Když se objeví kamenná exoplaneta, prakticky okamžitě se vyrojí seriozní nebo i méně věrohodné diskuse o možnostech života. Pokud je navíc možnost existence vody na povrchu, mají mnozí (zejména novináři) jasno. S podmínkami k životu to však není ani zdaleka tak jednoduché. Jedním z často opomíjených kritérií je přítomnost magnetického pole.
Mezi exoplanetární pojmy se v nedávné době vkradla super-Země. Tento termín nemá žádnou ucelenou definici a autoři odborných článků si ho obvykle vyloží dle libosti. Astronomové se většinou shodnou pouze na horní hmotnostní hranici 10 Zemí.
O super-Zemích vznikla celá řada astrobiologicky zaměřených studií. Podle mnoha vědců jsou exoplanety s větší hmotnosti než Země pro život vhodnější. Jiné studie však zase hovoří o opaku.
Jedním z klíčových faktorů je i přítomnost magnetického pole, které chrání povrch planety před škodlivým zářením mateřské hvězdy. Guillaume Morard vedl tým francouzských vědců, kteří simulovali křivku tavení železa u exoplanet o hmotnosti 1 až 10 Zemí. Podle jejich výsledků se zdá, že planety o hmotnosti 2 a více Zemí nemají tekuté jádro, což by znamenalo, že nedisponují magnetickým polem. Pravděpodobnost života na povrchu takovýchto planet by byla výrazně nižší.
Někteří kolegové francouzských vědců jsou však zdrženliví a závěry studie nepovažují za zcela průkazné.
Zdroj: The melting curve of iron at extreme pressures: implications for planetary cores