Existoval život už 15 milionů let po velkém třesku?

www.novedalekohledy.cz
Mapa reliktního záření. Credit: NASA
Mapa reliktního záření. Credit: NASA

Byly podmínky už 15 milionů let po vzniku vesmíru?

Před časem vyšla hodně zajímavá a poněkud odvážná hypotéza, podle které mohl život na planetách vzniknout už krátce po velkém třesku.

Zkuste se zamyslet nad tím, jak vypadala lidská civilizace před 100 lety, nebo před 1000 lety a porovnat to s dnešní dobou. Rozdíl je více než zřejmý. Nyní si zkusme představit civilizaci, která má vůči nám náskok miliardy let!

Každá případná civilizace má něco jako datum spotřeby. Naše Slunce, stejně jako ostatní hvězdy, dříve nebo později zanikne a je otázkou, zda do té doby lidstvo dokáže tento svůj osud změnit. Existují však i hvězdy s mnohem delším datem spotřeby než Slunce a dokonce existují hvězdy, které jsou trvanlivé jako hamburgery z McDonaldu. Nemusí být však „konzumovatelné“. Červení trpaslíci sice žijí déle, než je stáří vesmíru, ale jako planetární matky mají spoustu negativních vlastností.

Samozřejmě existuje názor, že každá civilizace dříve nebo později dospěje do bodu, kdy se sama zničí a když se dnes večer podíváte na zprávy, uznáte, že na tomto argumentu něco je.

Vesmír je starý 13,8 miliard let a nabízí se tak otázka, jak staré mohou být případné civilizace. Kdy nastal onen okamžik, ve kterém se mohl objevit první život ve vesmíru?

Abraham Loeb přichází se zajímavou hypotézou. Podle jeho názorů mohl první život vzniknout už 15 milionů let po velkém třesku.

Vesmír byl z počátku velmi horký a vyplněn hustým plazmatem. Fotony se srážely s volnými elektrony, hmota a záření měly stejnou teplotu. Z tohoto období pochází jeden z hlavních důkazů velkého třesku – reliktní záření.

Postupem času vesmír chladl. Jakmile dosáhla teplota zhruba 3 000 Kelvinů, začaly se elektrony spojovat s jádry a vznikly dva hlavní elementy vesmíru – vodík a hélium. Vesmír poté dále chladnul a začaly vznikat první hvězdy. Ty velmi hmotné se nedožívají zrovna vysokého věku, takže už po pár milionech let bouchly jako supernovy. Právě při supernovách vznikaly ostatní (těžší) prvky, ze kterých se později zformovaly planety.

Galaxie byly stále bohatší na těžší prvky (tzv. kovy) a podmínky pro vznik planet se zlepšovaly. Kdy přesně mohly vzniknout první kamenné planety, můžeme jen odhadovat. Před časem byly objeveny planety u jedné z nejstarších (a na kovy nejchudších) hvězd HIP 11952, která má stáří 12 miliard let. Existence planet byla později zpochybněna.

Loeb přichází s odvážnou hypotézou. Vesmír postupně chladl jako káva. Když si uvaříte kávu, je zpočátku horká a po dlouhé době zase moc studená (dnešní vesmír). Existuje však chvíle, kdy je káva tak akorát. Podle Loeba vesmír zhruba 15 milionů let po velkém třesku ochladl na přijatelnou teplotu. Vhodné teplotní podmínky tak mohly být i na povrchu planet, které neobíhají v obyvatelné oblasti. Otázkou však zůstává, zda v té době vůbec nějaké planety existovaly.

Ve výsledku je to konec konců jedno. Planety se objevily ve vesmíru mnohem dříve než Země. Zda to bylo 100 milionů nebo miliardu let po velkém třesku není zase až tak podstatné. „Loebovy planety“ by měly výhodu v tom, že nebyly závislé na vzdálenosti od své hvězdy a její zářivosti. Velmi blízké planety sice obyvatelné nebyly, ale ty hodně vzdálené nebo dokonce bludné (bez hvězd) ano. Podobné planety ovšem dostaly do vínku jen trial verzi podmínek. Jak vesmír chladl, staly se z nich mrtvé světy a to zřejmě dříve, než na jejich povrchu vznikl rozvinutější život.

Možná měla tato hypotéza jen snížit počet zastánců antropického principu. Pokud ano, tak RIP.

 

 

 

 

 

Zdroj: The Habitable Epoch of the Early Universe