Po delší době se rychlé rádiové záblesky opět dostaly na stránky médií. Rozluštili jsme jejich záhadu a jak to všechno souvisí s mikrovlnou troubou?
Rychlé rádiové záblesky (FRB, Fast Radio Bursts) se po nějaké době zase dostaly do médii. Všude je to doprovázeno snímky slavného radioteleskopu Arecibo, ale v tomto příběhu je hlavním hrdinou někdo jiný – 64 m velký radioteleskop Parkes v Novém Jižním Walesu.
Právě on zachytil v roce 2001 první FRB a poté i většinu ostatních. Dnes jich máme na seznamu už 16 (teoreticky více).
Pro astronomy jsou FRB velkou záhadou. Dlouho se zvažovala i možnost, že nejsou skutečné, ale jedná se o umělé signály. Ne že by jejich autory měli být zelení či jinak zbarvení mužíčci, ale mohlo by jít o nějakou anomálii radioteleskopu nebo o jinou formou rušení. To se později dokonce potvrdilo. Část signálů opravdu byla pozemského původu. Vžil se pro ně název perytons. Pokud vás zajímá původ jména, budete se muset ponořit do knihy El libro de los seres imaginarios (autor Jorge Luis Borges).
Původ perytons byl nakonec docela těžko uvěřitelný. Mohly za ně dvířka mikrovlnné trouby na observatoři. Pravděpodobně se jedná o první mikrovlnou troubu, o které se psalo v astrofyzikální odborné literatuře.
Od falešných signálů ale k těm skutečným. Jak už název napovídá, FRB jsou krátké záblesky v rádiové části spektra. Jejich délka je obvykle v řádu milisekund a přicházejí k nám z různých míst ve vesmíru – patrně z dosti vzdálených.
Astronomové nevěděli a dosud nevědí, co přesně je jejich zdrojem. Existovaly ale logicky dvě možné varianty – záblesky vznikají při nějakých značně dramatických jednorázových událostech, které provází uvolnění velkého množství energie. Druhou a možností by bylo, že signály vysílají některé kosmické objekty.
V uplynulých dnech vyšlo několik studií, které by mohly vnést do celé záhady více světla… problém je, že si alespoň zdánlivě zcela odporují.
Studie 1A: FRB jsou jednorázovou záležitostí
Dne 18. dubna loňského roku byl v Parkes zachycen FRB 150418. Astronomové již mají připravený systém, který na záblesk velmi rychle upozorní ostatní radioastronomické observatoře. Ihned tak může začít pozorování a hledání případně dalších signálů z daného místa na obloze. Do následného pozorování se zapojily radioteleskopy ATCA v Austrálii, ale také Effelsberg v Německu.
Evan Keane a jeho kolegové vydali studii, podle které se jim podařilo pozorovat dosvit záblesku. Později se také obrátili na havajský dalekohled Subaru, aby získali pozorování zdroje a změřili jeho rudý posuv.
Zdrojem záblesku má být eliptická galaxie ve vzdálenosti 6 miliard světelných let. Kromě toho, že pozorování pomohlo ověřit rozložení hmoty ve vesmíru, má to být důkaz, že FRB mají zdroj v nějaké katastrofické události.
Studie 1B: Chceme uvěřit
Jenomže vyšla druhá studie od pánů z Harvardu, která tu předešlou sestřelila. FRB zřejmě zachycen byl, ale následný dosvit a tedy lokalizace v dané galaxii už s tím nesouvisí.
Studie 2: FRB nejsou jednorázovou záležitostí
Závěry druhé studie tvrdí přesný opak. Paul Scholz se domnívá, že se mu podařilo učinit průlom – pozorovat více FRB z jednoho zdroje. Na začátku všeho byl FRB 121102, který byl pozorován v roce 2012 v souhvězdí Vozky. V nové studii vědci tvrdí, že se jim podařilo zachytit dalších 10 záblesků ve stejném místě a se stejnými vlastnostmi.
To by samozřejmě znamenalo, že FRB nebo minimálně některé z nich nejsou jednorázovou záležitostí. Podle autorů studie mohou mít původ v mladých, vysoce magnetizovaných a vzdálených neutronových hvězdách.
Zdroje: