiky. Podle toho, kolik planet najdeme, dokážeme odhadnout, kolik jich ve skutečnosti existuje. Roman Space Telescope může přijít se zajímavými čísly a upřesnit hodnoty ze studie, která právě teď vychází.
Polští astronomové v nové studii prošli data ze svého lovce gravitačních mikročoček OGLE za posledních 20 let. Cílem bylo zjistit míru výskytu planet ve větších vzdálenostech od hvězdy. Konkrétně jde o úsek od 5 do 15 AU, což by odpovídalo ve Sluneční soustavě zhruba Jupiteru až Saturnu.
Ve vzorku 3112 událostí našli autoři šest dříve známých planet s velkou oběžnou dráhou a novou planetu nebo hnědého trpaslíka OGLE-2017-BLG-0114L b, který ale okolo hvězdy obíhá spíše po bližší dráze.
Na základě simulací pak odhadli, že okolo každé hvězdy pozorované gravitačními mikročočkami obíhá 1,4 ledových obrů… respektive 0,8 až 2,3.