Události v systému BD +20 307 v představách malíře. Credit: NASA / SOFIA / Lynette Cook

Hvězdný systém BD +20 307 tvoří dvě hvězdy, které najdeme asi 390 světelných let od nás v souhvězdí Berana. Obě hvězdy obíhají okolo sebe s periodou 3,4 dní.

Obě stálice jsou spektrální třídy F, což znamená, že jsou masivnější a jasnější než Slunce.

V infračervené části spektra vyzařují více, než by měly. Příčinou je velké množství teplého prachu, který absorbuje hvězdné světlo, zahřívá se a vyzařuje právě v infračerveném oboru.

Okolo mladých hvězd se prach vyskytuje poměrně běžně. Vznikají z něj planety a celý planetární systém. BD +20 307 ale nejsou žádná hvězdná nemluvňata. Jejich věk se odhaduje na 1 miliardu let. Prach v tomto případě neukazuje na planetární porodnici ale spíše hřbitov. V systému došlo patrně nedávno (v astronomickém měřítku) ke kolizi dvou těles o velikosti planet.

Musely to být velká tělesa. Rozhodně nešlo o srážku menších asteroidů. Prachu je tolik, že byste potřebovali objekt o velikosti přes 100 km a obří vesmírný mlýnek, kterým byste ho rozemleli na prach.

Systém byl pozorován v letech 2004 a 2005 pozemskými dalekohledy a následně i kosmickým dalekohledem Spitzer. O deset let později se na něj podíval dalekohled SOFIA, který se nachází na trochu neobvyklém místě – v zadní části upraveného Boingu 747. Letadlo vystoupá do výšky 10 km, otevře zadní dveře (tohle raději nezkoušejte) a astronomové se mohou pustit do práce. Ve větší výšce je méně vodní páry, která astronomům stěžuje pozorování v infračervené části spektra.

Observatoř SOFIA, credit: NASA / Jim Ross

Ale zpět k BD +20 307. V roce 2015 SOFIA odhalila, že v kratších vlnových délkách je prach v systému jasnější, než byl o deset let dříve. Proč? Teoreticky proto, že je disk teplejší nebo prašnější. Důvod však neznáme.

V poslední době se řeší různé podivné poklesy jasnosti, ale tady došlo ke zjasnění, i když nemělo. Očekávali bychom, že disk prachu, který se nachází asi 1 AU od jedné z hvězd, bude postupně odfoukáván a jeho jasnost bude klesat.

Je spíše nepravděpodobné, že bychom příčinu zvýšené jasnosti mohli hledat u samotných hvězd – že by se staly jasnějšími a prach tak začal absorbovat více světla. Podobné typy hvězd o daném stáří se takto nechovají.

V disku by mohlo docházet k dalším kaskádovitým srážkám (něco jako ve filmu Gravitace ale přírodního původu). Ale i to je nepravděpodobné… jedině, že bychom se na systém podívali skutečně krátce po první gigantické kolizi.

Existují i pikantnější možnosti. Prach mohl projít fázovou přeměnou z krystalů na amorfní shluky, což by se projevilo ve spektru i zjasněním. Případně můžeme v různých letech pozorovat disk z různých úhlů.

Jak už to tak bývá, na rozlousknutí záhady bude potřeba více pozorování. Doufejme, že už brzy se zapojí také Kosmický dalekohled Jamese Webba. V případě BD +20 307 je potřeba pozorování v infračervené části spektra a tohle bude jeho parketa.

Zdroj: Bad Astronomy, sciencealert.com