HD 106906 b: planeta, která je moc daleko

www.novedalekohledy.cz
HD 106906 b na snímku z Magellanova dalekohledu, credit: Vanessa Bailey
HD 106906 b na snímku z Magellanova dalekohledu, credit: Vanessa Bailey

Astronomové objevili planetu, která obíhá daleko od své hvězdy.

Z extrému do extrému, to jsou objevy planet mimo Sluneční soustavu. Máme zde světy s oběžnou dobou jen pár hodin ale také planety, které jsou extrémně daleko od svých sluncí. HD 106906 b je druhým případem. Astronomové ji objevili přímým zobrazením díky 6,5 m Magellanově dalekohledu v Chile.

Ve vzdálenosti asi 300 světelných let od nás se nachází hvězda HD 106906, která je ještě velmi mladá (13 ± 2 miliony let) a obklopuje ji disk trosek ve vzdálenosti zhruba 15-20 až 120 AU. Hvězda je to asi 1,5x hmotnější ale méně zářivá než naše Slunce.

Plných 7,1 obloukových vteřin od hvězdy byla s využitím adaptivní optiky a kamery Clio2 objevena planeta. Úhlová vzdálenost planety na obloze odpovídá přibližně 650 AU v rámci planetárního systému. Jinými slovy, planeta „b“ se nachází 650x dál než Země od Slunce a asi 21x dál než Neptun. Světlo z mateřské hvězdy tuto vzdálenost urazí za téměř čtyři dny.

Podle odhadů má planeta hmotnost 11±2 Jupiterů. Pokud se jedná o planetu, nemohla vzniknout z protoplanetárního disku ale pravděpodobněji zhroucením oblaka plynu. Mechanismus se tak podobal spíše vzniku dvojhvězdy než planetárního systému podobného Sluneční soustavě.

Astronomové samozřejmě vyloučili možnost, že planeta je přeludem, který se pouze na obloze promítá do blízkosti pozorované hvězdy. Poměrně vysoká teplota planety (cca 1500°C) naznačuje, že se jedná o mladý objekt. Jako nepravděpodobná se tak jeví i varianta, že by se jednalo o zachycenou planetu, která vznikla dříve v jiné planetární soustavě. Ačkoliv teoretici existenci podobných kukaččích planet připouštějí.

Zajímavý je zejména poměr hmotnosti hvězdy a planety. HD 106906 b má méně než procento hmotnosti své hvězdy, což je příliš málo na to, aby se jednalo o dvojhvězdu. Na druhou stranu nejsou podobně extrémní systémy úplnou novinkou. Když pomineme očividné hnědé trpaslíky a systémy, kde poměr hmotnosti není takto výrazný, tak můžeme zmínit například systém Ross 458 AB, kde objekt o hmotnosti 8 Jupiterů obíhá dokonce přes 1100 AU daleko.

Zdroj: HD 106906 b: A planetary-mass companion outside a massive debris disk, http://uanews.org