Ad definice slunce jako „hvězdy slunečního typu“ – to je taky dost subjektivní termín. Jak to definujete? K,G,F? Jen G? Nebo dokonce jen G2V?
Já bych se držel klasika:
„O hvězdách potom podotknul
po nebi co jich všude,
skoro že samá slunce jsou,
zelené, modré, rudé.“

Kdyby se místo „sluneční soustava“ zavedlo logičtější „planetární soustava Slunce“, tento problém by se nekonal.

Podobná věc je psaní slova „internet“. Na jakémsi kursu mě kdo přesvědčoval, že se má psát velké „I“, protože ten internet je jen jeden. Já se ovšem přikláním k principu, podle kterého se píše slovo „metro“ (s malým písmenem). Slovo „metro“ je zkratka z „metropolitní dráha“ – ale pozor – takhle se podzemní dráze říká jen v Praze, nikde jinde! Nicméně metropolitních drah je na světě celá řada – každé hlavní město, které má svoji podzemní dráhu, má metropolitní dráhu. Poněkud mimo tuto úvahu stojí města vybavená podzemními drahami, která však nejsou hlavními městy. Ale to bylo proto, že dříve z finančních důvodů byly podzemní dráhy budovány jen v hlavních městech.

Také slovo internet je zkratka z international network (mezinárodní síť) nebo něčeho takového. A takových mezinárodních sítí je celá řada: např. síť lodních dopravních cest, železniční síť, síť telefonních kabelů, síť letových vzdušných koridorů.

Slovní spojení „horký Jupiter“ by správně nemělo existovat. Korektní označení je „horká planeta typu Jupiteru“.

Dále je třeba rozlišovat, co je podstatné jméno a co přídavné jméno. U přídavných jmen odvozených od podstatných jmen vlastních platí takovéto pravidlo:

přídavná jména tvrdá (vzor „mladý“) a měkká (vzor „jarní“) píšeme s malým počátečním písmenem, i když jsou odvozena od vlastního podstatného jména – které se pochopitelně píše s velkým písmenem, když je to vlastní jméno.

Naopak u přídavných jmen přivlastňovacích se píše velké písmeno, je-li odvozeno od vlastního podstatného jména.

Za zmínku stojí, že přídavné jméno přivlastňovací lze v češtině odvodit pouze od podstatného jména v mužském nebo ženském rodě. Ve středním to nejde. Chceme-li přivlastnit střednímu rodu, musíme to udělat pomocí 2. pádu.

Slovo „sluneční“ ve slově „sluneční soustava“ je přídavné jméno měkké odvozené od podstatného jména „Slunce“, píše se tedy malé „s“. (pokud to není na začátku věty, což za chvíli bude :-) )

Sluneční soustava se jmenuje sluneční soustava, protože je „vlastněna“ Sluncem – ve skutečnosti je to ale soustava planet (a malých těles sluneční soustavy). Soustava exoplanet obíhajících kolem nějaké hvězdy by se tedy logicky měla nazývat „hvězdná soustava“ – tak se ale nazývají vícenásobné hvězdné soustavy (dvojhvězdy a vícehvězdy) nebo hvězdné asociace, případně by tak šly označit hvězdokupy nebo galaxie.

Pro soustavu exoplanet obíhajících kolem hvězdy se proto používá označení „planetární soustava hvězdy“.

Druhá časť pojmu – sústava, mi príde jasná: sústava minimálne dvoch telies, z toho jedno je hviezda. Aj keby tam bola len jedna planéta, stále určite existujú iné telesá (minimálne asteroidy či niečo ako ortov oblak), ktoré sú na hviezdu naviazané (aj keď pravda, žiadne sme zatiaľ pri inej hviezde nenašli – ale to neznamená, že tam nie sú :)

to je sice fakt, ale mě jde spíše o to, kterým směrem jít v tom „citu“. Jestli jednu hvězdu s horkým Jupiterem považovat za sluneční soustavu. Já totiž podvědomě cítím za tím pojmem sluneční soustava „něco víc“ a mám pocit, že i laická veřejnost. Když se pak objeví nadpis „Astronomové objevili novou sluneční soustavu“, ať si to někdo nezačne vykládat moc fantasticky :)