Pandoře na stopě: našli astronomové 26 obyvatelných exoměsíců?

Exoměsíc v představách malíře.
Exoměsíc v představách malíře. Credit: David A. Aguilar, Harvard-Smithsonian Center for Astrophysics

Kdyby byl někdo delší dobu bez internetu a pak se podíval na stránky portorické Planetary Habitability Laboratory, zřejmě by to nemusel ve zdraví přežít. V připravovaném katalogu obyvatelných exoplanet totiž také najdete zmínku o 26 potvrzených obyvatelných exoměsících…

 


O počinech Planetary Habitability Laboratory jsme vám už na našem webu psali. Pochází od nich například nový způsob výpočtu obyvatelné oblasti (viz náš článek) nebo zajímavá mapa našeho exoplanetárního okolí.

 

Den před letošním Mikulášem hodlá laboratoř spustit katalog obyvatelných exoplanet. Kromě odpočtu si můžete na webu už teď přečíst, jak si v hledání obyvatelných planet mimo Sluneční soustavu stojíme. V položce potvrzených planet v obyvatelné oblasti svítí číslo 83, což není zase tak překvapující. Povětšinou se však jedná o plynné obry, takže na místě je i druhá cifra, která udává, že jen dva světy jsou obyvatelné. Není těžké uhádnout, že se jedná o:

 

Nepotvrzené obyvatelné exoplanety jsou patrně kandidáti od Keplera, které popisujeme v nejnovějším čísle časopisu Gliese.

 


Jsme na Facebooku


 

Co je ovšem už poněkud více šokující, je informace o existenci 26 potvrzených exoměsíců. Tématika měsíců exoplanet je v poslední době poměrně dosti v kurzu a to jednak díky filmu Avatar od Jamese Camerona (děj se odehrává na hypotetickém měsíci Pandora) ale také díky misi Keplera a práci Davida Kippinga. Objev exoměsíců nemusí být tak těžký, jak se na první pohled zdá. Příležitosti nabízí zejména tranzitní fotometrie, konkrétně tolik omílané časování tranzitů (TTV) ale také jeho méně známý bráška TDV (transit duration variation), která vychází z měnící se oběžné doby planety.

 

Jenomže objev žádného exoměsíce dosud prezentován nebyl (to bychom vám opravdu nezamlčeli) a obyvatelného už vůbec ne. Jak tedy portorické laboratoře k takovému číslu dospěly?

 

Problémem je, že tyto exoměsíce nebyly objeveny, ale byl pouze odvozen jejich možný počet, což mi připadá trochu nešťastné uvádět ruku v ruce se zmínkou o „potvrzených“ exoměsících.

 

Astronomové vycházejí z faktu, že poměr hmotnosti obří plynné planety a měsíce je v rámci Sluneční soustavy poměrně konstantní a pohybuje se okolo 0,01 až 0,03%. Druhým faktorem je teoretický předpoklad, že exoměsíc o hmotnosti alespoň 12% Země má už relativně dostačující gravitaci k udržení vody v kapalném skupenství. Dáte-li obě čísla dohromady, vyjde vám, že pokud máme planetu o hmotnosti alespoň 4 Jupiterů a pokud se tato planeta nachází v obyvatelné oblasti, pak by mohla mít i obyvatelný exoměsíc. V katalogu známých exoplanet není problém takovéto, pro exoměsíce příznivé, planety dohledat.

 

Tyto předpoklady jsou sice zajímavé pro teoretické studie, ale… jestli jsme se při výzkumu exoplanet za 16 let něco naučili (měli naučit), tak je to fakt, že naše Sluneční soustava není typickým planetárním systémem a že pestrost planetárních systémů je dosti velká. Vztahy, které platí pro Sluneční soustavu, nemusí být ve vesmíru univerzální.

 

Autoři katalogu jdou dokonce ještě dál a nabízí nám parametry těchto hypotetických exoměsíců. Najdete je v tomto odkaze.

 

Jeden příklad za všechny: hypotetický exoměsíc HD 38529 c m, který obíhá exoplanetu HD 38529 c, by měl mít hmotnost 0,56 Země. Samotná HD 38529 má hmotnost kolem 17 Jupiterů (jde tedy spíše o hnědého trpaslíka) a oběžnou dobu 2134 při velké poloose 3,45 AU. K hmotnosti možného exoměsíce se dospělo jednoduše na základě výše popsané dedukce. Hmotnost planety 17 Jupiterů = 5400 Zemí a 0,01% z této hmotnosti je právě asi 0,54 Země.

 

Doporučené články na webu exoplanety:

 

 

Doporučená práce o exoměsících: The Transits of Extrasolar Planets with Moons (D. Kipping)

 

Zdroje:

 

www.novedalekohledy.cz