Kosmický dalekohled Kepler od konce května loňského roku pokračuje v hledání exoplanet v rámci mise K2. Dva chybějící setrvačníky nahradil tlak slunečního větru a motory. Stabilita dalekohledu ale není už tak dokonalá, což obnáší také pokles přesnosti.
Nová studie přináší postup, jak analyzovat světelné křivky z mise K2 a zbavit se vad z drobného driftu dalekohledu. Autoři na základě svého postupu analyzovali světelné křivky 21 700 cílových hvězd z první kampaně. Objeveno bylo 741 signálů, které mohou představovat tranzit exoplanet. Z nich bylo vybráno 101 přesvědčivých a v nich 36 v 31 světelných křivkách, které se nevyznačují sekundárním minimem. Pokud okolo sebe obíhají dvě hvězdy, pozorujeme dva poklesy jasnosti – primární v okamžiku, kdy menší (méně zářivá) hvězda zakrývá větší (analogie tranzitu exoplanety) a následně sekundární, kdy je menší hvězda schována za tou větší a k nám se tak dostává méně světla. Něco podobného by mělo fungovat také u planet (planeta přece jen nějaké světlo odráží), ale pozorování sekundárního minima planety je spíše vzácné a týká se samozřejmě jen obrů.
Vědci tak dali dohromady seznam 36 kandidátů u 31 hvězd. Cíle studie byly jiné, o kandidátech proto není mnoho podrobností. Známe oběžnou dobu (od 5 do 40 dní) a poměr velikosti hvězdy a planety vypočtený z hloubky tranzitu.
Prvním potvrzeným systémem mise K2 je EPIC 201367065.
Zdroj: A systematic search for transiting planets in the K2 data