Astronomové opět odhadují počty exoplanet.
Čas od času…vlastně skoro každý týden v poslední době se objeví studie, která odhaduje počet exoplanet v Galaxii. Problémem těchto studií je fakt, že mediálně je obvykle slíznuta smetana, křičící do světa bombastická čísla, a kvalitní jádro studie zůstane ležet ladem. Přitom právě ono je to jediné důležité na celé studii.
Dospět k nějakému číslu je nemožné, neboť tyto výzkumy jsou obvykle založeny na omezeném vzorku objevených exoplanet či dokonce kandidátů a navíc jde o vzorek relativně úzce zaměřený (třeba planety s oběžnou dobou do 50 dní u červených trpaslíků). Kromě toho neznáme přesný počet hvězd v Galaxii, proto je férovější uvádět, že podobný typ planety se nachází u jedné z XX hvězd nebo u XX % hvězd.
Na nové studii astronomů z University of Auckland je nejzajímavější jejich návrh na spolupráci. Mělo by jít o zesumírování dat z Keplera a MOA. Prvního lovce exoplanet asi není nutné představovat, MOA je pak japonsko-novozélandská obdoba polského projektu OGLE. Jedná se tedy o snahu (a docela úspěšnou) nalézt planety skrze pozorování gravitačních mikroček. Dvě hvězdy se při této události dostávají do zákrytu, bližší hvězda svou gravitací ohýbá a zesiluje světlo vzdálenější kolegyně a protože případná planeta u bližší hvězdy má také gravitační účinky na okolní prostor, zafunguje jako malá mikročočka a přihodí do světelné křivky malý pík.
Počet planet, které touto metodou byly dosud objeveny, není úplně velký, ale v budoucnu by se měly do vesmíru vydat družice WFIRST nebo Euclid, které budou mikročočky používat k výzkumu skryté hmoty ale také k nalezení nových planet.
Výhodou mikročoček je schopnost nalezení i planet na vzdálenějších drahách. Naopak největší nevýhodou je, že nalezené planety vidíte v datech jen po omezenou dobu, poté konstelace mikročočkové události skončí a tím i „viditelnost“ planety. Metoda tak není moc vhodná k vytipování budoucích cílů pro detailnější průzkum (notabene když uvážíme, že tyto planety jsou obvykle stovky a tisíce světelných let daleko) ale je dobrým nástrojem pro nejrůznější statistické výzkumy.
Astronomové proto navrhují vzít data z Keplera, který s ohledem na dosavadní délku mise nachází planety zejména na blízkých drahách a zkombinovat je s daty z MOA, která pro změnu nachází planety na vzdálenějších drahách. Výsledkem by mohl být ucelenější obrázek o počtu planet v Galaxii.
Mimo MOA může být zapojena i nová síť LCOGT (Las Cumbres Observatory Global Telescope Network), která disponuje metrovými a dvoumetrovými dalekohledy. Trojce se nachází v Chile, JAR a Austrálii a po jednom dalekohledu najdeme na Havaji a v Texasu.
LCOGT se zaměří kromě hledání supernov či gama záblesků na exoplanety – tranzitující ale právě i na ty hledané skrze gravitační mikročočky.
Zdroj: dailygalaxy.com