Stáhněte si videozáznamy a prezentace z přednášek předních světových odborníků!
Space Telescope Science Institute nedávno pořádal sympozium pod názvem „Hledání života ve vesmíru“. Hlavním tématem, které se prolínalo celým setkáním, byla současnost a budoucnost hledání odpovědi na věčnou otázku…
V letošním roce si připomínáme 400 let od chvíle, kdy Galileo Galilei namířil poprvé svůj dalekohled k nebi. Už 14 let dokážeme hledat planety u cizích hvězd a výzkum těles Sluneční soustavy probíhá kosmickými sondami na mnoha frontách i v těchto chvílích. V březnu letošního roku se do vesmíru vydal kosmický dalekohled Kepler, který by měl v příštích 3-4 letech objevit planety zemského typu, obíhající okolo svých sluncí v zóně života. Díky Keplerovi i dalším připravovaným kosmickým i pozemským dalekohledům bychom měli v příštích letech objevit desítky a stovky planet jako je ta naše. Hledání života ve vesmíru tak pomalu přechází ze sci-fi knih a nepodložených spekulací do každodenní fascinující vědecké reality. Hudba budoucnosti astrobiologického výzkumu bude zajisté vydávat pro naše uši velmi libozvučné tóny.
Špičky astronomie a astrobiologie se sešly na půdě Space Telescope Science Institute (STScI), aby debatovaly o současných i budoucích misích. Během čtyřdenního sympozia se hovořilo ve třech kategoriích: život ve vesmíru do vzdálenosti 50 AU od Země, do 100 parseků od Země a nad 100 parseků.
Víme, co hledat?
Jedním z prvních řečníků byl Chris McKay z Ames Research Center při NASA. McKay se zaměřil především na způsob hledání života ve vesmíru. V současné době se totiž astronomie (a velká část astrobiologie) zaměřuje na hledání mimozemského života, založeného na podobných principech jako život pozemský. Co když ale existují různé formy a druhy života? Co když existuje život, založený na něčem jiném než na DNA? Podobné otázky má mimochodem už delší dobu laická veřejnost. Především v poslední době si začínají tyto otázky klást i astrobiologové. Velkým poučením nám může být Mars, kde podle některých mohl existovat nebo dokonce stále existuje život založený nikoliv na vodě ale na peroxidu vodíku.
McKay se domnívá, že klíčovým objevem může být „druhé Genesis“. Pokud se nám podaří objevit život mimo Zemi, můžeme pak z toho vyvodit, zda je život ve vesmíru postaven na stejných, částečně podobných nebo zcela odlišných základech jako ten náš. Zda je život ve vesmíru pestrý nebo dokonce, zda není náš pozemský život extrémem. Je přitom jedno, zda první mimozemský život nalezneme na Marsu, Europě nebo na planetě u cizí hvězdy.
Mnoho astrobiologů se dnes domnívá, že našim hlavním omezením je fakt, že nevíme, co máme hledat. Jistě, máme hledat život, ale jak se ten život projevuje? Pokud platí výše napsané, pak by se jiné formy života mohly projevovat jinak. V obecném slova smyslu dnes známe jen jediný vzorek života – ten pozemský. A to je sakramentsky málo. Astrobiologie tak dnes připomíná tak trochu kriminalistiku. Hledáme něco, ale nevíme přesně co.
Organické sloučeniny
Dalším zajímavý příspěvek přednesli Pascale Ehrenfreund (Space Policy Institute), Jeffrey Bada (UCSD) a Robert Shapiro (NYU). Ti se věnovali vzniku života na Zemi a potenciálně i na jiných planetách a kosmických tělesech. Na základě astronomických pozorování dnes víme, že vesmír je plný organických sloučenin. Komety a planetky, dopadající na povrch planet, mohou fungovat jako biologické osivo. Právě malá tělesa mohou na planety donést např. aminokyseliny. Dnešní věda ještě nedokáže zcela odpovědět na to, jak z prebiotické polévky vznikne život, ale dokáže už poměrně přesně říci, jak se z jednoduchých chemikálií stanou složitější – jako např. DNA a RNA.
Jim Kasting (Penn State University) hovořil o tom, že stále nevíme, jak a kdy přesně se život na Zemi objevil. První organismy totiž za sebou nezanechaly téměř žádné stopy. Cílem vědců je také pochopit, jak vypadala atmosféra Země, když se v ní začal objevovat kyslík apod.
Meteorit ALH84001
Steve Squyres (Cornell University) ve svém příspěvku zmínil slavný meteorit ALH84001. Ten byl objeven v 80. letech v Antarktidě. Později se v něm podařilo nalézt fosilní zbytky jednobuněčných organismů, které mohly obývat Mars před 3,6 miliardami lety. Dodnes se ale nepodařilo jednoznačně prokázat nebo vyvrátit, že mikroorganismy v meteoritu skutečně pocházejí z Marsu.
Kosmické sondy prokázaly, že kdysi dávno v geologické historii Marsu se na jeho povrchu nacházela voda v kapalném skupenství. Podle všeho bylo ale toto prostředí pro život nepřátelské. Zda tomu tak skutečně bylo, ukáží až další mise.
Tématem sympozia byl pochopitelně i život na měsících Europa a Titan. Ralph Lorenz (JHU Applied Physics Laboratory) argumentoval tím, že Titan je více podobný planetě, než měsíci a podle něho je výborným modelem pro studium exoplanet. Má hustou atmosféru a jeho povrch se neustále mění v důsledku jezer a řek. V nich ovšem neteče voda ale metan. Příští mise kosmických sond ale budou směřovat k Jupiterovým měsícům. Lorenz proto vyzývá k tomu, aby se kosmické agentury v budoucnu na povrch Saturnova měsíce vrátili. Na povrchu Titanu zatím přistála jen evropská sonda Huygens v lednu 2005.
Dalším tématem byla například mise EPOXI, o které jsme nedávno psali.
Na internetu jsou k dispozici záznamy přednášek (video) ze sympozia. Najdete je adrese www.stsci.edu a to včetně prezentací v PowerPointu!
Zdroj: astrobio.net