Koncem minulého týdne jsme psali o objevu pulsaru pomoci projektu Einstein@home. Do redakce nám mezitím dorazilo několik emailů a komentářů, takže se k tématice distribuovaných výpočtů ještě krátce vracíme s otázkou, zda podobné skopičiny na vašem počítači mají vůbec nějaký smysl.
Než se pustíme do hlubší diskuse, můžeme zaryté fanoušky distribuovaných výpočtů uklidnit: smysl to rozhodně má! I když to může znít divně, každý vědecký projekt má přímo nebo alespoň nepřímo nejen vědeckou ale i popularizační hodnotu. Těžiště mezi těmito hodnotami se může pohybovat mezi dvěma mantinely, avšak s klidem na srdci můžeme říci, že žádný projekt nemá pouze vědeckou či pouze popularizační roli. Vždy se v „nejhorším“ případě levituje okolo některého z konců spektra. Abychom to demonstrovali na příkladech z našeho oboru. Kosmický dalekohled Kepler se vydal do vesmíru, aby hledal nové exoplanety tranzitní metodou. Zcela jistě nám dáte za pravdu, že se jedná o výsostně vědecký projekt. V dokumentaci pro schvalování příslušných grantů a finančních prostředků bychom však určitě nalezli položku „propagace“. NASA je známa tím, že dokáže své projekty propagovat více než úspěšně. Při propagaci mise dalekohledu Kepler dochází současně (nepřímo) i k propagaci výzkumu exoplanet a astronomie. Konec konců můžete se přesvědčit osobně na stránkách Keplera, kde své místo má i velmi povedená stránka „Education“.
Opačným příkladem je událost z června roku 2004. V té době proběhla po celé Evropě kampaň Venus Transit. Stovky škol, skupin i jednotlivců se zapojily do pozorování přechodu Venuše přes sluneční disk. V dnešní době je vědecký přínos amatérského pozorování podobného úkazu minimální. Spousta lidi se však seznámila s metodami pozorování, Keplerovými zákony i výzkumem exoplanet. V tomto případě tak bylo těžiště projektu nakloněno výrazně k „popularizačnímu konci spektra“.
Kde ale leží těžiště distribuovaných výpočtů? Pokud čekáte jednoznačnou odpověď, pak vás musíme zklamat. Distribuované výpočty dnes představují velké množství projektů z astronomie, biologie i dalších vědních oborů. V konkrétních případech bude těžiště mezi vědeckým přínosem a popularizací ležet v různých místech, ačkoliv obecně se dá říci, že v případě distribuovaných výpočtů je nakloněno někdy více a někdy méně k popularizačnímu konci spektra.
Mnoho lidí se dozvědělo o problematice gravitačních vln díky zmíněnému projektu Einstein@home. Mnoho uživatelů slyšelo o Institutu SETI poprvé právě díky distribuovaným výpočtům a tak bychom mohli pokračovat.
Je nutné si uvědomit, že projekty realizované přes distribuované výpočty jsou obvykle takové, které by díky své velké náročnosti a malé šanci na úspěch nedostaly přidělen čas na žádném z vědeckých superpočítačů. Projekty, které běží pod distribuovanými výpočty samozřejmě mohou vést k vědeckým objevům, avšak jedná se o běh na hodně dlouhou trať s velmi nejistým výsledkem. Tento princip sice platí pro vědu jako takovou obecně, v případě zmíněných projektů je to ovšem hnáno až na okraj možného extrému.
Využít SETI@home k popularizaci astrobiologie a života ve vesmíru představuje velkou výzvu a příležitost. Běžná veřejnost dnes hledá nenásilnou a zábavnou popularizaci. Astronomie až na výjimky není schopná generovat atraktivní produkty. Nainstalovat si tak v mžiku klienta BOINC a koukat se na pěknou animaci s pocitem, že pomáhám s hledáním mimozemských civilizací je pro mnohé zajímavější a zábavnější, než se trmácet večer na přednášku do sousedního města. Lidé si dnes zajdou nabít svou fantazii do multikina na 3D Avatar nebo večer shlédnou pěkný dokument na některém ze satelitních dokumentárních kanálů. Je to pro popularizaci vědy špatně? Nikoliv, jen je nutné umět a chtít se přizpůsobit současným trendům a přáním veřejnosti a vytvářet mosty mezi vědou a jinými způsoby „populárně vědeckého vyžití“. Dnes žijeme ve fascinující době, kdy můžeme informace a vědecké poznatky sdílet v okamžiku a způsobem, o kterém se nám kdysi ani nesnilo.
Popularizace astrobiologie má však společně s několika dalšími vědními obory jednu velkou nevýhodu. Okolo témat souvisejících se životem ve vesmíru se často motají i nejrůznější šarlatáni a pomatenci. Mnozí z nich to dělají z přesvědčení, jiní ve snaze se zviditelnit nebo zbohatnout.
V 90. letech jsme mohli o UFO, kruzích v obilí a konspiračních teoriích číst ve sdělovacích prostředcích téměř denně. V posledních letech ale ufománie pomalu upadá, dost možná právě pod tíhou nových trendů a možností.