Před 2,4 miliardami lety se v zemské atmosféře najednou zvýšil podíl kyslíku. Tato událost měla klíčový dopad na vývoj života na naší planetě. Vědci už dlouho ví, že za nárůstem kyslíku v atmosféře byly odpovědné některé organismy v oceánech – např. řasy. Do teď ale nebylo jasné, co přesně spustilo velkou oxidaci Země. Proč k ní nedošlo o něco dříve nebo později? Před pár dny byla záhada zřejmě vyřešena.
Kurt Konhauser z University of Alberta v Edmontontu prozkoumali desítky sedimentárních lokalit po cele planetě o stáří 3,5 miliardy let až 550 milionů let. Na základě geologického výzkumu přišli se zajímavou teorií.
Před 2,7 miliardami lety byl zemský plášť velmi horký, takže na Zemi byla velká sopečná aktivita. Láva ze sopek obsahovala poměrně značné množství niklu, který se erozí dostával do oceánů. Nikl byl velmi důležitý pro organismy, které okupovaly tehdejší oceány a uvolňovaly do atmosféry značné množství metanu. Jak ale zemský plášť chladl, ustávala i sopečná aktivita a tím i ubýval nikl v oceánech. Za pouhých 200 milionů let se podle studie snížila jeho přítomnost v oceánech o polovinu. To znamenalo postupný ústup organismů, závislých na niklu. Dominantní postavení v mořích a oceánech přebraly řasy a jiné organismy, produkující kyslík. Ten se tak dostával do atmosféry ve stále větší míře, zatímco metan ubýval.
Chladnější zemský plášť => menší sopečná aktivita => méně niklu => méně metanu => více kyslíku => vývoj vyšších forem života
Dnes je nikl v oceánech jen stopovým prvkem. Přestože je jeho koncentrace 400x menší než před 2,7 miliardami lety, byl zřejmě v geologické historii naší planety důležitým hráčem při vzniku a vývoji života.
Zdroj: universetoday.com