Radioteleskopy SETI naslouchaly Marsu

Obří celoplanetární prachová bouře na snímku z Hubblova dalekohledu. Vlevo pak snímek Marsu při „běžném stavu“. Credit: NASA, James Bell (Cornell Univ.), Michael Wolff (Space Science Inst.), and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA)
Obří celoplanetární prachová bouře na snímku z Hubblova dalekohledu. Vlevo pak snímek Marsu při „běžném stavu“. Credit: NASA, James Bell (Cornell Univ.), Michael Wolff (Space Science Inst.), and The Hubble Heritage Team (STScI/AURA)

Institut SETI využil svou rozestavěnou síť radioteleskopů, aby se pokusil poodhalit jedno z největších tajemství rudé planety.

 


K Marsu jsme za poslední půl století poslali desítky kosmických sond, přesto dodnes neznáme odpovědi na některé základní otázky. Rudá planeta je proslulá svými obřími prachovými bouřemi, které jednou za několik let dokážou zahalit do nepropustné deky i celou planetu. Výzkum těchto bouří je naprosto klíčový nejen pro pochopení samotné planety ale také z důvodů lepšího plánování budoucích nepilotovaných ale i pilotovaných misí.

Zatímco vznik a vývoj bouří monitorují kosmické sondy z oběžné dráhy a ty větší dokáže zaznamenat i bedlivé oko Hubblova dalekohledu, jedna z otázek zůstává dlouho nevyřešena. Někteří vědci se domnívají, že v prachových bouřích mohou existovat blesky. Kromě Země byly blesky už dříve pozorovány v atmosférách Jupiteru, Saturnu a nepotvrzeny zůstávají u Venuše.

 

Existence blesků může být přitom velmi důležitá. Některé simulace naznačují, že blesky mohou stát za tvorbou mimo jiné peroxidu vodíku, který byl na Marsu dříve objeven. Samotná existence peroxidu vodíků nenechává astrobiology chladnými. Zatímco na Zemi je přínosný snad jen pro jednu formu života – blondýnky a pak možná ještě pro brouka prskavce, na Marsu by mohla fungovat sloučenina vody a peroxidu vodíku jako rozpouštědlo. Je však nutné podotknout, že tento argument funguje tak trochu alibisticky, neboť podobné rozpouštědlo by mělo nižší bod tání, čímž by se dala obhájit naděje na primitivní život v chladném prostředí rudé planety.

 

Po stopách blesků

Mezi květnem a červnem 2006 se na Mars zaměřil 32 m velký radioteleskop sítě Deep Space Network, který se běžně používá spíše pro komunikaci s kosmickými sondami. Vědci z Univerzity Michigan monitorovali několik hodin denně rudou planetu a hledali v oblasti mikrovlnného záření důkazy o existenci blesků v menších prachových bouřích. Výsledky sice naznačovaly, že prachové bouře mohou být elektricky aktivní, ale jednoznačné důkazy nepřinesly.

 

Jedna z antén sítě ATA. Autor: Colby Gutierrez-Kraybill, flickr.com
Jedna z antén sítě ATA. Autor: Colby Gutierrez-Kraybill, flickr.com

 

Mezitím pokračovala v Kalifornii stavba obří sítě radioteleskopů ATA (Allen Telescope Array). Projekt je společným dílem Institutu SETI a Kalifornské univerzity v Berkeley. V roce 2007 byla spuštěna první ze čtyř fází, které jsou pojmenovány podle počtu aktivních antén. První stádium se nazývá ATA-42, další bude ATA-98, ATA-206 a ve finále ATA-350. Je ovšem otázkou, zda se někdy 350 aktivních antén dočkáme, projekt se totiž letos dostal do finančních potíží kvůli škrtům v rozpočtu Kalifornské univerzity.

 

Lidé z ATA napodobili své kolegy z Michiganu a od 9. března do 2. června 2010 pozorovali Mars všemi 42 anténami. Dohromady se podařilo získat na 30 hodin měření na frekvencích 3,2 a 8 GHz. Ani tentokrát ovšem mikrovlnný průzkum Marsu úspěch nepřinesl. Podle autorů nové studie jsou výsledky neprůkazné, i když je nutné zdůraznit, že v uvedené době na Marsu neřádila žádná velká prachová bouře. Existence blesků v atmosféře Marsu tak zůstává i nadále na seznamu nevyřešených otázek.

 

Doporučené a použité odkazy:

 

 

www.novedalekohledy.cz