Podle nové studie funguje.
Někteří ho považují za historickou kuriozitu, další za věrohodné pravidlo a jiní ho nesnáší. Německý astronom Johann D. Titius si v roce 1766 povšiml, že planety Sluneční soustavy jsou uspořádány podle jistého klíče. V roce 1772 pak tento „klíč“ publikoval ředitel berlínské observatoře Johann E. Bode.
Titius-Bodeovo pravidlo vyjadřuje vzdálenosti (velké poloosy) jednotlivých planet Sluneční soustavy podle vztahu:
a = 0,4 + 0,3. 2n
, kde n nabývá hodnot (nekonečno, 0,1,2,3,…).
Například pro Venuši (0) tak máme hodnotu 0,7, což poměrně dobře odpovídá velké poloose (0,72), pro Zemi (1) máme hodnotu 1, pro Mars (2) hodnotu 1,6 (realita 1,52 AU) atd. Pravidlo nepasuje na Neptun (30 AU), kde dává Titius-Bodeovo pravidlo hodnotu 38,8, která by spíše odpovídala bývalé planetě Pluto.
V nové studii se astronomové zamýšlejí nad použitím Titius-Bodeova (TB) pravidla pro předpovídání možných pozic exoplanet. Úspěšnost na vzorku dat z Keplera byla překvapivě velmi velká. Přibližně 94% planetárních systémů odpovídá TB pravidlu stejně nebo dokonce lépe než Sluneční soustava.
TB pravidlo samozřejmě nemůže planety hledat přímo. Mohlo by ale naznačovat, na jakou oběžnou dobu se zaměřit při lovu tranzitů nebo radiálních křivek. Autoři studie se domnívají, že TB pravidlo sice není zcela přesné, ale přesto funguje.
Zdroj: Exoplanet Predictions Based on the Generalised Titius-Bode Relation