Vědci se chtějí zavrtat do kráteru, který stál u konce dinosaurů

Poloostrov Yucatán ukrývá důkaz dávné globální katastrofy. Zdroj: NASA (eoimages.gsfc.nasa.gov)
Poloostrov Yucatán ukrývá důkaz dávné globální katastrofy. Zdroj: NASA (eoimages.gsfc.nasa.gov)
www.novedalekohledy.cz

Vědci se chystají zavrtat do kráteru Chicxulub, který podle teorií vyhloubila planetka či kometa, jež stála u konce dinosaurů.

Chicxulub je nepochybně nejslavnější kráter na Zemi, alespoň v kategorii těch neviditelných. Podle teorií na Zemi přes 65 miliony let dopadl do oblasti Mexického zálivu asteroid o velikosti něco přes 10 km. Byl to pomyslný hřebíček do rakve tehdejším vládcům planety – dinosaurům.

V roce 2007 přišli američtí vědci ze Southwest Research Institute (SwRI) společně se svými českými kolegy z Karlovy univerzity s teorií, podle které vyhloubil kráter Chicxulub fragment z planetky (298) Baptistina. Později ale byla tato hypotéza zpochybněna.

Kromě toho se objevují i teorie, že vyhynutí dinosaurů mělo jinou příčinou nebo že se ten správný kráter, který uštědřil dinosaurům políček, nachází jinde.

Ať už je pravda jakákoliv, pod nánosem sedimentů se na poloostrově Yucatán nachází obří kráter, který dostal název Chicxulub – podle vesnice nedaleko jeho středu.

V minulosti proběhla řada geofyzikálních i geologických průzkumů. Jiné prostředky nemáme, kráter je dokonale zahlazen a objeven byl náhodou při vrtech pro mexickou státní naftařskou společnost PEMEX, což tehdy i poněkud komplikovalo a zdrželo oznámení objevu.

Na začátku dubna proběhne další podrobný průzkum kráteru. Z přístavu Progreso se do vzdálenosti 30 km od pobřeží vydá speciální vrtná loď. Do vody o hloubce 17 metrů se zaboří tři pilíře pro její stabilizaci a začne se vrtat.

Po zdolání 500 metrů silné vrstvy vápence začnou vědci odebírat vzorky, aby se dozvěděli podrobnější informace o kráteru, následcích impaktu i životě na konci křídy. Pracovat se bude nepřetržitě 24 hodin denně po dobu dvou měsíců. Vědci doufají, že se dostanou do celkové hloubky 1,5 km.

Zdroj: sciencemag.org