Červení trpaslíci jsou ve středu pozornosti. Astronomové k tomu mají hned několik důvodů – planety se u nich hledají měřením radiálních rychlostí i tranzity nejlépe a také to jsou nejpočetnější hvězdy ve vesmíru. Kromě toho se červení trpaslíci dožívají vysokého věku, dokonce tak vysokého, že zatím žádný z nich nevyhasl.
Tím ovšem výhody končí. Červení trpaslíci jsou hvězdy mnohem méně hmotné a chladnější než naše Slunce. To znamená, že se obyvatelná oblast u nich nachází blíže než u hvězd podobných Slunci. Kdybychom stáli na povrchu planety u červeného trpaslíka, viděli bychom na obloze obří rudou hvězdu a měli pocit, že se něco pokazilo. Hvězda by se nepohybovala. Byla by stále na stejném místě na obloze. Nebo bychom zažili opačný extrém: viděli bychom noční oblohu a den by stále nepřicházel.
Kromě toho, že by na povrchu zkrachovali výrobci slunečních hodin to má samozřejmě i vliv na život a to zřejmě dost negativní. Obyvatelná oblast je zkrátka tak blízko od hvězdy, že její slapové síly způsobí vázanou rotaci planety – ta se tak otočí kolem své osy za stejnou dobu, za jakou oběhne kolem svého slunce.
Nebo snad ne? Tým astronomů se inspiroval u Merkuru. Nejmenší planeta Sluneční soustavy vázanou rotaci nemá, ale její rotace také není úplně obvyklá. Merkur oběhne Slunce za 88 dní, kolem své osy se otočí za 59 dní. Specialitou Merkuru je poměrně výstřední oběžná dráha – s excentricitou 0,2. Rozdíl mezi nejbližším a nejvzdálenějším bodem od Slunce je asi 24 milionů kilometrů.
Astronomové chtějí u červených trpaslíků cílit na podobné planety s „hybridní vázanou rotací“. Rotace takových planet je v rezonanci 3:2. Planeta se během dvou oběhů otočí třikrát. Neboli během třech dní prožijeme dva roky.
Tým simuloval situaci pro planetu, která obíhá okolo červeného trpaslíka o hmotnosti třetiny Slunce a zářivosti 1% Slunce. Obyvatelná zóna se v tomto případě vyskytuje asi ve vzdálenosti 0,1 až 0,2 AU.
Je zajímavé, že na hypotetické planetě se délka dne měnila nejen v závislosti na planetární šířce (jako je tomu na Zemi) ale také délce.
Podle výsledků simulace by na povrchu planety mohly existovat rostliny, které provádějí fotosyntézu. Jsou známy případy, kdy rostliny vydrží bez světla až 180 dní.
Kromě dlouhých období bez světla zde může být ještě jeden problém – zima. Teplota může během několika měsíční noci prudce poklesnout. Atmosféra má ale tendenci teplotní rozdíly srovnávat. Musí být ale dostatečně hustá. Nežádoucím důsledkem jsou pak poměrně silné větry.
Pomalá rotace planety má také patrně ještě jeden důsledek – slabé magnetické pole. To je velmi důležité zvláště blízko hvězdy, jako je červený trpaslík. Slabé magnetické pole může teoreticky nahradit hustější atmosféra.
Foto: NASA/JHU APL/CIW
Zdroj: Space.com