Lovec exoplanet by mohl využít jinou metodu.
Už je to nějaký ten pátek, co se zřejmě do věčných lovišť odporoučel druhý ze čtyř setrvačníků kosmického dalekohledu Kepler. Zatímco slavný lovec exoplanet je v invalidním důchodu, na Zemi se čile spekuluje. Boj se vede na dvou frontách. V přípravě má být snaha dalekohled nějakým zázrakem vrátit do akce (například restartem prvního pokaženého setrvačníku) ale vedou se také diskuse nad případným dalším poselstvím Keplera. Vědecké přístroje jsou stále v dobré kondici, zrcadlo vesmírní vandalové nerozbili a trochu pochroumaná orientace v prostoru přece nemůže být fatální překážkou, ne?
Podle nové studie by Kepler mohl pokračovat i nadále v hledání exoplanet. Ne už ovšem tranzitní metodou ale pomoci gravitačních mikročoček. To je metoda, která už pár objevů přinesla a umožňuje objevovat planety na vzdálených drahách, což je mimochodem jeden z chybějících střípků v pokladnici objevů Keplera.
Metoda gravitačních mikročoček je často vedlejším produktem při studiu skryté hmoty. Na Zemi se o podobné objevy snaží legendární polský projekt OGLE, nebo MOA pod taktovkou Nového Zélandu a Japonska. V budoucnu by na ně měl navázat americký WFIRST nebo jeho evropský kolega Euclid.
Princip metody je jednoduchý. Relativně blízká hvězda přejde před vzdálenou hvězdou. Bližší hvězda svou gravitací zesílí světlo vzdálené stálice. Pokud kolem hvězdy obíhá planeta, pak také ona zafunguje jako čočka.
Keith Horne (University of St Andrews) a Andrew Gould (Ohio State University) se domnívají, že by Kepler mohl najít až několik desítek nových exoplanet. Nabízí se také spolupráce s již existujícími a výše zmíněnými projekty na Zemi. Výhodou zde může být fakt, že Kepler obíhá kolem Slunce a nikoliv po oběžné dráze Země. Máme zde tak dvě „pozorovací stanoviště“, vzdálené poměrně daleko od sebe. To by bylo možné použít k měření paralaxy.
Zdroj: Kepler Microlens Planets and Parallaxes