Islandská sopka Eyjafjallajökull chrlí do atmosféry velké množství popelu. Na vlastní kůži to pocítily nejen stovky evakuovaných osob ale většina pasažérů, kteří se v posledních hodinách rozhodli pro cestu letadlem. Většina států severní a západní Evropy uzavírá vzdušný prostor a v letištních halách se rozléhá neobvyklé ticho, jako by snad Francie nakazila celý starý kontinent stávkovou horečkou. Všechno má i svou světlou stránku, i když někdy jen hodně malou. Popel z Islandu by mohl o tomto víkendu zabarvit západ slunce.
Podobný úkaz není zase tak vzácný, jak by se mohlo zdát. Zatím poslední výrazné zbarvení západu slunce v České republice způsobila erupce sopky na Aljašce na přelomu srpna a září 2008. Tehdejší viník byl od našich hranic nejen dál, ale do atmosféry chrlil i menší množství popela.
Slunce v těchto dnech zapadá okolo 20. hodiny, takže nejlepší příležitost vidět neobvyklý úkaz se naskýtá přibližně mezi 19:00 až 20:30 našeho času.
Sopka Eyjafjallajökull
Sopku Eyjafjallajökull o výšce 1 666 metrů najdeme pod stejnojmenným islandským ledovcem. Podle záznamů docházelo k větším erupcím sopky v roce 1612 a následně v letech 1821 až 1823.
Okolo loňských Vánoc zaznamenali přístroje v okolí sopky menší seizmickou aktivitu o síle 1 až 2 stupňů Richterovy škály. Vědci vytušili, že sopka v nejbližších týdnech ukáže svou méně vlídnou tvář. Poprvé se tak stalo 20. března, kdy došlo k poměrně silné erupci ve vzdálenosti 8 kilometrů od vrcholu sopky. Podruhé se Eyjafjallajökull probudila 14. dubna. Druhá letošní erupce je podle prozatímních odhadů 10x až 20x silnější než ta z poloviny března. Eyjafjallajökull chrlí do atmosféry obrovské množství popela, který způsobuje značné komplikace v leteckém provozu.
Zvětšit mapu
Astronomové mají erupce sopek rádi (pokud zrovna necestují letadlem)
Nejen krásné západy slunce si pro nás může připravit erupce sopky. Dobrým příkladem jsou úplná zatmění Měsíce. Při nich náš kosmický soused z oblohy zcela nezmizí, ale dostane načervenalou barvu. Lunární povrch totiž v té době osvětluje sluneční světlo, které se láme o zemskou atmosféru. Modrá a fialová složka světla se lámou nejvíce, zatímco červená složka projde atmosféru téměř nepoznamenaná. Proto má Měsíc načervenalé zbarvení, které ale není konstantní a mění se v závislosti na obsahu aerosolů v zemské atmosféře. Důležitým hráčem jsou v tomto případě pozemské sopky a jejích exploze v době před zatměním.
Čím více je v atmosféře oxidu siřičitého, tím tmavší má Měsíc v době úplného zatmění barvu. Například při erupci filipínské sopky Pinatubo počátkem roku 1991 se do vrchních vrstev atmosféry dostalo až 20 milionů tun oxidu siřičitého. Při nejbližším zatmění Měsíce v prosinci 1992, tedy téměř dva roky po výbuchu, byl lunární kotouč tak tmavý, že nebyl na obloze téměř vidět.
Kontroverzní sopky
Erupce sopek měly velký význam pro vývoj života. Na jedné straně byly sopečná činnost a desková tektonika klíčovými faktory při vzniku života, na straně druhé mohou mít i negativní dopad.
Nemyslíme teď pouze oběti na lidských životech (nejtragičtější byl výbuch sopky Tambora roku 1815 s více než 92 000 oběťmi) ale události mnohém starší. Podle některých teorií způsobily obrovské erupce sopek masové vymírání rostlinných i živočišných druhů v dávné historii Země.
Současná erupce samozřejmě žádný fatální dopad na pozemský život mít nebude, dlouhodobě ale může mírně ovlivnit klima na celé planetě.
Při erupci sopky se do atmosféry dostává mimo jiné:
- Vodní pára
- Oxid uhličitý
- Oxid siřičitý – po erupci sopky se stává aerosolem a pohybuje se zemskou atmosférou. Při současné erupci se ho do atmosféry dostaly stovky tisíc až miliony tun. Velmi dobře odráží sluneční paprsky, takže jeho velké množství v atmosféře může způsobit ochlazení planety.
- Chlor
- Fluor
- Sirovodík
- Oxid uhelnatý
- Chlorovodík
Zdroje:
