Kontroverzní teorie: prokletá exoplaneta Fomalhaut b je možná exoměsícem!

Disk u hvězdy Fomalhaut a pozice možné planety v letech 2004 a 2006. Právě na základě těchto snímků byl objev Fomalhaut b uznán. Credit: NASA
Disk u hvězdy Fomalhaut a pozice možné planety v letech 2004 a 2006. Právě na základě těchto snímků byl objev Fomalhaut b uznán. Credit: NASA

Pořídit snímek obyvatelného exoměsíce může být snazší než v případě exoplanety.


Fomalhaut alias rybí tlama je jednou z nejjasnějších hvězd noční oblohy a přestože patří na jižní polokouli, za dobrých podmínek lze spatřit také od nás. V roce 2008 oznámil Paul Kalas objev planety Fomalhaut b na snímcích z Hubblova dalekohledu. Planeta o hmotnosti Jupiteru měla obíhat v mezeře prachového disku s oběžnou dobou 877 let.

Později ale byla její existence zpochybněna, když ji Hubblův dalekohled nalezl na jiném místě, než měla dle předpovědi být. Najednou už planeta nerespektovala mezeru v prachovém disku a pohybovala se jinak, než ji velí nebeská mechanika. Existenci nakonec zpochybnila i pozorování infračerveného dalekohledu Spitzer a olej do ohně vlila rozestavěná síť radioteleskopů ALMA. Chilský projekt naznačuje existenci dvou menších planet, které mají obíhat úplně někde jinde než domnělá Fomalhaut b.

Malá odbočka…

Astronomové se snaží objevovat a zkoumat exoplanety přímo. Není to však nic jednoduchého, neboť planety jsou přezářeny světlem blízké hvězdy. Obvykle se tak daří nalézt přímým zobrazením planety ještě mladé a horké nebo velmi hmotné, u nichž není ani jasné, zda nejde spíše o hnědé trpaslíky.

Planeta s podmínkami k životu musí obíhat blízko své hvězdy, aby dostávala dostatek tepla na udržení vody v kapalném skupenství. Malá vzdálenost nám ovšem neumožňuje takové planety rozlišit ve svitu hvězd.

V naší vlastní Sluneční soustavě ovšem debatujeme o životě na tělesech, které jsou na hony vzdálené od obyvatelné oblasti. Ano, jde třeba o Jupiterův měsíc Europa. V jeho případě není zdrojem tepla Slunce ale druhý největší objekt ve Sluneční soustavě – Jupiter. Ten sice také nějaké záření vyzařuje (a ne málo) ale možný podpovrchový oceán Europy vytápí slapové síly Jupiteru.

Mary Anne Peters a Edwin L. Turner přemýšleli, jak teplý by musel být měsíc v cizím planetárním systému, abychom ho mohli vidět. Došli k nepříliš pozitivní hodnotě 500°C pro současné přístroje typu Hubblův dalekohled a Spitzer ale jen k daleko příznivější hodnotě 27°C pro připravovaný teleskop Jamese Webba! Hodnota platí pro exoměsíc, který obíhá kolem obří planety daleko od rušivého světla mateřské hvězdy – ve vzdálenosti alespoň 12 AU.

…a zpět k Fomalhaut

Autoři se také zamýšlejí nad tím, zda podivná dráha exoplanety Fomalhaut b není vysvětlitelná jednoduše tak, že ve skutečnosti nejde o planetu ale o měsíc! Ten by mohl obíhat kolem obří planety, kterou nevidíme.

Nutno ale říct, že v případě této teorie je skepticismus na místě. Ostatně jako skoro u všeho co s exoplanetami souvisí. 

Zdroj: On the Direct Imaging of Tidally Heated Exomoons

 

 

www.novedalekohledy.cz