Z Evropské konference o planetárních vědách, která probíhá v německém Postupimi, přichází volání po radikální změně v přístupu při hledání života mimo planetu Zemi. Biologové v uplynulých letech našli řadu velmi exotických forem života, které přežívají na zemském povrchu tam, kde bychom je nečekali. Pusté a vyprahlé krajiny, stejně jako dna oceánů, odkrývají svá tajemství a přivádějí v úžas biology i veřejnost. Pro astrobiology, hledící do kosmických dálek, to znamená zdvižený ukazováček. Měli bychom přehodnotit taktiku a přístup při hledání života ve vesmíru? Rozhodně ano!
Nacházíme se na startovní čáře nové éry v hledání života ve vesmíru. Kosmický dalekohled Kepler posílá každý měsíc na Zemi cenná data, jenž astronomové postupně sestavují jako jednotlivé dílky velké skládačky. Výsledkem bude za 3 roky objev desítek planet zemského typu, na jejichž povrchu se může nacházet voda v kapalném skupenství a tedy i život…STOP! Právě takové smyšlení provázelo do dnešních dní astrobiologii. Kepler dostal do vínku základní parametry toho, co má hledat. Planeta vhodná pro život by měla mít hmotnost asi jako Země a obíhat okolo svého slunce v obyvatelné zóně, tedy ve vzdálenosti, jenž ji zajišťuje vhodné podmínky pro udržení vody v kapalném skupenství.
Voda na Zemi zaujímá obvykle kapalné skupenství při teplotách od 0 do 100°. Dalšími kritérii při hledání vhodné planety je přítomnost kyslíku, dusíku a oxidu uhličitého v atmosféře. Hledáme život, založený na vodě a uhlíku. Život jako je ten náš. Je to ale správný přístup? Máme snad nějaký patent na podobu života? Veřejnost i astrobiologové už dlouho tuší, že tudy cesta nevede. Pustit se ale na dobrodružnější cestu, je jako otevřít Pandořinu skříňku. Pokud astrobiologové připustí, že život může existovat i ve skutku exotických podmínkách, může to veřejnost pochopit tak, že život má šanci prakticky všude, což je pochopitelně nesmysl.
Na současné konferenci v Postupimi ale už někteří bouchli do stolu. „Je čas na radikální změnu v naší současné geocentrické představě života, jak ho známe ze Země“, říká Johannes Leitner, ze skupiny pro alternativní rozpouštědla, která byla v květnu letošního roku založena na Vídeňské univerzitě.
Skupina pro alternativní rozpouštědla se bude zabývat otázkou, zda život ve vesmíru nemůže být založen na jiných principech. Na Zemi funguje jako rozpouštědlo voda, ale nemůže tuto funkci plnit na jiných planetách něco jiného? Tato úvaha není nová a nemusíme s ní chodit ani příliš daleko.
Vědci už před několika lety vyslovili hypotézu, že na Marsu mohou žít mikroorganismy, které jako vnitřní kapalinu využívají směs vody a peroxidu vodíku. Taková směs by jim pomohla patrně přežít v suchém a chladném počasí na povrchu rudé planety. Bod mrazu peroxidu vodíku je asi – 56,6 °C (v závislosti na jeho koncentraci). Taková směs navíc buňku nezničí při zmrznutí a dokonce jí pomáhá nasávat vodní páru z atmosféry planety, což je mimořádně důležité v místech, kde je málo nebo žádná kapalná voda.
A zde je onen tajemný klíč. Pokud by byl mimozemský život založen na jiném rozpouštědle, pak se logicky může vyskytovat i při jiných teplotách a podmínkách než život na Zemi.
Astrobiologové uvažují třeba o oceánu čpavku, nebo metanu. Jezera a řeky metanu už dokonce byly nalezeny na povrchu Saturnova měsíce Titan.
Astronomové také v poslední době diskutují, jak velká planeta je pro život nejvhodnější a okolo jaké hvězdy by měla obíhat. Závěry jsou mnohdy protichůdné. Více v článcích:
- Jak hmotná planeta je vhodná k životu? Astrobiologové se neshodnou (8/9/2009)
- Slunce a Země nejsou pro život nejvhodnější (13/8/2009)
- Jsou oranžové hvězdy to správné místo? (11/5/2009)
- Může existovat život u červených trpaslíků? (16/4/2009)
Zdroj: universetoday.com