Zajímavý úhel pohledu na nově zveřejněné výsledky z kosmického dalekohledu Kepler se objevil na internetu. Na našem webu neustále omíláme známou poučku o tranzitní fotometrii, kterou Kepler k hledání planet u cizích hvězd využívá. K tomu, aby kosmický dalekohled exoplanetu ulovil, potřebuje nutnou dávku štěstí.
Tranzit exoplanety před diskem mateřské hvězdy způsobí pokles jasnosti hvězdy pouze v případě, že rovina oběžné dráhy exoplanety směřuje téměř přesně k nám. Planetární průvodci hvězd jsou však nezbedné potvůrky, které si okolo svých sluncí obíhají, jak se jim zrovna vzpomene.
Astronomové jsou schopní vypočítat pravděpodobnost, s jakou Kepler tranzit uvidí. Vše záleží pouze a jen na dvou parametrech – poloměru hvězdy a velké poloose oběžné dráhy exoplanety. Čím blíže exoplaneta obíhá, tím větší je šance na její ulovení. Na druhou stranu platí, že s rostoucím poloměrem mateřské hvězdy šance na úspěch rovněž stoupají.
Výpočtový vzorec v jednoduchém tvaru:
(d* / a).100,
kde d* je poloměr hvězdy, a je velká poloosa planety.
Na webu scienceblogs.com se objevil pěkný výpočet. Představme si situaci, že Kepler pozoruje přesnou kopii naší Sluneční soustavy. Jakou má šanci, že objeví jednotlivé planety? V tabulce níže uvádíme nejen pravděpodobnost, že planeta bude tranzit vykonávat, ale také šance na její ulovení během prvních 33,5 dne mise. Právě z této doby byly před pár dny uvolněna první data. Pro přehlednost je v tabulce uvedena ještě délka tranzitu (jak dlouho planeta před hvězdou přechází) a oběžná doba.
Díky poměrně nízké pravděpodobnosti nalezení exoplanety pozoruje kosmický dalekohled Kepler na 150 000 vybraných hvězd, což by mělo poskytnout poměrně solidní planetární sklizeň. Postup navíc funguje i obráceně: na základě počtu jednotlivých typů objevených exoplanet mohou vědci dopočítat jejich přibližné množství v Galaxii.
Zdroj: scienceblogs.com