Maďaři ochočili Keplera a proměřili asteroidy

www.novedalekohledy.cz

Kosmický dalekohled Kepler se samozřejmě stále zabývá především výzkumem exoplanet. Po zahájení nové mise K2 se ale o data z něj začali zajímat také jiné astronomické obory.

Už v rámci první mise Keplera nebyla data využívána pouze pro účely hledání exoplanet. Na základě dat se podařilo objevit velké množství zákrytových dvojhvězd (dvě hvězdy obíhají okolo sebe a vzájemně se zakrývají). Data se využívala také pro účely astroseismologie, kdy lze pomoci studia hvězdných otřesů ze světelné křivky určit některé parametry hvězdy.

V rámci mise K2 sleduje Kepler po dobu necelých tří měsíců vždy jedno zorné pole. V jeho hledáčku tak nejsou jen hvězdy – coby potenciální planetární matky – ale také hvězdokupy, planety Sluneční soustavy nebo nejrůznější drobotina.

Pro lovce exoplanet samozřejmě není příjemné, když jim hledání exoplanet ruší tělesa Sluneční soustavy. Maďarští astronomové ale z nevýhody udělali příležitost.

Dva týmy astronomů z maďarský observatoří Konkoly a Gothard se podívali prostřednictvím Keplera na planetky.

Kepler samozřejmě není sonda (i když se toto označení pro něj občas někde v češtině objeví) a má trochu jiné úkoly, takže rozhodně nečekejte nějaké podrobné snímky. Planetky vidí Kepler jen jako světelné body – tak, jak je uvidíte i vy v trochu lepším hvězdářském dalekohledu.

Jak tedy může Kepler pomoci? Planetky mohou měnit svou jasnost. Obvykle se jedná o objekty nekulovitého tvaru, takže jak se k nám (k dalekohledu Kepler) planetka natáčí menší či větší plochou, mění se její jasnost. Z toho lze zjistit dobu rotace planetky.

V ideálním případě je dobré planetku pozorovat nepřetržitě po delší dobu, což ze Země není úplně možné. Kepler to sice dokáže, ale planetka se skrz jeho zorné pole pohybuje poměrně rychle, takže v něm vydrží maximálně několik málo dní.

Astronomům se přesto podařilo změřit zajímavá data. V hledáčku bylo přes 1000 planetek, ale mnoho z nich mělo nízkou jasnost a navíc vědcům komplikovala situaci i vysoká hustota hvězd. Nakonec se podařilo získat alespoň částečně relevantní data o 4 % asteroidů (cca 40). V případě 26 asteroidů byla doba rotace změřena vůbec poprvé.

Na videu níže vidíte pohyb Neptunu, jeho měsíce Nereid a planetek skrz zorné pole Keplera.

Kepler se podíval i na trojany

Druhý tým se zaměřil na trojany. To jsou planetky pohybující se po stejné dráze jako Jupiter. Nachází se v jeho libračních centrech nebo zjednodušeně řečeno na stejné dráze ale „před“ a „za“ obrem Sluneční soustavy.

Trojane, zdroj: Wikipedia
Trojane, zdroj: Wikipedia

Kepler se podíval na 56 vybraných trojanů z „řecké“ skupiny, která se nachází v libračném bodě L4. Vzhledem k tomu, že se tato tělesa nachází od Keplera dál, setrvala v zorném poli dalekohledu 10 až 20 dní a data jsou tam mnohem zajímavější.

Kepler zjistil, že 20± 5 % trojanů jsou binární tělesa – buď okolo sebe obíhají dva trojané nebo má trojan měsíc.

Zdroje: