Velmi zajímavý rozhovor nám poskytl jezuita a pracovník Vatikánské observatoře Pavel Gábor, který se v Paříži podílel na vývoji optického systému mise Darwin (v USA známé spíš jako Terrestrial Planet Finder Interferometer, TPF-I). Výzkumu exoplanet by se rád věnoval i nadále v americkém sídle Vatikánské observatoře.
Pavel Gábor se narodil v roce 1969 v Košicích. Vystudoval částicovou fyziku na MFF UK v Praze, filozofii v Krakově a teologii v Paříži, kde v letošním roce získal doktorát z astrofyziky. V roce 1995 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova (římskokatolický církevní řád známý jako jezuité). Vatikán zastupoval i na pařížském zahájení Mezinárodního roku astronomie letos v lednu.
1. Na internetu jsem se dočetl, že se v Paříži právě věnujete
exoplanetám. Můžete nám svou práci přiblížit? Kde a na čem konkrétně
pracujete?
Můj pobyt v Paříži se právě chýlí ke konci, protože se jednalo o doktorské studium a to jsem absolvoval. Pracoval jsem na Ústavu kosmické astrofyziky (Institu d’Astrophysique Spatiale), který – jak název napovídá – se zaměřuje na přípravu kosmických sond, ať už k výzkumu Sluneční soustavy, nebo k solárním či k jiným astrofyzikálním pozorováním. Konkrétněji jsem pracoval v týmu, který vedl Alain Léger. Prakticky denně jsem sledoval redukci dat ze sondy CoRoT, nicméně moje práce se soustředila na instrumentalistiku. V optických laboratořích jsem se podílel na experimentech s tzv. nulling interferometrií, která se stále jeví jako nejslibnější metoda k infračervené spektroskopii Zemi-podobných exoplanet v obyvatelné zóně. Právě v infračervené oblasti jsou zajímavé spektroskopické biomarkery (voda, oxid uhličitý, ozon, metan), které v jistých poměrech nemohou být abiotického původu, a tudíž představují způsob, jak identifikovat planety s rozvinutou fotosyntézou. V současné době to zní jako hudba velmi vzdálené budoucnosti, ale snad se v horizontu 20-30 let takováto měření podaří realizovat, což by umožnilo získat první kvantitativní odpověď na otázku, nakolik je pozemská biosféra pravidlem či výjimkou. To, čím jsem se zabýval, má tedy mnoho zajímavých astrobiologických implikací, nicméně šlo prostě o výzkum a vývoj jednoho optického zařízení, byť velmi náročného.
2. Je Vaše práce na výzkumu exoplanet pouze individuální, nebo se hodlá Vatikánská observatoř zabývat exoplanetami a případně i astrobiologii podrobněji? Ptám se i v kontextu toho, že tradiční letní škola Vatikánské observatoře v roce 2007 se týkala exoplanet a za pár týdnů proběhne ve Vatikánu seminář o astrobiologii.
Vatikánská observatoř (VO) je velmi malá instituce. V současné době má jen asi desítku vědeckých pracovníků; což ovšem v přepočtu na počet obyvatel Vatikánu znamená suverénní světové prvenství v koncentraci profesionálních astronomů ve státě. Deset je přesto poměrně malé číslo, a tak je veškerá aktivita VO založena na spolupráci jednotlivých jejich zaměstnanců s kolegy z jiných institucí. Z toho rovněž plyne, že VO jako taková si nevytyčuje žádné programové cíle kromě jednoho: dělat dobrou vědu. Exoplanety jsou velmi zajímavé téma, v neposlední řadě kvůli transdisciplinárním implikacím. Já osobně chci u tohoto oboru zůstat a pokusím se ke spolupráci zlákat i jednoho či dva kolegy. VO totiž disponuje zajímavým kapitálem v podobě dvoumetrového dalekohledu, který bude v blízké budoucnosti vybaven kvalitním spektrografem. To otevírá možnosti pro následná pozorování cílů identifikovaných sondou Kepler. Program CoRoT jasně ukázal, jak důležitá je kvalitní klasifikace pozorovaných hvězd.
Pokud jde o letní školy, kromě té v roce 2007 o exoplanetách a hnědých trpaslících, se v roce 2005 konala letní škola přímo věnovaná astrobiologii. Seminář, o němž se zmiňujete, je akcí Papežské akademie věd. Jeho hlavním organizátorem je prof. Jonathan Lunine (University of Arizona), který s VO rád spolupracuje. Byl to právě on, kdo v r. 2005 vedl astrobiologickou letní školu.
3. Vraťme se ještě k chystanému semináři i astrobiologii. O jakých tématech se na něm bude diskutovat?
Bude se jednat o typický seminář Papežské akademie věd. Jelikož ty jsou primárně určeny pro členy Akademie, bývají témata vysoce interdisciplinární, aby se nenudili ani biologové ani fyzici. Navíc, asi polovina členů Papežské akademie věd jsou nositelé Nobelovy ceny, a tak pozvání přenášet před takovým publikem je prestižní záležitost. Prof. Lunine zmobilizoval opravdu ty nejvýznačnější postavy současné astrobiologie, aby podaly ucelený pohled na stav oboru. Jak to u podobných konferencí bývá, nejpodstatnější budou nepochybně osobní setkání a neformální diskuse o přestávkách.
4. V roce 2010 máte nastoupit do arizonského sídla Vatikánské observatoře k dalekohledu VATT. Čemu se hodláte věnovat?
Už jsem naznačil, že bych rád zapojil VATT do následných pozorování mise Kepler. Rozhodně se však nechci věnovat jen tomu. Snad se mi podaří nadále pracovat na vývoji optických zařízení. Nejbližší soused dalekohledu VATT je LBT, teleskop se dvěma osmimetry na jediné montáži, který by měl v dohledné době být uveden do provozu i v interferometrickém režimu. Rovněž mám zájem o další spolupráci na nulling interferometrii s kolegy JPL (laboratoři NASA v kalifornské Pasadeně).
Doporučené odkazy:
- Stránky Pavla Gábora
- Vizitka Pavla Gábora na jesuit.cz
- Článek: Pavel Gábor zastoupí Vatikán na Mezinárodním roku astronomie
- vaticanobservatory.org