Pokud se díváte občas na nějaké starší komedie, pak jste určitě viděli tradiční scénku. Zbohatlý pán sedí na břehu a chytá ryby, které mu na udici věší jeho věrný sluha na dně rybníka. Astrobiologové nyní varují před obdobným postupem při hledání života ve vesmíru.
Od 60. let minulého století se do vesmíru vydala řada sond do nejrůznějších koutů Sluneční soustavy. Společně s nimi cestovaly do kosmických dálav také černí pasažéři v podobě pestré škály mikrobů. Vědci sice s kosmickými sondami pracuji při sterilních podmínkách, což je ovšem spíše teoretická definice než praktický fakt. Ani ty nejpřísnější podmínky zatím nezajistily, aby se do vesmíru za peníze daňových poplatníku nedostal nějaký ten mikrob.
Ony malé potvůrky jsou mimořádně odolné a dokáží přežít i několikaměsíční cestu k cíli. Astrobiologové proto zvedají ukazováček a varují před případnou kontaminací Marsu, nebo ještě hůř těles, na kterých se očekává výskyt tekuté vody (Europa, Enceladus). Mohlo by se nám klidně stát, že najdeme život mimo Zemi, který však bude mít visačku Made in Earth. Kdyby sonda hledající život sama kontaminovala cílovou oblast, historicky by se znemožnila.
Nebyli by to astrobiologové, aby ukazovaček nezvedli ještě jednou. Jejich varování se z pochopitelných důvodů týká také opačného směru cesty.
Zatím jsme podobnou situaci na vlastní kůži nepocítili. Kosmické sondy posíláme k většině těles Sluneční soustavy pouze jedním směrem. Žádný z kosmických vyslanců se zatím nevrátil z rizikových oblastí. Mnoho čtenářů si to asi ani neuvědomuje, ale na Zemi nenajdete žádný vzorek, který by kosmická sonda přivezla z Marsu. Jednou ovšem tento den přijde a my musíme být maximálně připravení. Pravděpodobnost dovozu „marťanské chřipky“ je sice minimální, důsledky kontaminace pozemského života však mohou mít drastické následky.
Už v roce 1967 byly uzavřeny mezinárodní smlouvy, zavazující všechny státy, které se účastní kosmického výzkumu, k přijetí maximálních opatření proti kontaminaci pozemské biosféry.
V březnu letošního roku astronauti na Mezinárodní kosmické stanici testovali mechanismy postupů, jenž měly zajistit maximální sterilizaci vzorku. Cíl sice splněn byl – na rukavici astronauta se nenacházel ani jeden mikrob, avšak na 15 místech se našly stopy hub.
Při plánování kosmické mise pracují technici s 5 stupni ochrany proti kontaminaci. Opatření jsou závislé na cílech mise – zda se jedná o výzkum z oběžné dráhy, přistání na povrchu apod. Nejvyšší pátý stupeň mají mise, u kterých se předpokládá návrat zpět na Zemi.
NASA a další agentury využívají nejrůznější dezinfekční prostředky a mechanismy, které mají zajistit snížení počtu mikrobů na kosmickém zařízení. Před samotným čištěním se odebere pomoci tampónu mikrobiální vzorek, který se následně analyzuje v inkubátoru a vědci vypočítávají pomoci složitých algoritmů míru kontaminace.
Tradiční postup sterilizace sondy v NASA má dvě fáze. Při té první je sonda vyčištěna dezinfekčními prostředky, při té druhé je vložena do speciální „trouby“ a zahřátá na teplotu 112 °C. Cílem je zničit mikroby, ale pokud možno nezničit samotnou sondu v hodnotě milionů dolarů. Výsledek je poměrně dobrý. Z průměrných 300 sporů na metr čtverečních je na konci 0,03 sporů na metr čtverečních.
V budoucnu však bude potřeba přijít s ještě důkladnějšími metodami. Astrobiologové a technici kosmických agentur hledají inspiraci např. ve farmakologii.
Zdroj: astrobio.net