Po stopách hvězdných skvrn

Takto mohou vypadat skvrny na některých jiných hvězdách podobných Slunci. Credit: HIROYUKI MAEHARA (KWASAN AND HIDA OBSERVATORIES, GRADUATE SCHOOL OF SCIENCE, KYOTO UNIVERSITY)
Takto mohou vypadat skvrny na některých jiných hvězdách podobných Slunci. Credit: HIROYUKI MAEHARA (KWASAN AND HIDA OBSERVATORIES, GRADUATE SCHOOL OF SCIENCE, KYOTO UNIVERSITY)

Jak velké jsou skvrny na Slunci a jak velké u ostatních hvězd?


Sluneční skvrny jsou tmavá místa ve fotosféře, která mají nižší teplotu a silné magnetické pole než okolí. Jejich počet je nejvyšší v období slunečního maxima, které se právě blíží. Některé sluneční skvrny jsou tak velké, že je můžeme pozorovat i pouhým (samozřejmě chráněným) okem. Vhodné je použít svářečské sklo nebo speciální brýle k pozorování zatmění Slunce. Zda se na Slunci zrovna vyskytují skvrny, se můžete podívat na naší stránce Slunce online.


S výskytem skvrn také souvisí erupce, takže pokud se nějaká větší skvrna objeví poblíž slunečního okraje, můžeme očekávat problémy.

Astronomy samozřejmě zajímá, jak je to se skvrnami u ostatních hvězd. Pozorovat hvězdné skvrny přímo je pochopitelně nemožné, vždyť i samotné hvězdy jsou jen zářícími body. Příležitost nám ovšem nabízí velmi přesná fotometrie. Představte si, že máte baterku, kterou svítíte na zeď. Následně baterku trochu umažete. V druhém případě bude baterka logicky svítit méně. Podobně se chová také hvězda s většími skvrnami.

K objevu skvrn tak stačí pozorovat jasnost mateřské hvězdy po delší dobu a s velkou přesností. Přítomnost skvrn se následně projeví ve světelné křivce (závislosti jasnosti na čase). Podobně kvalitní data nám už více než 3 roky poskytuje kosmický dalekohled Kepler.

Díky studiu hvězdných skvrn jsme schopni zjistit, jak silné erupce na hvězdách probíhají a také odhadnout dobu rotace hvězdy.

Srovnání slunečních skvrn s velikostí Jupiteru a Země. Credit: NASA
Srovnání slunečních skvrn s velikostí Jupiteru a Země. Credit: NASA

Hirojuki Maehara a jeho kolegové z Kjótské univerzity studovali data z prvních 120 dní mise Keplera. Z celkového počtu 83 000 studovaných hvězd mělo 148 (0,2%) vykazovaly erupce 10x až 10 000x silnější než tzv. Carringtonova událost. Pod tímto pojmem se ukrývá obrovská erupce na Slunci, ke které došlo v roce 1859. Erupce tehdy vyřadila v severních oblastech telegrafy. Odehrát se podobná událost v dnešní „elektronické době“, transformátory by se nejspíše usmažily ve vlastní šťávě.

Ale vraťme se zpět k objevu japonských vědců. Většina obřích skvrn (a tedy i erupcí) byla objevena u hvězd, které okolo své osy rotují s periodou méně než 10 dní. To je poměrně logické zjištění, neboť takové hvězdy jsou obvykle mladé a mládí hvězd je opravdu divoké období.

Na druhou stranu, asi čtvrtina obřích erupcí byla odhalena také u hvězd středního věku a tam už to zase tak normální není. Jednou z příčin, o které se již delší dobu hovoří  je vzájemná interakce s blízkou obří exoplanetou. Jenomže ani u jedné ze 148 hvězd žádná blízká exoplaneta objevena nebyla. Před stelárními astronomy je tedy další problém, který bude nutné vyřešit.

Zdroje: