Zjistili to astronomové pomoci dalekohledu na observatoři Kitt Peak.
Kdybychom to zjednodušili, můžeme hvězdu i planetu považovat za kružnice. Pokud známe jejich poloměry, není těžké vypočítat obsahy obou kružnic a ty od sebe odečíst. Výsledkem by měl být pokles jasnosti hvězdy, který Kepler změří. Hledanou neznámou je poloměr planety, ale nějak se musíme dostat také k velikosti hvězdy. K dispozici je několik metod, jak poloměr hvězdy vypočítat. Hodit se nám bude teplota hvězdy (spektrum) a zdánlivá hvězdná velikost.
Právě spektroskopická pozorování, ze kterých vzešla třeba i metalicita, prováděl tým astronomů pomoci čtyřmetrového dalekohledu Mayall na observatoři Kitt Peak v letech 2010 až 2012.
Tým pozoroval vzorek téměř 300 hvězd, u nichž Kepler hledá exoplanety. Z výsledků vyplývá, že až 26% hvězd v zorném poli Keplera je větší o 35% a více, než se původně myslelo. Celkově však museli vědci provést významné korekce u 87% hvězd. Díky přesnějším znalostem o velikosti hvězd bylo možné také upřesnit poloměry dosud objevených kandidátů.
Pro představu uvádíme příklad několika korekcí:
- K0I-2437.01: nový poloměr 1,7 Země, původně 1,33 Země.
- K0I-2637.01: nový poloměr 0,95 Země, původně 0,75 Země
- K0I-939.03: nový poloměr 1,14 Země, původně 1,11 Země
Kromě velikosti hvězd je také horkým tématem počet falešných kandidátů v datech z Keplera. Podle nejnovější studie je přibližně následující:
- 17,7% pro kandidáty o poloměru 6-22 Země
- 15,9% pro kandidáty o poloměru 4-6 Země
- 6,7% pro kandidáty o poloměru 2-4 Země
- 12,3% pro kandidáty o poloměru 0,8 až 1,25 Země
Zdroje:
Spectroscopy of Faint Kepler Mission Exoplanet Candidate Host Stars
The false positive rate of Kepler and the occurrence of planets