Pouhá tři slova. Tak stručně lze shrnout dosud největší objev v oblasti exoplanet.
Na webu každoročně vybíráme největší objev v oboru za uplynulý rok, ale který je největší v dosavadní relativně krátké historii objevování planet mimo Sluneční soustavu? Je to planeta u Alfa Centauri? Výzkum atmosfér? Některá z potencionálně obyvatelných exoplanet? Nebo některý ze statistických závěrů?
Jeden astronom kdysi řekl, že cílem astronomie by měla být definice vesmíru, kterou si budete moci nechat natisknout na tričko. Nevím, zda se to astronomii někdy povede, ale výzkum exoplanet si zachoval svůj punc modernosti a dynamičnosti i v tomto ohledu. Kdybych měl z těch všech objevů vybrat ten největší, sáhl bych bez rozmyslu po tom, jehož znění opravdu můžete nosit na tričku. Jsou to totiž pouhá tři slova.
V druhé polovině 90. let si mohli astronomové odškrtnout jeden z největších restů. Z úvahy, o níž debatovali desítky a stovky let, že také kolem jiných hvězd by měly obíhat planety udělali neoddiskutovatelný fakt.
Od dob prvních planetárních pulsů v horkém portorickém Arecibu nebo od chutného zákusku s vínem v Haute Provence uplynula už spousta času. Exoplanety nacházíme prakticky denně, zkoumáme jejich atmosféry, vyvozujeme první úvahy o tom, kolik se jich o velikosti Země nachází v Galaxii, hádáme se nad definicemi obyvatelných oblastí. Mnoho domnělých faktů a teorií je podepřeno jen hrstkou dat, mnohdy vydolovaných z nerozluštitelného šumu. Nacházíme planety blízko svých hvězd, malé i obří světy. Planety obíhající vzorně v jedné rovině stejně jako ty, které kolem svých sluncí obíhají opačným směrem. Planety na kruhových drahách i oběžnicích extrémně protáhlých. Co planetární systém, to svým způsobem unikát. Lidé přicházejí na svět jen jedním způsobem, ale přesto je každý z nás unikátní. U planet tomu nebude jinak.
Největší objev, který se může zdát na první pohled jako zcela triviální, je ve skutečnosti jednou z mála jistot dosavadního výzkumu. Alexander Wolszczan to na nedávném kongresu Americké astronomické společnosti vystihl naprosto přesně. Tisíce pozorovacích hodin, dvacet let objevů, tisíce odborných článků. Zatímco teorie vznikají a zase zanikají, obyvatelné planety jsou nacházeny a následně zpochybňovány, pouhá tři slova se prolínají celým oborem jako neviditelná nit, o kterou zakopáváme. Jen tři slova v sobě obsahují vše podstatné:
Planety jsou všude!
Nacházíme je u mladých i mrtvých, horkých i chladných, malých i větších hvězd. Planety doprovází hvězdy jako je naše Slunce ale i červené trpaslíky a hmotné hvězdy. Nacházíme je však i u mrtvých hvězd, hnědých trpaslíků a dokonce volně pohybující se vesmírem.
Dnes nevíme, zda jsme v pustém vesmíru sami. Ale pozemské i kosmické dalekohledy se i v těchto chvílích snaží nás k odpovědi na tuto otázku po malých krůčcích přiblížit.