Bludné planety nebo chcete-li volně se pohybující planety, jsou velkým tématem posledních let. Stejně jako cirkumbinární světy. Jak obě témata souvisejí?
Kepler je dnes patrně nejúspěšnějším lovcem cirkumbinárních planet. To jsou takové, které mají jako slavná fiktivní Tatooine z Hvězdných válek dvě slunce. Konkrétně dvě hvězdy obíhají okolo sebe a planeta pak okolo obou hvězd.
Cirkumbinárních planet zatím známe několik (menších) desítek, takže je možná složité vyvozovat obecné závěry – nevíme, zda pozorovaná skutečnost není jen observačním zkreslením. Přesto existuje řada hypotéz o jejich vzniku a vývoji.
Podle některých z nich cirkumbinární planety nemohly vzniknout v místech, kde je Kepler objevil, ale vznikly dál od svých sluncí. Poté migrovaly.
Adam Sutherland a Daniel Fabrycky nyní přišli s další studií, která se zabývá tím, co by se stalo, kdyby planeta migrovala do oblasti, kde je už její dráha nestabilní. K tomu by podle všeho měly být náchylnější planety o hmotnosti podobné Jupiteru. Není bez zajímavosti, že Keplerem objevené cirkumbinární planety mají hmotnosti menší než Jupiter a nachází se ve vzdálenosti 1,09 až 1,49 násobku poloměru nestability.
V simulacích pracovali vědci se dvěma hvězdami o hmotnosti Slunce a desetiny Slunce, které dělí vzdálenost 1 AU. Podle výsledků by 80 % planet na nestabilních drahách bylo ze systému vyhozeno ven. Významná část ze zbývajících 20 % planet by se srazila některou z dvojice hvězd.
Pokud jsou tyto modely správné, pak je zde ještě jedna velmi důležitá otázka – jak moc jsou běžné cirkumbinární planety nebo spíše jak častý je jejich vznik. Pokud by totiž byl vznik těchto světů relativně běžnou záležitostí, mohly by být cirkumbinární systémy významným zdrojem bludných planet. To jsou takové planety, které neobíhají okolo žádných hvězd.
Několik možných bludných planet již bylo objeveno. Za několik dní je začne lovit i dalekohled Kepler.
Zdroj: ON THE FATE OF UNSTABLE CIRCUMBINARY PLANETS: TATOOINE’S CLOSE ENCOUNTERS WITH A DEATH STAR