Astronomové možná objevili exoplanetu u hvězdy Alfa Persei…
Alfa Persei je tak trochu nešťastná hvězda. Nachází se sice v jednom z nejznámějších souhvězdí ale ona sama, byť je nejjasnější, příliš slávy nepobrala. Když se řekne souhvězdí Persea, většina amatérských astronomů si asi jako první vybaví hvězdu Algol. Názvy jako Mirfak nebo Algenib už něco řeknou podstatně menší skupině astronomických nadšenců.
Alfa Persei je přesto nejjasnější hvězdou souhvězdí Persea. Její jasnost dosahuje 1,79 mag, což znamená, že je velmi dobře pozorovatelná i pouhým okem. Hvězda se od nás nachází více jak 500 světelných let a nejedná se o žádného vesmírného drobečka. Poloměr Mirfaku se odhaduje na 55 Sluncí, hmotnost na 7,3 Sluncí.
Není úplně obvyklé, abychom nacházeli planety u takto velkých a hmotných hvězd. Při pohledu do katalogu zjistíme, že nejhmotnější exoplanetární matkou je oficiálně eps Tau b (2,7 hmotnosti Slunce), největší pak HD 96127 (35 Sluncí).
Nyní ovšem vyšla studie, která nachází v radiálních křivkách hvězdy Alfa Persei odchylky o periodě 128 dní. Tým astronomů své výsledky podepřel pozorováním hvězdy pomoci spektrografu BOES (Echelle Spectrograph) na Bohyunsan Optical Astronomy Observatory z let 2005 až 2011.
Hypotetická planeta by měla obíhat ve vzdálenosti necelé 1 AU a mít hmotnost nejméně 6 Jupiterů. Problémem ovšem je fakt, že tato údajná planeta způsobuje amplitudu výchylky radiálních rychlostí o hodnotě asi 70 m/s. Ne že by to snad byl nějaký problém, ale tato hodnota je dost vysoká na to, aby byla taková planeta nalezena už dříve. Alfa Persei přitom byla lovci exoplanet zkoumána už v 90. letech, ovšem tehdy žádné náznaky existence planety nalezeny nebyly.
Autoři studie proto uvádí přítomnost obří planety jako jednu z možností, avšak pravděpodobnější příčina se bude nacházet uvnitř samotné hvězdy. Za odchylkami v radiálních rychlostech mohou stát například pulzace hvězdy.