Psalo se 8. září roku 2004 a z tříleté mise po Sluneční soustavě se vracelo pouzdro kosmické sondy Genesis. Pozornost všech planetologů byla soustředěna na skupinu vrtulníků, vznášející se nad pouští v americkém státě Utah. Ambiciózní plán předpokládal zachycení pouzdra z paluby vrtulníku v okamžiku, kdy se bude pomalu snášet na padáku. Jenomže padák se neotevřel a přistávací pouzdro s mimořádně cenným nákladem se při rychlosti více jak 300 km/h zabořilo do vyprahlého pouštního povrchu.
Nejchmurnější myšlenky se vědcům podařilo zahnat až po pár týdnech, kdy se ukázalo, že obří a neplánovaný nárazový test minimálně část vzorků přežila. Sonda Genesis nedopravila na Zemi nic menšího nebo většího než vzorky slunečního větru.
Hlavním úkolem sběru částic v meziplanetárním prostoru bylo studium izotopů kyslíku. Ve Sluneční soustavě nalezneme tři izotopy, které se navzájem liší počtem neutronů: 18O, 17O a 16O. Za běžný až fádní je považován izotop 16O, zatímco další dva jsou poměrně vzácné. Podle nové studie, založené na výzkumu vzorků ze sondy Genesis, je procentuální zastoupení izotopu 16O na Slunci o něco vyšší, než je tomu v případě Země, Měsíce a Marsu. Pokud by se objev potvrdil, znamenalo by to, že naše mateřská hvězda vznikla z mírně odlišného materiálu v původní mlhovině než planety zemského typu.
Další studie, která nyní spatřila světlo světa, se zabývala dusíkem. V celé Sluneční soustavě se setkáme prakticky jen s dusíkem 14N. Pod slovem prakticky se však ukrývá existence nepatrného množství dusíku 15N. Podle dat ze sondy Genesis obsahuje Slunce ale také Jupiter o něco více izotopů 14N, avšak o 40% méně izotopů 15N.
Genesis získala vzorky ze slunečního větru a materiálu vyvrženého z povrchových oblastí Slunce, který se dle předpokladů za posledních několik miliard let nezměnil, takže poskytuje kvalitní informace o složení mlhoviny, z níž se zformovala Sluneční soustava.
Nové studie mohou významně ovlivnit náš pohled na vznik a vývoj Sluneční soustavy, jakožto i planetárních systémů obecně.
Zdroj: spaceref.com