Bulvární média po delší době opět napsala o exoplanetách…bohužel. Podle článků, které se objevily na webu (viz třeba novinky.cz) mají nejnovější objevy exoplanet ukovat na to, že jsme ve vesmíru sami. Myslí si to prý astronom Howard Smith (Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics).
Netuším, co přesně pan Smith řekl zahraničním novinářům, brát totiž bulvár (český i zahraniční) jako zdroj informací je poněkud nevhodné. Na zahraničních webech se objevily trochu rozsáhlejší přepisy – viz třeba zde. Lze jednoznačně souhlasit s tvrzením, že dosavadní objevy exoplanet ukazují na obrovskou pestrost planetárních systémů u cizích hvězd. Pokud se někdo domníval, že všechny nebo alespoň většina planetárních soustav ve vesmíru je podobná té naší, byl velmi rychle vyveden z omylu. Facku naším naivním představám uštědřil už objev první exoplanety u hvězdy hlavní posloupnosti. Exoplaneta 51 Peg b je plynným obrem, který by měl dle teorií obíhat ve velké vzdálenostech od své hvězdy s periodou v řádu několika let. Realita je taková, že 51 Peg b obíhá s periodou jen 4 dnů. Podobných tzv. horkých Jupiterů bylo dodnes objeveno velké množství.
Nacházíme exoplanety s poloměry, které ne zcela odpovídají klasickým teoretickým modelům. Nacházíme rovněž exoplanety z retrográdní oběžnou dráhou, což znamená, že planeta obíhá v opačném směru, než v jakém rotuje její mateřská hvězda. Zatímco první planeta Sluneční soustavy Merkur obíhá okolo Slunce s periodou asi 88 dní, mnoho exoplanet doslova létá okolo svých mateřských hvězd s oběžnou dobou jen v řádu desítek hodin!
Exoplanetární džungle je velice rozmanitá. Fakt, že se dosud nepodařilo nalézt exoplanetu zemského typu, na jejímž povrchu se mohou nacházet podmínky k životu, neznamená, že takové planety neexistují, nebo že jsou vzácné. Jedná se o čistokrevný observační problém – současná technika na objevy podobných exoplanet jednoduše nestačí. Naději v tomto ohledu drží kosmický dalekohled Kepler, jehož některé objevy však bude obtížné ověřit nezávislou metodou měření radiálních rychlostí. Viz můj článek na VTM.cz.
Až konec tohoto desetiletí a zejména desetiletí příští nám dokáže poodkrýt karty exoplanet zemského typu. Poté budeme moci říci, zda podobné planety jsou v naší Galaxii spíše vzácné, nebo relativně časté či dokonce, zda jsou doslova na každém kroku.
Ani tento poznatek nám však o existenci života ve vesmíru moc nepoví. Naše představy o jeho vzniku jsou totiž velmi malé. Konec konců model naší Sluneční soustavy nemusí být ten jediný vhodný nebo dokonce nejvhodnější pro existenci života. Může život existovat i na hmotnějších planetách u červených trpaslíků, kteří jsou nejpočetnějšími hvězdami v Galaxii? Nebo u hvězd nepatrně méně hmotných jako je naše Slunce – tzv. oranžových trpaslíků? A co život na měsících exoplanet?
Když se ještě vrátíme k dr. Smithovi, také jeho názor (pokud ho vůbec řekl), že jsme ve vesmíru sami, je zcela legitimní. Pokud se zeptáte 5 astronomů, co si myslí o možnostech mimozemského života, dostanete minimálně 5 různých odpovědí. Diskuse na toto téma běží na seriozní úrovni již řadu desetiletí. Realita je však taková, že šance na existenci či neexistenci mimozemského života jsou stále 50:50. Nic na tom nezměnily a nezmění ani objevy exoplanet v následujících letech.
Když pomineme možnost, že se nám ET sám ozve (o zachycení signálu se už přes půl století pokouší projekt SETI), pak jediným myslitelným počinem pro období naší generace, který byl mohl šance na život mimo Sluneční soustavu pořádně „nakopnout“, je objev primitivního života na jiném tělese Sluneční soustavy. Kandidátů je mnoho: Mars, některé Saturnovy a Jupiterovy měsíce.