Místo nových exoplanet zachraňuje zařízení pacientům zrak.
Já bych všechny ty vesmíry zakázala, k čemu to vlastně je, ten výzkum vesmíru, když děti v Africe hladoví? Podobný dotaz se občas objeví… Kosmonautika si díky novým technologiím dokáže své místo alespoň částečně obhájit. Hůře je na tom astronomie a to zejména některé obory. Odpověď by se mohla nést v tom duchu, že je to hlavně kvůli tomu, že jsme součástí vesmíru a musíme se o své nejen blízké okolí zajímat. Vzpomeňte si na nástěnku u Proximy Centauri a Vogony!
Ale teď vážně. Astronomie se občas uplatní i tam, kde bychom to nečekali. Díky hledání planet mimo Sluneční soustavu možná někteří lidé nepřijdou o svůj zrak. Nizozemští lékaři se obrátili na lovce exoplanet, aby jim pomohli s operačním mikroskopem.
Pokud se pacientovi odchlípne sítnice, je potřeba ho urychleně v průběhu jednoho nebo dvou dnů operovat. V případě oka samozřejmě mluvíme o velmi jemných operacích. Sítnice má sotva půl milimetru a někdy je potřeba se dostat až k epirenitální membráně, která je ještě mnohem tenčí.
Lékaři proto využívají speciální mikroskopy. Při práci ovšem narážejí tak trochu na podobný problém jako astronomové u zcela opačného zařízení. Nemusíte cestovat na špičkové vědecké observatoře, také na mnoha lidových hvězdárnách je dalekohled oddělený od zbytku podlahy i celé budovy. Obvykle je celá konstrukce postavena na velkém betonovém sloupu, který je zapuštěný do země. Důvodem jsou vibrace, které naruší stabilitu obrazu, což sice nevadí při pouhém koukání ale při fotografování už ano.
Chvění obrazu je také nepřítelem lékařů. V tomto případě není ve hře špatný snímek mlhoviny ale lidské zdraví. Lidé z Oční kliniky v Maastrichtu se proto obrátili na tým, který pracoval na zařízení pro kosmický dalekohled Darwin.
Ještě předtím se pokusili minimalizovat vliv okolního prostředí. Jak se ukázalo, za vibrace nemohly autobusy projíždějící okolo kliniky, ale samotná budova. Nemocnice má moderní vzhled z oceli a skla, ale je také citlivá na nízkofrekvenční vibrace a když trochu zafoukalo, obraz se v mikroskopu začal chvět. Podobné vibrace budovy jsou sice 100x menší než je průměr lidského vlasu ale spolehlivě dokáží znepříjemnit operaci oka při dvacetinásobném zvětšení. Na rozdíl od dopravy, tohle jen těžko omezíte dopravní značkou.
Nakonec pomohla technologie „kolibříka“, původně vyvíjená pro Darwina. Tato technologie sama způsobuje vibrace přístroje ale opačné než okolní prostředí, takže přístroj je v dokonalé rovnováze. Kolibřík pracuje se šesti stupni volnosti, což žádné jiné podobné zařízení nedokáže.
Kosmický dalekohled Darwin se sice do vesmíru zřejmě nikdy nepodívá, díky jeho technologiím už však na Oční klinice v Maastrichtu zachraňují pacientům zrak a je pouze otázkou času, než se podobné zařízení objeví na mikroskopech pro operace mozku apod.
Poznámka: Koncept Darwinu předpokládal vypuštění čtyř samostatných dalekohledů, které by pracovaly společně a umožnily přímé pozorování exoplanet zemského typu a studování jejich atmosfér. Před několika lety byla studie dalekohledu zastavena.
Zdroj: ESA