Minulý týden proběhl ve Francii kongres o tranzitujících exoplanetách, což je vždy dobrá příležitost prezentovat před kolegy nejnovější výsledky svého výzkumu. Kromě toho se nám pomalu a polehounku dere na světlo světa nová éra výzkumu exoplanet. Určité symptomy už pozorní mohli vypátrat. V letošním roce se podařilo objevit zatím 74 exoplanet, což je pouze o 8 méně než za celý loňský rok. Ve statistikách lze vypozorovat trend, který v posledních letech rozhodně nebyl typický. Počet exoplanet, objevených metodou měření radiálních rychlostí, je prakticky shodný s počtem exoplanet, jež byly nalezeny tranzitní metodou. Prvně jmenovaná metoda přitom v posledních 15 letech dominovala.
Za srovnání skóre mohou nové a lepší přehlídky oblohy ale také start dvou kosmických dalekohledů. Už v červnu jsme vás informovali o tom, že Kepler objevil za první měsíc vědecké části mise na 700 exoplanetárních kandidátů. Reálný počet úlovků bude sice výrazně nižší, i kdyby se však jednalo o 300 exoplanet, pak v konfrontaci se současným počtem všech známých oběžnic cizích hvězd (490) se jedná o hotovou revoluci. V nejbližších týdnech padne magická hranice pěti set objevených exoplanet. Jestli jsme na pětistovku čekali 15. nebo dokonce 18. let, pak tisícovku dost možná oslavíme už za dva či tři roky.
Výzkum exoplanet se mění. Objev jedné exoplanety už brzy nebude události roku, informace o planetách u cizích hvězd budou přicházet v tak velkém počtu, že se nám z toho protočí redakční systém.
Současná doba se vyznačuje netrpělivým očekáváním objevu „druhé Země“. Mnoho lidí již dnes přirovnává téměř jakýkoliv objev k naší rodné hroudě či alespoň k Sluneční soustavě. Tvrdit, že planetární systém u hvězdy HD 10180 je podobný Sluneční soustavě jen díky tomu, že ho tvoří „větší počet planet“, je opravdu silnou kávu. Je sice pravdou, že samotná hvězda je velmi podobná Slunci, avšak při pohledu na hmotnosti samotných planet a zejména jejich oběžných drah napadne srovnání se Sluneční soustavou snad jen astronoma amatéra v totálním alkoholickém deliriu. Vždyť 4 ze 7 pravděpodobných exoplanet má kratší oběžnou dobu než Merkur!
Stejně tak se čas od času můžeme dočíst, že astronomové objevili exoplanetu, jako je Země, ačkoliv se jedná o obří svět s oběžnou dobou v řádu desítek hodin.
Problém s „falešnými druhými Zeměmi“ může poměrně brzy nabrat zajímavých obrátek. Je totiž docela možné, že Kepler nebo některý z jeho pozemských kolegů objeví exoplanetu o hmotnosti a velikosti přibližně Země, která ovšem nebude okolo své hvězdy obíhat v obyvatelné oblasti nebo bude obíhat okolo červeného trpaslíka. Lze potom takovou exoplanetu označit za druhou Zemi, na kterou tak netrpělivě čekáme? V prvním případě asi ne, ve druhém pak kdo ví. Pojem druhá Země je čistě popularizační zkratkou, nemající v astronomické terminologii jakékoliv oficiální zastoupení. Snad každému je jasné, že hnacím motorem hledání exoplanet zemského typu je astrobiologie. Zatím však nemáme příliš ucelené ponětí o tom, zda na exoplanetách u červených trpaslíků mohou existovat podmínky k životu.
Nejlepším řešením je samotný pojem druhá Země zmasakrovat, odsunout na terminologický hřbitov a popisovat podrobně každý objev „ambiciózně naladěné exoplanety“. Korektní astrobiologickou diskusi nad podmínkami k životu na konkrétní exoplanetě ovšem nelze očekávat od bulvárních médií, které nás v nejbližších letech budou zcela nepochybně krmit vskutku vykutálenými pohádkami.
Lepší to nebývá někdy ani s astronomickými a populárně vědeckými weby. Příčinou bývá občas neschopnost zaujmout čtenáře jinak než „přicukrováním“ reality, častěji ovšem doplatí autoři a redaktoři na příliš velkou dynamiku oboru. Vyznat se dnes ve výzkumu exoplanet a udržet si potřebný přehled, vyžaduje sledovat dění každý den.
Čeká nás nepochybně zajímavá budoucnost. Uvidíme, zda ji bude doprovázet chaos nebo zda bude vše zameteno do přehledného příběhu. Budeme moci nazvat konkrétní exoplanetu druhou Zemí nebo se k vysněnému cíli přiblížíme plouživým a rozmlženým krokem?