Přímé zobrazení jako metoda výzkumu exoplanet je teprve na počátku. Než se budeme moci kochat snímky exoplanet zemského typu, uplyne ještě mnoho času. Astronomům se zatím podařilo přímou metodou objevit jen hmotné, plynné světy a to ještě bůh ví jestli. Metoda totiž v sobě ukrývá nepříjemnost v podobě dosti špatného odhadu parametrů. Například u hvězdy HR 8799 byly sice objeveny hned 4 objekty přímým zobrazením, zda se však jedná o planety či spíše substelární objekty nelze jednoznačně říci. Hudbou nepříliš vzdálené budoucnosti by mohla být kolegiální výpomoc dvou metod k hledání exoplanet. Už dnes jsme zvyklí na efektivní spolupráci metody měření radiálních rychlostí a tranzitní fotometrie. Dočkáme se spolupráce metody měření radiálních rychlostí a přímého zobrazení?
Metoda měření radiálních rychlostí dokáže dnes hledat zejména hmotnější exoplanety, které okolo hvězdy obíhají poměrně blízko. Přímé zobrazení naopak ve své současné nedokonalosti umožňuje nalézt planetární společníky spíše ve větších vzdálenostech od hvězdy. Díky tomu se přímo nabízí spolupráce a kombinace obou metod. Dokonce zde máme i vyšlapanou cestičku. Pokud totiž objevíme metodou měření radiálních rychlostí exoplanetu, která okolo své hvězdy obíhá po dosti protáhlé dráze (výstřednost 0,1 až 0,3), máme poměrně velkou šanci, že viníkem je druhá planeta ve vzdálenějších končinách. Ve své studii to v roce 2009 (odkaz) naznačili Timothy J. Rodigas a Philip M. Hinz. Podle nich může přibližně 15% exoplanet s excentrickou dráhou naznačovat existenci další planety.
Vytouženým cílem je také nalezení exoplanety metodou měření radiálních rychlostí a její následné přímé pozorování.
Timothy J. Rodigas a Philip M. Hinz se společně se svými kolegy zaměřili na hvězdu 14 Her (známou také jako GJ 614 nebo HD 145675). Stálici nalezneme v souhvězdí Herkula ve vzdálenosti 65 světelných let. V roce 2002 byla u této hvězdy objevena exoplaneta 14 Her b o hmotnosti 4,64 Jupiteru, která obíhá ve vzdálenosti 2,77 AU s periodou 1 773 dní. Nás však tentokrát nejvíce zajímá výstřednost dráhy, která v tomto případě činí 0,369.
Za protáhlou eliptickou dráhou samozřejmě nemusí být nutně existence další planety. Jednou z příčin může být relativně vzdálený hvězdný průvodce mateřské hvězdy. Několik týmů se proto v minulých letech zaměřilo na 14 Her s cílem prokázat, že se ve skutečnosti jedná o dvojhvězdu s průvodcem v podobě červeného nebo spíše hnědého trpaslíka. Zatím se to však nikomu nepovedlo. V tomto případě může být ale i neúspěch dobrou zprávou.
Přímým zobrazením propátrával okolí hvězdy i tým pod vedením Timothyho Rodigase. Využit k tomu byl přístroj Clio-2 na dalekohledu MMT v Arizoně. Rovněž výsledky poslední studie spíše vylučují existenci hvězdného průvodce a ukazují prstem na možného planetárního viníka. Za výstřednou dráhou exoplanety 14 Her b je patrně další planeta (14 Her c), která by mohla obíhat ve vzdálenosti zhruba 7 až 9 AU a mít hmotnost nejméně 2,1 Jupiteru. Na potvrzení si však tento planetární svět ještě nějakou dobu počká.
Zdroje: