Hodné a zlé obří exoplanety

Kresba: protoplanetární disk
Kresba: protoplanetární disk

Už téměř 15 let objevují astronomové planety u cizích hvězd. Za tu dobu nalezli více než 400 velmi rozmanitých kousků a planetárních soustav. Vesmír je plný paradoxů a exoplanety v tomto ohledu nejsou výjimkou. Obří plynné planety mohou hrát roli andělů strážných i nemilosrdných katů.

 


Velká část z dosud objevených exoplanet jsou obří plynné světy, naprosto nevhodné pro jakýkoliv život. Okolo jejich mateřských hvězd však mohou obíhat i menší exoplanety zemského typu, které dosud nebyly objeveny. Jaký ně mají obří planety vliv?

 

Velká část dosud objevených obřích planet spadá do kategorie tzv. horkých Jupiterů. Jedná se o plynné světy o velikosti Jupiteru i větší, jenž obíhají blízko svých sluncí. Teorie o vzniku planetárních soustav ovšem existenci takovýchto exoplanet zakazuje. Plné planety mají vznikat ve větších vzdálenostech od své mateřské hvězdy. Teorie je v naprostém pořádku, neboť se zdá, že horcí Jupiteři vznikají přesně tam, kde mají a později migrují směrem ke svému slunci. Pokud na vnitřní oběžné dráze obíhá zárodek kamenné planety, je jeho osud zdá se předem zpečetěn. Astronomové se domnívají, že migrace plynného obra může mít i pozitivní důsledky, neboť do vnitřních částí planetárního systému může přinést některé klíčové látky (např. vodní led). Exoplaneta zemského typu by tak na migraci svého obřího bratra mohla vydělat, avšak pouze v případě, že se narodí až po jeho velkém stěhování.

 

V naší Sluneční soustavě má Jupiter roli „strážného anděla“. Je prokázáno, že svou gravitací pochytal velké množství nebezpečných kometárních jader a planetek, které by jinak ohrožovaly Zemi.

 

E. Podlewska z univerzity v polském Szczecině se zabývala situaci, kdy obří a kamenná exoplanety obíhají blízko sebe. Podle počítačových simulací se zdá, že ideálním sourozeneckým soužitím je rezonance. Pod pojmem orbitální rezonance rozumí astronomové situaci, při které jsou doby oběhu těles v poměru malých celých čísel. Příkladem orbitální rezonance ve Sluneční soustavě jsou Trojáni – skupina planetek, pohybující se po stejné dráze jako Jupiter. Dalším příkladem je transneptunická tělesa, obíhající okolo Slunce v rezonanci s Neptunem.

 

Z počítačové simulace rovněž vyplynulo, že pokud kamenná planeta obíhala po podobné dráze jako obří kolega, ale nebyla s ním v rezonanci, dříve nebo později byla z planetárního systému vyhozena.

 

Zdroj: universetoday.com