V astronomických a publicistických kuloárech už nějaký ten pátek probíhá diskuse na téma, které nepochybně napadlo nejednoho zájemce o hledání cizích světů. Měly by mít exoplanety svá vlastní jména nebo se spokojíme s neosobní a neromantickou řečí čísel a písmen?
HD 86081 b, HD 83443 b, HD 125612 c…to jsou jen některé současné názvy exoplanet. Ještě méně příznivá situace je u planetárních průvodců, objevených metodou gravitačních mikročoček (OGLE235-MOA53 b, MOA-2007-BLG-192-L b, …).
Už delší dobu se ozývají hlasy zejména z tábora novinářů, astronomických publicistů, spisovatelů a popularizátorů, kteří jsou občas trochu nešťastní z neosobního numerického označování exoplanet. Zatímco názvy planet Sluneční soustavy zná každé dítě školou povinné, zapamatovat si názvy jejich extra solárních kolegyň je občas tvrdý oříšek i pro lidi, pro které je psaní a přednášení o výzkumu dalekého všehomíra denním chlebem.
V poslední době zaznívají výzvy ke změně „exoplanetární nomenklatury“ i z řad astronomů. Pěkně to na webu astrobio.net shrnul spisovatel Christopher Cokinos. V článku jsou citace od několika astronomů. Pojmenovat alespoň nejbližší exoplanety by chtěl jejich slavný lovec Geoff Marcy. Ještě mnohem dál jde Alfred Vidal-Majar, který navrhuje dát jména všem exoplanetám, jenž nacházejí ve vzdálenosti do 1 000 parseků (3260 světelných let) od Země.
Jak se exoplanety označují?
Dnešní exoplanetární nomenklatura vychází ze zažitého způsobu pojmenovávání dvojhvězd. Exoplaneta dostává jméno podobným způsobem jako lidé. Příjmení je dáno označením matky, avšak křestní jméno se scvrkává na pouhé jedno písmeno. První objevena exoplaneta u dané hvězdy se označí písmenem „b“, neboť „a“ je rezervováno samotné hvězdě, ale obvykle se nepíše. Pokud je u stejné hvězdy objeven další planetární průvodce, dostává do přízviska písmeno „c“, další pak „d“, „e“ atd. Tak třeba první exoplaneta u hvězdy hlavní posloupnosti dostala název 51 Peg b. Mateřskou hvězdou je v tomto případě hvězda 51 Peg v souhvězdí Pegase. Pokud by okolo dané hvězdy byla v budoucnu objevena další exoplaneta, dostala by automaticky název 51 Peg c.
Označení exoplanety vychází z názvu mateřské hvězdy. Nomenklatura samotných hvězd je poněkud komplikovanější. Obvykle se jedná o zkratku některého z katalogů a pořadového číslo. U exoplanetárních matek se nejčastěji setkáváme s Henry Draper Catalogue. Hvězda je označena písmeny HD a číslem. Své zastoupení mají v katalogu i celebrity. Například Polárka je HD 8890.
Dalším slavným „výčtem“ hvězd je Glieseho katalog, který obsahuje blízké hvězdy do vzdálenosti 20 parseků (cca 65 světelných let) a sestaven byl německým astronomem Wilhelmem Gliesem v 50. letech minulého století. Jednotlivé hvězdy jsou značeny názvem Gliese a číslem, případně zkratkou Gl nebo GJ (označující pozdější verzi katalogu Gliese–Jahreiß).
Existují samozřejmě výjimky potvrzující pravidlo. V případě tranzitujících exoplanet se vžilo pravidlo pojmenovávat exoplanety po objeviteli. V katalogu tak nalezneme exoplanety Kepler-8 b, CoRoT-5 b – nesoucí hrdě jméno kosmických dalekohledů, kteří je objevili. Zatím bohatší zastoupení mají v katalogu tranzitujících exoplanet pozemští lovci. Najdeme v něm exoplanety WASP, TrES, HAT apod.
Trochu paradoxně se název exoplanety promítá zpětně do názvu mateřské hvězdy. Exoplaneta Kepler-8 b tak obíhá okolo hvězdy Kepler-8 apod.
Podobná situace je v případě exoplanet, objevených metodou gravitačních mikročoček, kde má monopol polský projekt OGLE.
Neformální jména
Jediným orgánem, který může definovat pravidla pro pojmenovávání jakékoliv nebeského tělesa a následně jména přidělovat, je Mezinárodní astronomická unie (IAU). Možná trochu na truc IAU se už u některých exoplanet objevily neformální jména. Nepochybně nejznámějším příkladem je první známá tranzitující exoplaneta HD 209458 b, u niž se můžeme setkat s neoficiálním jménem egyptského boha podsvětí Osiris.
Podstatně méně lidí asi slyšelo o neformálním jménu Ymir ze severské mytologie v případě super-Země Gliese 581 c. Naprostou novinkou byl i pro mne název Bellerofontés pro první exoplanetu u hvězdy hlavní posloupnosti 51 Peg b.
Máme jim dát jména?
Pokud bychom udělali anketu mezi astronomy, novináři, popularizátory i laickou veřejností, zjistili bychom, že se dělí na dva základní tábory. Jedna skupina je proti pojmenovávání exoplanet a požaduje zachovat současný konzervativní vědecký model. Exoplanety by podle nich měli mít pouze označení, vycházející z názvu mateřské hvězdy, jak jsme jej popsali výše. Hlavním argumentem proti „romantické nomenklatuře“ je obava o budoucnost. Dnešních přibližně 500 známých exoplanet bychom nepochybně dokázali pojmenovat, ale už během následujících let budeme znát tisíce exoplanet. Čekají nás doslova exoplanetární žně a mozkové závity členů Mezinárodní astronomické unie by se při schvalování (a hlavně při vymýšlení) jmen exoplanet velmi rychle zavařily.
Zastánci „romantické nomenklatury“ argumentují zejména tím, že v současné době je pro laickou veřejnost dost obtížné si zapamatovat (nebo přímo zamilovat) konkrétní exoplanetu. Orientovat se ve změti čísel a zkratek je obtížné a nezapamatovatelné. Při vyslovení slova Mars snad každého napadne řada myšlenek, souvisejících s rudou planetou, ale co vás napadne při vyslovení „há dé dvě stě devět čtyři sta padesát osm bééé“?
Zastánci pojmenovávání exoplanet pochopitelně nespřádali své plány a úvahy nad sklenkou vína a stojí pevně nohama na zemi. Také oni vnímají líbivou budoucnost lovců exoplanet a navrhují pojmenovat pouze některé exoplanety. Nejčastěji padají dva směry, kterými bychom se mohli ubírat:
- Pojmenovávat exoplanety, nacházející se do určité vzdálenosti od nás.
- Pojmenovávat „druhé Země“ – exoplanety, na jejichž povrchu může teoreticky existovat život a jsou tedy i laickému srdci nejblíže. Určitou podskupinou by mohly být exoplanety, které sice nejsou zemského typu, avšak do historie astronomie se nějakým způsobem zapsaly. Příkladem může být už zmíněná Osiris (HD 209458 b) nebo Bellerofontés (51 Peg b).
Kde hledat inspiraci?
Výše popsaný model není nový a do značné míry vychází z nomenklatury hvězd. Při pohledu na oblohu uvidíte stovky zářících bodů, dalekohledem tisíce a jen v naší Galaxii jsou miliardy hvězd. Své jméno si ale vysloužila jen hrstka z nich. Jméno dostaly zejména ty nejjasnější a to v řecké či arabské mytologii velmi dlouho před založením Mezinárodní astronomické unie. Dnes se už hvězdám jména nedávají, i když někteří vychytralí novodobí obchodníci s deštěm vám budou jméno některé pěkné hvězdičky za (ne)malou úplatu nabízet.
Kde však hledat zdroj a inspiraci v případě jmen exoplanet? Mytologie všech starých i mladších národů je jistě bohatou studní pěkných jmen, avšak rozhodně ne bezednou. Kromě toho bychom se mohli dostat do nepříjemné situace, že exoplaneta dostane jméno, jehož hrdým nositelem už je některé z těles Sluneční soustavy. V hlavách novinářů i veřejnosti by to mohlo způsobit chaos nepříliš vzdálený současné situaci. Nemusíme chodit daleko. Již zmíněný Osiris je nejen neformálním názvem exoplanety ale také zcela oficiálním názvem planetky ve Sluneční soustavě.
Jako zcela nepoužitelný model se na první pohled jeví inspirace v kometární branži. Vlasatice se pojmenovávají obvykle po svém objeviteli. Díky nástupu automatických přehlídek jsou v poslední době astronomové amatéři bez větší šance, a tak se to v kometárních úlovcích hemží názvy úspěšných projektů jako např. LINEAR. Za objevem exoplanet stojí obvykle rozsáhlé mezinárodní týmy astronomů a pojmenovat exoplanetu po astronomovi (nebo člověku obecně) by bylo trochu silná káva. Na druhý pohled ale může být právě nomenklatura komet velmi dobrou inspirací, ale k tomu se ještě dostaneme v závěru článku.
Planetky jsou pojmenovávané na návrh objevitele po rozličných osobách, městech, řekách, nížinách i výšinách. Platí zde ale to, co již bylo řečeno o pár řádků výše. Snad nikdo si nedokáže představit, že by se okolo hvězdy proháněla exoplaneta Werich, Dunaj, Česká republika nebo Fernando Alonso…
Exoplanety.cz přicházejí se svou troškou do mlýna
Abychom pouze nepapouškovali cizí názory a zažité postupy, přicházíme se svou malou troškou do mlýna, která je určitým kompromisem pro odpůrce i zastánce „romantické nomenklatury“. Inspiraci hledáme u tranzitujících exoplanetách, které jsou nezřídka kdy pojmenovány po svém objeviteli. Proč bychom podobný trend nemohli zavést také u dalších exoplanet? U metody měření radiálních rychlostí by název exoplanety nevyházel z názvu dalekohledu ale spíše ze jména spektrografu. První exoplaneta u hvězdy hlavní posloupnosti 51 Peg b by nesla hrdý název Elodie – 1b, po francouzském spektrografu, kterým ji objevili astronomové z Ženevské observatoře v roce 1995. První dvě exoplanety u pulsaru by mohly nést název Arecibo-1 b a Arecibo-1c po slavném radioteleskopu v Portoriku.
Příznivci romantické nomenklatury by se mohli doslova vyřádit při hledání názvu pro budoucí spektrografy, kosmické dalekohledy i automatické pročesávače světelných křivek.
Každý z lovců exoplanet má omezenou životnost (a tedy i omezený počet úlovků), takže bychom se nemuseli příliš obávat, že za pěkným názvem vykyne „hausnumero“.
Je pravdou, že taková imaginární exoplaneta „HARPS-25 b“ je poněkud méně romantická než Osiris, ale kompromis jak známo není dokonalým stvořením. Tento námi navrhovaný postup by bylo možné okořenit výjimkou v podobě mytologických či jiných jmen pro zvláště zajímavé a historicky cenné exoplanety. Se jmény planet u sluncí cizích bychom ale měli šetřit… nezapomeňme, že tam daleko v rozsáhlém vesmíru jsou miliardy světů a každý z nich je svým způsobem unikátní, přitažlivý a pro nesení jména naprosto způsobilý.
Jaký je váš názor?? Hlasujte nyní v anketě – v pravém sloupci na našem webu!
