Ultimátní planetární systém aneb kolik Zemí se vejde do jedné obyvatelné oblasti

24 planet
www.novedalekohledy.cz

Kolik obyvatelných planet se může vejít do jedné soustavy?

Asi znáte takové ty pokusy ve stylu: kolik lidí se vejde do vozu Volkswagen Brouk… Sean Raymond z Bordeaux Observatory ve Francii na to šel trochu jinak. Necpal lidi do auta ale planety do obyvatelné oblasti. Konkrétně si vzal na paškál hypotetického červeného trpaslíka. Cílem bylo do jeho obyvatelné oblasti nacpat co nejvíce planet a to takovým způsobem, aby byl podobný systém stabilní. Udělat nestabilní systém, kdy se vám planety srazí nebo jsou některé z nich vystřeleny ven, to je jednoduché – můžete si to dokonce sami vyzkoušet na jednoduché hře.

Raymond zjistil, že dokáže vytvořit maximálně šest stabilních drah. Máme tedy šest obyvatelných planet? Teoreticky ano, ale nezapomeňte na měsíce. Podle současných teorií by obyvatelný měsíc o velikosti Země měl obíhat okolo planety o hmotnosti mnohem větší než je Jupiter, ale z pohledu fyziky to nemusí být zrovna takto. Autor proto vytvořil několik dvojic Zemí obíhajících okolo společného těžiště. A aby to bylo veselejší, umístil dvě takové dvojice na stejnou oběžnou dráhu. Nesmysl to není. Stačí, aby planety obíhaly v určité konfiguraci. Konec konců ve Sluneční soustavě obíhají po stejné dráze jako Jupiter asteroidy – trójané.

Takže to máme 2x6x2 celkem 24 planet a hotovo… hm, ani ne. Raymond pokračoval dál. Zjistil, že se mu do obyvatelné planety podaří dostat 4 Jupitery nebo přesněji plynné obry. Jasně, chtěli jsme vměstnat do systému co nejvíce Zemí, tak proč tam k čertu cpeme nějaký Jupiter? No přece proto, že plynní obři hostí hodně měsíců. V našem případě až pět měsíců o velikosti Země. Astronomové, kteří se zabývají vývojem planetárních systémů, jsou v tuto chvíli už na cestě do nemocnice, ale fyzikové nejsou proti.

36 planet
36 planet

Takže to máme 4 Jupitery vždy s pěti Zeměmi a navíc na každé dráze dvě dvojice Zemí v tzv. libračních centrech (4x2x2), což je analogie trojanů ze Sluneční soustavy. Celkem tedy 20+16 = 36 planet podobných Zemi.

Nevím, ale mě se více líbil ten první případ, kde bylo 24 Zemí. Raymondovi asi taky a proto udělal poslední velký trik. Ve vesmíru jsou zcela běžné dvojhvězdy. Tedy případ, kdy dvě hvězdy obíhají kolem společného těžiště. Otázka zní: může mít každá z hvězd vlastní planetární systém? Odpověď zní ano. Dokonce takový případ zřejmě už známe.

Raymond proto vytvořil dvojici červených trpaslíků. Jedna má 24 planet (první případ) a druhá 36 planet. Dohromady jsme tak na čísle 60 planet v obyvatelné oblasti. A pokud budeme věřit některým astrobiologům, pak stačí, aby se život vyvinul na jediné z nich, a bude následně roznesen meteority na další. Takový systém by měl dozajista velmi komplikované meziplanetární vztahy.

Uvidíme, co nám ale na podobný systém řeknou astronomové, kteří se zabývají vznikem a vývojem planetárních systémů…až je pustí z té nemocnice.

60 planet
60 planet

Zdroj: newscientist.complanetplanet.net